Právě jsem přijela. Cesta nebyla tak smutná, jak jsem čekala. Smáli jsme se celou dobu — a aby lidé nevcházeli do našeho kupé, Stiopa si sundával...
Probouzím se v sedm.
Celý večer myslet na tu potvoru — a za odměnu takové přijetí!
Prší, jsem smutná a neklidná. Adam je v Rusku a bude nám dávat zabrat!
Doma si vzali do hlavy, že je do mě Audiffret zamilovaný; zuřím — všichni se na mě budou dívat jako na opuštěnou.
Vracím se z Opery. Dávali „Židovku“. Seděli jsme v malé, tmavé přízemní lóži. Viděli mě jen ve foyer. Byla jsem učesaná a oblečená, jak mám ráda, a...
V duchu je mi dnes Girofla lhostejný. To mě škádlí mé věčné touhy po velikosti.
Je krásně, jsem v bílém a mám velký slaměný klobouk mušketýrského střihu, s krempou vyhrnutou a přichycenou bílou mašlí a dvěma péry.
Jedeme do Bois, když se už většina lidí vrací. „*A žádný Audiffret*,“ říká mi Mačeňka.
Dne 18. března 1874 říkám, že se zabývám Fedusem, protože tu nikdo není — je přece jen lepší než Emile d'Audiffret a *já* nemohu žít bez alespoň...
Viděla jsem Gioiu — už nechci odjet.
Jak hloupé je být pověrčivý. Věřit se má jen v Boha!