❦
Pátek 30. července 1875
Vendredi 30 juillet 1875
Nakreslila jsem karikaturu Smirnoffa, té dobré duše, naivní a dost hloupé.
J’ai fait la caricature de Smirnoff, de cette bonne créature, naïve et assez bête.
Vedu Mačeňku podívat se na zámek Girofla, pak všichni jedou do Monaka. Zůstávám s Mačeňkou, procházíme se, a když míjíme č. 77:
Je mène Machenka voir le château Girofla puis tout le monde va à Monaco. Je reste avec Machenka, nous nous promenons et en passant n° 77:
„Chcete se tam jít podívat?1“ ptám se jí.
— Voulez-vous que nous allions regarder, lui dis-je.
„Dobrá.2“
— Bien.
Rozohňuji se, srdce mi buší, je mi jako v horečce. Sejdeme dolů a z rue de France vejdeme do zahrady Gioie! Zde se zastavuji, než napíšu zbytek — jsem tak rozrušená, cítím se tak podivně, že musím chvíli posedět s hlavou v dlaních. Pokračuji: Jak je to podivné! Proč jsem tak pohnutá? Procházíme malou zahradou plnou podivuhodných rostlin. Na balkóně v přízemí stojí dvě sochy mouřenínů, které nesou na hlavách polštáře — bronzové, myslím. Nejprve předsíň, elegantní a ladná, pak zařízený salon, dost zvláštně potažený kretónem v orientálním vkusu, s množstvím různého nábytku, bronzů, soch a tisícem maličkostí, které dodávají eleganci. Dva obrovské divany, které zvou k sezení, nebo spíš k něčemu jinému, pak další salon v šedém a modrém vlněném repsu. Jídelna ze starého dubu a krásný starý porcelán. Krásné mramorové schodiště vede do patra.
Je m’anime, mon cœur bat, j’ai comme la fièvre. Nous descendons et, par la rue de France, entrons dans le jardin de Gioia ! Ici je m’arrête avant d’écrire le reste, je suis si troublée, je me sens si étrange qu’il faut rester quelques instants la tête dans les mains. Je reprends: Est-ce assez étrange ! Pourquoi suis-je si émue ? Nous traversons le petit jardin rempli de plantes merveilleuses. Sur le balcon du rez-de-chaussée il y a deux nègres soutenant sur leurs têtes des coussins, en bronze je crois. D’abord une antichambre, élégante et gracieuse, puis salon meublé, assez drôlement tendu de cretonne goût oriental, et avec une multitude de meubles différents, des bronzes, des statues et mille petites choses qui donnent l’élégance. Deux immenses divans qui invitent à s’asseoir ou plutôt à autre chose, puis un autre salon en reps de laine gris et bleu. Salle à manger en vieux chêne et des belles porcelaines anciennes. Un bel escalier de marbre conduit au premier.
V každém koutě, na všech stranách jsou umělecké předměty a tisíce věcí, které nevypadají nijak zázračně, ale stojí draho. Ložnice je ošklivá. Potažená kretónem Pompadour, postel z černého dřeva s točitými sloupky a nad ní baldachýn ze stejné látky jako čalounění. Strašná postel. Vedle její portrét v oleji. Na krku má šest řad neocenitelných nádherných perel a na hrudi obrovský smaragd.
A chaque coin, de tous côtés on trouve des objets d’art et mille choses qui ne paraissent pas merveilleuses mais qui coûtent cher. La chambre est laide. Tendue de cretonne Pompadour, un lit de bois noir à colonnes torses surmonté d’un baldaquin pareil aux tentures. Un lit affreux. A côté son portrait à l’huile. Elle a sur le cou six rangs de perles sans prix magnifiques, et sur la poitrine une émeraude immense.
Má zamyšlené oči a okouzlující ústa, ladný nos a celý její obličej vyjadřuje tolik něhy, klidu a nevinnosti, že je to div. Ramena a poprsí má hubená. Je tu ještě obraz nahé ženy a další se dvěma bytostmi, rovněž nahými.
Elle a des yeux pensifs et une bouche ravissante, un nez gracieux, et toute sa figure exprime tant de douceur, de calme et de candeur que c’est merveille. Les épaules et le buste sont pauvres. Il y a encore un tableau représentant une femme nue et encore un autre représentant deux créatures nues aussi.
Ta ložnice tvoří levý konec domu; napravo vedou dveře do jejího toaletního kabinetu — všude kolem zrcadlové skříně, umyvadlo pro dva, na němž najdu houbu a několik flakónků, k nimž čichám a jeden po druhém je zkoumám. Dále její budoár, maličký pokoj rovněž v orientálním kašmíru, pak vzadu další ložnice.
Cette chambre forme l’extrémité gauche de la maison, à droite une porte donne dans son cabinet de toilette; tout autour des armoires à glace, un lavabo pour deux personnes, sur lequel je trouve une éponge et plusieurs flacons que je flaire et examine un à un. Plus loin son boudoir, toute petite pièce en cachemire oriental aussi, puis par derrière une autre chambre à coucher.
Jsem lehce zklamaná. Jistě, dům je krásný, velký, elegantní, ale pro matku rodiny. Ne pro Gioiu. Chybí mu fantazie, ladnost, přepych.
Je suis légèrement désappointée. Certes la maison est belle, grande, élégante, mais pour une mère de famille. Pas pour la Gioia. Elle manque de fantaisie, de grâce, de luxe.
Můj vlastní byt bude stokrát krásnější!
Mon appartement à moi sera cent fois plus beau !
Jmenuje se Amélie.
Elle se nomme Amélie.
Nejdu, běžím, mám horečku v nohou; opírám se o okno a myslím si, že se možná právě tady opíral On, dotknu se nějakého kusu nábytku a říkám si, že se ho možná dotýkal On. Najdu růžové saténové pantofle, rychle si zuju střevíce a zkouším si je. Má nohu o dva a půl prstu delší než já!
Je ne marche pas, je cours, j’ai la fièvre dans les jambes, je m’appuie à une fenêtre et je pense que peut-être à cette même place Il s’est appuyé, je touche un meuble et me dis que peut être Lui l’a touché. Je trouve des mules de satin rose, j’ôte vivement mes souliers et les essaye. Elle a le pied de deux doigts et demis plus long que moi !
Dívám se, snažím se vrýt každou věc do paměti. Mluvím málo, odpovídám jen Mačeňce, protože se mi třese hlas.
Je regarde, je tâche de graver chaque chose dans ma mémoire. Je parle peu, je réponds seulement à Machenka car ma voix tremble.
Jsem u ní! Jsem tam, kde On tak často býval! Dotýkám se toho, čeho se dotýkal, sedím tam, kde seděl! Bože! Bože! Bože! Nevím o sobě, jsem jako opilá! Nechám se dovést do zahrady, do té malé mezi domem a Promenádou, a utrhnu růži, která teď, když píšu, leží přede mnou a kterou si navždy schovám.
Je suis chez elle ! Je suis où Il a si souvent été ! Je touche ce qu’il a touché, je m’assieds où il s’est assis ! Dieu ! Dieu ! Dieu ! Je ne me sens plus, je suis comme ivre ! Je me fais conduire au jardin, au petit, qui est entre la maison et la Promenade, je cueille une rose qui est devant moi pendant que j’écris et que je garderai toujours.
Byla jsem v tom domě, který jsem desetkrát viděla ve snu, a je přesně takový, jak se mi o něm zdálo. Jen jsem snila o salonu s červeným saténem a juchtovou kůží — to je jediný rozdíl. Sotva mohu psát, srdce mi stále buší a ruka se mi třese. Jsem tak rozrušená, až je to směšné! Chvěji se, když se dotknu čehokoli, co se té ženy týká, nebo když o tom slyším. Co to mezi námi bude? Ale zdá se mi, že toho bylo dost. Měla muže, kterého miluji. Byla jsem ubohá holčička — myslela jsem, že ji opustí a přijde ke mně! Každý večer jsem prosila Boha, aby ho přiměl ji opustit. A Bůh mou modlitbu vyslyšel — opustil ji, ale oženil se!
J’ai été dans cette maison que j’ai vu dix fois en rêve, et elle [est] exactement comme j’en ai rêvé. Seulement j’avais rêvé d’un salon satin rouge et cuir de Russie, voilà la seule différence. A peine puis-je écrire, mon cœur bat encore et ma main tremble. Je suis si émue que c’est ridicule ! Je tremble au contact ou au récit de tout ce qui touche cette femme. Qu’est-ce qu’il y aura donc entre nous ? Mais il me semble qu’il y avait assez. Elle avait l’homme que j’aime. Pauvre petite fille que j’étais je pensais qu’il allait la laisser pour venir à moi ! Chaque soir je priais Dieu de la lui faire abandonner. Et Dieu a entendu ma prière il l’a abandonnée mais il s’est marié !
Bože můj! Každá moje myšlenka je vzpomínka a každá vzpomínka pohnutí — nedovedu říci jaké, příjemné či nepříjemné. V hlavě mám zmatek, chce se mi plakat. Nejsem klidná.
Mon Dieu ! Chacune de mes pensées est un souvenir et chaque souvenir une émotion je ne saurais dire quelle, agréable ou désagréable. Ma tête s’embrouille, j’ai envie de pleurer. Je ne suis pas tranquille.
Je mi těžko odjíždět!
Partir m’est dur !
Chtěla bych navěky zůstat u tohoto domu, kde On býval! Půjdu tam zítra brzy ráno. Ano, ale ten dům znesvětilo a pošpinilo tolik jiných — od Audiffreta až po posledního darebu, všichni tam prošli!
Je voudrais éternellement rester près de cette maison où il a été ! J’irai demain matin de bonne heure. Oui, mais cette maison a été profanée, salie par tant d’autres, depuis Audiffret jusqu’à la dernière canaille, tous ont passé par là !
Ne, ráda věřím, že si lidi vybírá. Ráda věřím, že je ve svém druhu čestná; chci o ní smýšlet dobře, protože patřila Jemu! Chtěla bych říci všechno! Ale najednou začínám snít, navenek jsem klidná a uvnitř to ve mně vře.
Non, j’aime à croire qu’elle distingue les gens. J’aime à croire qu’elle est honnête dans son genre, je veux la croire bien parce qu’elle a été à lui ! Je voudrais tout dire ! Mais voilà que je deviens rêveuse, calme en apparence et bouillante à l’intérieur.
Neměla bych v životě klid, kdyby mě podobná pohnutí zastihovala často! Jdu do stáje, elegantní jako salon; prohlížím si psy, jsou tři a jmenují se Loulou, Calèche a Jacques.
Je ne vivrais pas tranquillement s’il m’arrive [sic] souvent de pareilles émotions ! Je vais à l’écurie, élégante comme un salon, je visite les chiens, ils sont trois et se nomment Loulou, Calèche et Jacques.
Jdu se podívat na její kočáry — má tři, a velice krásné. Chtěla bych si všechno zapamatovat, umět všechno nakreslit.
Je vais voir ses voitures, elle en a trois et fort belles. Je voudrais me souvenir de tout, pouvoir tout dessiner.
Bože můj, Bože můj, Bože můj! Proč jsi mi ukázal ten dům ve snu dřív, než jsem ho uviděla ve skutečnosti — a takový, jaký je? Jsem zlomená, ale spokojená.
Mon Dieu, mon Dieu, mon Dieu ! Pourquoi m’avez-vous donc fait voir en rêve cette maison avant de l’avoir vue en réalité, et telle qu’elle est. Je suis brisée, mais satisfaite.
Zapomněla jsem na její koupelnu — vanu z bílého mramoru, velmi prozaickou a hodnou matky rodiny. Kdybych byla ona, neměla bych takový dům. Protože jí nejsem, budu mít za dva měsíce pokoje, jaké se vidí jen ve snu. Jsem jako znovuzrozená, lze-li to tak říci — cítím se živější.
J’oubliais son bain, un bain de marbre blanc très prosaïque et digne d’une mère de famille. Si j’étais elle, je n’aurais pas une maison comme elle. En n’étant pas elle, j’aurai dans deux mois des chambres qu’on voit en rêve seulement. Je suis régénérée, si on peut dire ainsi, je me sens plus vivante.
Byla jsem po krk v banalitách, a teď jsem po krk v oblacích. Při vzpomínce na Něj znovu ožívám — cítím se celá nová, celá jiná, celá čistá!
J’étais jusqu’au cou dans les banalités, me voilà jusqu’au cou dans les nuages. Je me sens revivre au souvenir de Lui, je me sens toute neuve, tout autre, toute propre !
Vzpomínám — ne, mýlím se; k „vzpomínání“ je třeba zapomenout, a já jsem nikdy nezapomněla, ani na okamžik, nikde. Ale ten dům mě nenutí na Něj myslet — rozpaluje mi krev, rozbuší srdce a zatočí mi hlavou.
Je me souviens, non je me trompe, pour se « souvenir » il faut avoir oublié, je n’ai jamais oublié, pas un instant, nulle part. Mais cette maison me fait non pas penser à lui mais me fait bouillir le sang et bondir le cœur et vaciller le cerveau.
Bože můj, copak nikdy nepřijde den, kdy ho uvidím, kdy s ním promluvím!
Mon Dieu est-ce qu’il ne viendra pas un jour où je le verrai où je lui parlerai !
Proč se mi o něm nikdy nezdá!
Que ne le vois-je jamais en rêve.
Dnes v noci se mi zdálo o Blackprincovi — prohlížel se mnou alba, dvořil se mi.
Cette nuit j’ai rêvé de Blackprince, il examinait des albums avec moi, me faisait la cour.
Proč nikdy takový sen s tím Druhým. Bože můj, Bože můj, vidíš přece, co se ve mně děje. Vidíš přece, že jedině On dokáže mnou hluboce pohnout.
Pourquoi jamais un rêve comme celui-là avec l’Autre. Mon Dieu, mon Dieu, vous voyez bien ce qui se passe en moi. Vous voyez bien que Lui seul est capable de m’émouvoir profondément.
Pryč se všemi těmi malými vzrušeními, malými hloupostmi, dětinskostmi, žerty — zabývám se jimi, to jistě, ale žiji přece, nejsem mrtvá. Nemohu žít jen ze vzpomínek. Pro všední den je to dobré, ale ta vládnoucí myšlenka, ta velká myšlenka, myšlenka, která tak uchvátila mou duši — vše, vše, vše je v Něm!
Foin de toutes ces petites émotions, petites bêtises, enfantillages, plaisanteries, dont je m’occupe certainement mais je vis, je ne suis pas morte. Je ne puis vivre entièrement de souvenirs. Pour tous les jours c’est bon, mais l’idée dominante, la grande idée, l’idée qui a pris tant mon âme, tout, tout, tout est dans Lui !
Ostatně proč to říkat? Bůh vidí a čte v mém srdci. Jednoho dne se nade mnou smiluje — snad!
D’ailleurs pourquoi le dire ? Dieu voit et lit dans mon cœur. Il aura pitié de moi, un jour, peut-être !
napříč stránkou
Je to možné, Bože můj, takhle se rozpálit pro nic za nic!
en travers C’est-il possible mon Dieu de s’exalter ainsi pour rien !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩