Čtvrtek 22. července 1875

Včera jsem mluvila s lunou a dnes v noci mi ukázala — hádejte koho? D’Audiffreta! To je hanebné. Luna si příliš dovoluje.
Mám obavy. Všechny ty sny, a pak mi karty neustále věští sňatek, v němž se pokaždé objeví jediný tmavovlasý muž. [?]. Byla bych zvědavá, jakým zázrakem by se to mohlo stát. Nikdy z mé vůle, nikdy. Ostatně tmavovlasých mužů je hodně. Miloradovitch je tmavovlasý, Blackprince také. Ach! Kdyby to byl Blackprince!
Ve snu nás Girofla hostil u sebe večeří a na zahradě měl dům postavený z jahod úchvatně velkých a svěžích. Přistoupí Saëtone, podívám se, a i jeho vesta je z jahod. Girofla mi nabízel nakládané okurčičky: okurčičky — „vezmete si hlupáka,“ praví můj snář. To je uklidňující, Nicejce si tedy nevezmu.
Poznámka editorů
[Zrušeny 2 řádky]
Na hudbě vidíme Saëtona, Galulu a Danise. Ten poslední říká, že ani on, ani d’Aspremont nemohou zapomenout na můj vstup do karnevalového výboru. Že to bylo provedeno s příliš velkým půvabem a kouzlem. Posílám ho svým jménem za Saëtonem, aby ho vyzval na souboj, a když Merkur odmítne, hodím mu rukavici. Mezitím mi Galula ukradne tu druhou. Nechtějí je vrátit, a tak mě připraví o úplně nový pár rukavic. Opravdu, za ně nestojí.
Než se vrátíme domů, zajdeme do kavárny. Grácie a Mášenka u mě večeří a potom si povídáme a smějeme se: jistě Giroflovi.
Vzpomínaly jsme, jaká jsem byla obluda, hrbatá, hubená a kulhavá; jak jsme se procházely před jeho okny a on se na nás z nich udiveně díval bez vesty, jen v košili.
A konečně jak jsme zdravily všechny kolemjdoucí a šly do lázní, na břeh moře, kde bylo plno lidí.
Vzpomínáme si na spoustu drobností, kterých jsme si tehdy ani nevšimly a které nám teď připadají tak zábavné.
Je mi smutno, a přitom k tomu nemám žádný důvod. Chtěla bych být sama, abych mohla přemýšlet.
Ach! Ne o tom muži, ať mě nikdo neuráží takovou myšlenkou. Bavil mě, a to je vše. Neměla jsem se zlobit, vřít, rozčilovat. Je to muž samá lest a úskok, chtěl mě dostat; naštěstí nejsem hloupá a jeho hru prohlédám.
A opravdu by to bylo Bohu milé, kdybych tomu ničemovi dala za vyučenou. Ne všechny dívky jsou jako já, a on toho bez nejmenších skrupulí využívá.
Jaké je to tedy štěstí, že jsem taková. Potrestat ho by znamenalo pomstít spoustu lidí. Ach, kdyby mi Bůh chtěl prokázat tu milost!