[J[eho] M[ilost] v[évoda] z H[amiltonu] Kniha 29. zahájena ve středu 20. ledna 1875, ukončena ve čtvrtek 18. února 1875 Promenade des Anglais, 55...
V šest hodin jsme opustily ten blažený Grand Hotel a v sedm a čtvrt krásnou Paříž.
Vycházím sama s Dinou, pak vyzvedneme Marii a Olgu, procházíme se s nimi a potom s paní Sapoženikovovou, jdeme k Mortierovi a k Manbymu, kde nakupuje...
Zaujmeme místo ve třetí řadě kočárů, přímo naproti tribunám, ale přesto nemohu rozpoznat osoby na tribunách. Celý svět je u Varu, ale není tu...
Je zataženo a sotva jsem se chtěla chystat ven, právě jsem se česala, když ohlásili slečnu Collignonovou a skoro zároveň paní Sapoženikovovou s...
Vítr víc než strašlivý — abyste pochopili jeho sílu, řeknu, že jsem nechala zavřít kočár. Všichni jsme zešíleli a vnitřek toho kočáru byl nanejvýš...
V deset hodin procházka se Sabatinim (šedé, dobře), je horko, ďábel tu není, nudím se.
Mám svou první anglickou procházku s jakousi mladou hlupačkou, která bude chodit třikrát týdně.
Cítím se unavená. Trochu mě bolí hlava.
Jsem naprosto mdlá a bolest hlavy se zhoršila. Procházím se s dětmi, projdeme celé město a hledáme domina atd.
Tetička, která jela přivítat Botkina, viděla vycházet z nádraží Doriu, který tentokrát skutečně přijel, ne jako předtím.
Koupila jsem dva prameny vlasů delší než pas, ve stylu Gioii, a připnu si je. Na hlavu chci jen své vlasy, ale nechat na zádech vlát falešné neuškodí.
Připravila jsem projímací bonbóny pro svého drahého facchina — zkazí mu to karneval, chudákovi, ale bude to pomsta malá a podlá, ale lepší než nic.
Nemyslela jsem, že půjdu na Cours, ale Paul přijde ve dvě a půl s Marií a jdeme. Stejná bitva jako včera, za dvě hodiny se vracíme.
Ve dvě odjíždíme — Marie, Olga, já, Paul a Cima, tito dva maskovaní. Tentokrát, navzdory hluku, pestrému davu a veselí kolem mě, jsem nestihla...
A je tu den, stejně hloupý jako jeho předchůdci, ale tak prázdný, tak naprosto prázdný, že nevím, co říci.
Vlčí mráz, chodím hodinu a půl s Angličankou, a cestou zpět potkám Nadinku, která vychází, jdu s ní a chodím ještě skoro dvě hodiny, což mi dává...
Projíždím se hodinu v kočáře, pak se vracím na Leclerka. Doma nosím každý den šaty, které Dina odložila.
S radostí, jíž není rovno, se znovu dávám do práce.