❦
Pondělí 19. července 1875
Lundi 19 juillet 1875
Od šesti ráno je Désiré na radnici. Zítra uvidíme, zda prošel. Chudák chlapec, je mu teprve osmnáct a půl, ale je milý a inteligentní.
Depuis six heures du matin, Désiré est à la mairie. Demain nous verrons s’il a passé. Pauvre petit garçon il n’a que dix-huit ans et demi, mais il est gentil et intelligent.
Když tu není nikdo, pro koho být, mám nejraději samotu.
Ce que j’aime le mieux quand il n’y a personne pour qui être c’est la solitude.
Vlasy svázané po způsobu Psyché a ryšavější než kdy jindy, bosá nebo skoro bosá, vlněné šaty v tom zvláštním bílém odstínu, lichotivém a ladném, a krajkové fichu kolem krku. Vypadám jako jeden z těch portrétů z doby Prvního císařství; aby byl obraz úplný, musela bych se posadit pod strom a držet v ruce knihu. Všechny mé tvary se dají tušit — jsem bez korzetu.
Mes cheveux noués à la Psyché et plus roux que jamais, les pieds nus ou presque, une robe de laine de ce blanc particulier, seyant et gracieux et un fichu de dentelles autour du cou. J’ai l’air d’un de ces portraits, du temps du Premier Empire, pour compléter le tableau il me faudrait mettre sous un arbre et tenir un livre dans la main. Toutes mes formes se devinent, je suis sans corset.
Miluji tedy samotu před zrcadlem, kde se mohu obdivovat. Obdivovat své nesrovnatelné paže a tu tak jemnou, tak bílou ruku, zevnitř sotva narůžovělou.
J’aime donc la solitude devant une glace pour m’admirer. Admirer mes bras incomparables et ma main si fine, si blanche et à peine rose à l’intérieur.
Moje hruď, tak vysoká, která se pod vlnou rýsuje jako na středověkých obrazech.
Ma gorge si haute et qui se dessine à travers la laine comme sur les tableaux du Moyen Age.
Možná je hloupé se tak chválit. Ale lidé, kteří píší, vždy popisují svou hrdinku — a já jsem svá vlastní hrdinka. A bylo by směšné se ponižovat a snižovat falešnou skromností.
C’est peut-être bête de se louer tellement. Mais les gens qui écrivent décrivent toujours leur héroïne, or je suis mon héroïne à moi. Et il serait ridicule de m’humilier et m’abaisser par une fausse modestie.
Slovy se člověk snižuje, když ví jistě, že ho druzí zase pozvednou; ale když to napíšu, každý si pomyslí, že mluvím pravdu, a budou mě mít za ošklivou a hloupou. To by bylo absurdní.
On s’abaisse en paroles quand on est sûre d’être relevée mais en écrit, chacun pensera que je dis vrai et on me croira laide et bête. Ce serait absurde.
Jsem rozrušená a píšu jen s velkou námahou — je to vidět na písmu.
Je suis agitée et écris à grand-peine, on le voit par mon écriture.
V pět, na mořské koupání, si beru jen modrý plášť a klobouk; ta náhodná sestava dává dohromady docela koketní a ladnou toaletu. Léonie nese mé šaty a všechno potřebné — po koupání se převléknu. Mačeňka — teta, Mačeňka, chci říct — se koupe a já se koupu, abych jí prokázala čest. S Marií skáčeme z mola. Naši pánové, teta a Olga se na nás dívají z břehu.
A cinq heures, au bain de mer, je mets seulement un manteau bleu et mon chapeau, cet assemblage fait par hasard une toilette toute coquette et gracieuse. Léonie emporte ma robe et tout ce qu’il faut, après le bain je ferai toilette. Machenka, ma tante, Machenka, je veux dire, se baigne et je me baigne pour lui faire honneur. Nous sautons du pont avec Marie. Nos messieurs, ma tante et Olga nous regardent du bord.
Mačeňka zůstává u lana a tlustý Etienne se uprostřed vln blaženě rozvaluje.
Machenka reste près de la corde et le gros Etienne s’épanouit au milieu des vagues.
Naše dvě landaua, stále jedno vedle druhého; projíždíme se a pak jedeme do kavárny a večer musím hrát.
Nos deux landaus, toujours l’un à côté de l’autre, nous nous promenons et puis allons au café et, le soir, on me fait jouer.
Nina přichází se Smirnoffem, ale odcházím brzy.
Nina vient avec Smirnoff, mais je me retire de bonne heure.
Saëtone řekl Giroflé, že Girofla je v Marseille, Place du Terrail č. 6, a že za deset dní bude zde. Čím později, tím lépe — budu mít čas odjet.
Saëtone a dit à Giroflé que Girofla est à Marseille place du Terrail, n° 6, et que dans dix jours il sera ici. Le plus tard sera le mieux, j’aurai le temps de m’en aller.
Zmocňuje se mě melancholie a utěšuji se tím, že kouřím jako nějaká nehodná bytost.
La mélancolie me prend et je me console en fumant comme une créature indigne.
Když teta ukazuje Etiennovi a jeho ženě ten nádherný zámek, říká jim: „To je zámek našeho ctitele.1“
En montrant le magnifique château à Etienne et à sa femme, ma tante leur dit: Voilà le château de notre admirateur.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩