Středa 27. ledna 1875
Třetí den dostihů. Tak! Je to tady! Je to, čemu básníci říkají blesk z čistého nebe... jsem zamilovaná! Do koho? Ach! To je to! Nuže, do sira Frederica Johnstona. Nikdo neví, kdo to je! Je to ten muž, kterého jsem si všimla. Je jen poloviční lord, ale to stačí, když je člověk krásný. Šlechtic tak akorát. [Napříč stránkou: To nebyl sir Frederick Johnstone, ale pan Olliver.] Je to ve chvíli návratu domů, kdy v nitru vydávám ten výkřik, když z dálky vidím Johnstona s jeho přítelem, tak podobným Hamiltonovi, ne obličejem, ale protože jsem často vídala vévodu navečer, když mlha klesá na Nice, jak rychle prochází Promenádou s Merckem nebo někým jiným. Tento pán se spíše podobá Carlovi a ne Hamiltonovi, pokud se vůbec někomu podobá. Od Hamiltona jsem neviděla muže naprosto vybraného, ale tento přichází a přenáší mě, dá se říci, do hamiltonovské éry. Vše na něm je dokonalé, od klobouku až po boty. A když jsem ho spatřila poprvé, předvečer odjezdu do Paříže, pěšky, vyklonila jsem hlavu z napůl zavřeného kočáru a hleděla na něj se zvědavostí, byl totiž nádherný. Jely jsme na dostihy ve třech, tetička, Dina a já (bílé šaty od Wortha, šedý klobouk, dobře, ale trochu bledá). Tentokrát máme místo až v páté řadě, což je poslední. Krásný den, krásné slunce. Morgan zůstává celou dobu na kozlíku a Galula a poté Woerman přicházejí ke kočáru, ten druhý zůstává dosti dlouho, ale mluvím s ním málo, zuřivá, že nejsem na tribuně. Zatímco se Woerman šklebí, Audiffret chodí kolem nás, paže zkřížené jako Napoleon, nejdříve, pak mění všechny pózy, mluví nahlas a ubohý chlapec se předvádí ze všech sil. Je velmi milý, ale také velmi obyčejný. Nedaleko jsou Lewinovi, Durandovi, oslňující svými róbami, a před námi v odstupu pěti či šesti kočárů je Johnstone ve svém fiakru se svým přítelem, který vypadá jako bílý Doria. Třikrát mi vhrkly slzy do očí, slzy zlosti, že jsem přikována ke kočáru. Je pravda, že ten krásný Angličan zůstal ve svém, pak přišel dvakrát nebo třikrát pěšky a prošel kolem nás, ale já jsem odvracela hlavu. Je to Morgan, kdo mi řekl jeho jméno, tetička se ho zeptala.— Znáte ho?1 zeptala jsem se ho.
— Znám ho, pozdravíme se a on odpoví „Jak se máte", a to je vše, odpověděl Morgan.
— Říkal jste mi, že byste rád jezdil na těchto dostizích; když toho gentlemana znáte, proč nejezdíte na jednom z jeho koní?
— Koně má, ale v Anglii, ne tady.
— Ach!
— Ano, a mimoto by měl žokeje. Tak on skutečně vlastní koně — takový znamenitý gentleman by bez nich ani nemohl být, a to je další přednost, další přitažlivost. Po nějakou dobu jsem začínala pochybovat, jestli mám opravdu ráda anglický jazyk a Angličany, a byly okamžiky, kdy jsem si myslela, že ne, ale s příchodem sira Frederica Johnstona jsou mé pošetilé pochybnosti ty tam a znovu zbožňuji angličtinu a Anglii. Po koňských dostizích byl ohlášen jiný druh závodu, jakýsi muž mi nabídl, že třikrát oběhne dráhu se všemi překážkami, i vodním příkopem, za osmnáct minut. Bylo by to skvělé, kdyby se to podařilo, a já jsem byla tak hloupá, že jsem nezůstala a odjela, hovado jedno. Uděluji všechna ta epiteta své osobě, protože ten krásný Johnstone zůstal a já jsem ho ten den už neviděla. Ale když jsem vjížděla do rue des Beaumettes, tu jsem ho spatřila přicházet ve večerním oparu.2 Návrat byl krásný, a protože neskrývám dojem, jaký na mě Angličan udělal, až na to, že jsem do něj zamilovaná, hledala jsem ho očima a řekla jsem tetičce několikrát (Dina sestoupila a vrátila se po Promenádě), kam se poděl, a tu se tetička rozesmála a řekla, že baroneti mě dobyli, jaká jsem hlupačka, že protože jeden je lord a druhý baronet, blázním a ach... — Ach, tady opravdu nesmírně váhám napsat, co tetička řekla několikrát, raději přejděme — že jsem chycená. To chtělo odvahu, na mou čest, načež jsem odpověděla, že je velmi příjemné vědět, že si člověk všiml gentlemana a ne nějakého ničemy. Jakmile jsme byly u mámy, tetička bezpochyby řekla, že baroneti mě dobyli, načež máma řekla: — Ale možná to není baronet, ale čert ví co. — Ne, řekla tetička, ne, protože na všem, na jeho xichtu vidíš, že je to pán.3 Tato slova mi způsobila nesmírné potěšení. Stará dobrá de Mouzayová tráví hodinu u nás. Dnes večer „Lazebník sevillský" s Belonou, lóže č. 4 ve druhém patře (bílé hedvábné šaty, velmi dobře učesaná, ne můj účes, ale dobře). Tetička, Dina a já. Belona zpívá lépe v Rosině než v Armině, ale je velmi slabá a chybí jí vysoké noty. Naproti paní de Galve, Prodgersová, pak všichni, Audiffret, dělající zoufale divadelní pózy, tu se zakláněl dozadu, tu se nakláněl vpřed, tu si zakrýval tvář rukama. Po třetím aktu se divadlo vyprázdní, odcházíme. Dříve Audiffret stačil, abych klidně strávila večer v Italském divadle, a dnes jsem se nudila, a přitom byli Arnim a Fürstenberg, ale nebyl tam ten, kdo sám v tuto chvíli je pro mě vším. Zítra jedu do Monte Carla, abych ho viděla; kéž bych byla muž! Sir Frederic Johnstone je můj šestý. Tu jsou všichni v chronologickém pořadí: Boreel 1872–73 Vévoda z Hamiltonu 1872–73–74–75 [Jeden začerněný řádek končící slovy: léto 1874] d'Audiffret podzim 1874 velmi málo Kníže Wittgenstein trochu a stále a konečně sir Frederic Johnstone několik dní a hodně. Při dostizích byl čerstvě oholen a měl na tvářích pudr.
Mercredi, 27 janvier 1875 Troisième jours des Courses. Bon ! ça y est ! C'est ce que les poètes appellent un coup de foudre... je suis amoureuse ! De qui ? Ah ! voilà ! Eh bien c'est de sir Frederic Johnstone. On ne sait pas qui est-ce ! C'est l'homme que j'ai remarqué. Il n'est qu'un demi-lord mais c'est assez quand on est beau. Noble à point. [En travers: Ça n'était point sir Frederick Johnstone mais M. Olliver.] C'est au moment de rentrer que je pousse intérieurement cette exclamation, quand je vois de loin Johnstone avec son ami, si semblable à Hamilton, pas comme figure, mais parce que je voyais souvent le duc vers le soir quand le brouillard descend sur Nice, passer rapidement par la Promenade avec Merck ou un autre. Ce monsieur ressemble plutôt à Carlo et non à Hamilton, s'il ressemble à quelqu'un. Depuis Hamilton je n'ai pas vu d'homme tout à fait bien, mais celui-ci vient et me transporte, pour ainsi dire à l'époque hamiltonienne. Tout chez lui est bien, depuis le chapeau jusqu'aux bottes. Et le voyant pour la première fois la veille du départ pour Paris à pied, je sortis ma tête de la voiture à moitié fermée et le regardai avec curiosité, c'est qu'il était superbe. Nous allâmes aux Courses en trois, ma tante, Dina et moi (robe blanche Worth, chapeau gris bien, mais un peu pâle). Cette fois [nous] n'avons place qu'au cinquième rang qui est le dernier. Beau temps, beau soleil. Morgan reste tout le temps sur le siège et Galula ensuite Woerman viennent auprès de la voiture, ce dernier reste assez longtemps, mais je lui parle peu, furieuse que je suis de n'être pas à la tribune. Pendant que Woerman grimace, Audiffret marche autour de nous, les bras croisés comme Napoléon, d'abord, puis change toutes les poses, parle haut et pauvre garçon pose de toutes ses forces. Il est bien gentil, mais bien commun aussi. Non loin sont les Lewin, Durand, éblouissantes de toilette, et devant nous à cinq ou six voitures de distance est Johnstone en son fiacre avec son ami qui ressemble à Doria blanc. Trois fois les larmes me vinrent jusqu'aux yeux, des larmes de colère, d'être clouée à la voiture. Il est vrai que le bel Anglais est resté dans la sienne puis est venu deux ou trois fois à pied passer devant nous, mais je détournais la tête. C'est Morgan qui m'a dit son nom, ma tante le lui a demandé. You know him ? lui demandai-je. -I know him, to say good morning and he answers How do you do, and that is all, répondit Morgan. — You told me you should like to ride at these races, if you know this gentleman, why don't you ride one of his horses ? — He has horses but in England, not here. — Ah ! — Yes, and besides he would have jockeys. Then he has horses indeed such a fine gentleman could not be without them, and this is a new quality, attraction. Time a few weeks I began to doubt whether I really like english language and people, and there were moments I thought not, but with the appearence of Sir Frederic Johnstone, my foolish doubts are gone and again I adore english and England. After the horses' races was announced another kind of race, a man proposed to me three times round the field, with all the jumps and even the water jump, in 18 minutes. It would be capital if it could be done, and I was so stupid, not so stay, to go away, brute that I am. I grant all there epithets to my person because the handsome Johnstone remained, and I did not see him to day. But when I was entering the rue des Beaumettes then I saw him coming in the evening mist. Le retour était beau et comme je ne cache pas I impression qu'a produite sur moi l'Anglais, sauf à dire que j en suis amoureuse, je cherchais des yeux et dis plusieurs fois à ma tante (Dina était descendue et rentrée par la Promenade) ce qu'il était devenu, alors ma tante se mit à rire et à dire que *les baronnets m'ont conquise, quelle sotte je suis, que parce que l'un est lord et l'autre baronnet, je deviens folle et ah... *-Ah ici par exemple j'hésite énormément à écrire ce que ma tante a dit plusieurs fois, passons *que je suis pincée*. Il fallait du courage, ma parole d'honneur, c'est à quoi je répondis qu'il est très agréable de savoir qu'on a distingué un gentleman et non un faquin. Une fois chez maman ma tante dit sans doute que *les baronnets m'ont conquise* alors maman dit: - *Mais peut-être ce n'est pas un baronnet, mais le diable sait quoi. — Non, dit ma tante, non, car, à tout, à sa gueule on voit que c'est un barine.* Ces paroles me firent un plaisir immense. La vieille bonne de Mouzay passe une heure chez nous. Ce soir, "Il Barbiere di Seviglia" avec la Belona, loge n° 4 au deuxième (robe blanche de soie, très bien coiffée, pas ma coiffure, mais bien). Ma tante, Dina et moi. Belona chante mieux dans Rosina que dans Armina mais elle est bien faible et manque de hautes notes. Mme de Galve en face, la Prodgers, puis tout le monde, Audiffer, faisant des poses désespérantes, tantôt renversé en arrière tantôt penché devant, tantôt le visage couvert de ses mains. Après la troisième le théâtre se vide, nous partons. Avant Audiffret suffisait pour me faire tranquillement passer ma soirée aux Italiens et ce soir je me suis ennuyée et il y avait Arnim et Furstenberg, mais il n'y avait pas celui qui seul est tout en ce moment pour moi. Demain, je vais à Monte-Carlo pour le voir, que ne suis-je pas un homme, sir Frederic Johnstone est mon sixième. Les voilà tous par ordre chronologique: Boreel 1872-73 Duc de Hamilton 1872-73-74-75 [Une ligne cancellée se terminant par: été 1874] d'Audiffret automne 1874 très peu Prince de Wittgenstein un peu et toujours et enfin sir Frederic Johnstone depuis peu de jours et beaucoup. Il était fraîchement rasé aux Courses et avais de la poudre sur les joues.