Neděle 31. ledna 1875

Vítr víc než strašlivý — abyste pochopili jeho sílu, řeknu, že jsem nechala zavřít kočár. Všichni jsme zešíleli a vnitřek toho kočáru byl nanejvýš pitomý: já, Marie a Olga vzadu, Paul, Cima a Luba vpředu, každý s červeným balónkem v ruce, a to všechno se smálo, řvalo a šťouchanci posílalo balónky do tváře jeden druhému. Kromě mně pochopitelně, já krotila a zadržovala těch pět zuřivců.
Naštěstí hvízdání větru a dunění vln přehlušovalo jejich smích a křik. Spousta lidí se dívala s úsměvem, jako by říkali: hle, děti se baví.
Lze si snadno představit, že po takové práci jazyka a hrdla každý dostal hlad; vrhli se na stůl a sežrali kuře, ale co bylo jedno kuře? Méně než sedm ryb a pět chlebů pro čtyři tisíce hladových.
Po večeři, během níž se mluvilo o magnetismu, o Humovi (nevím, jak se to jméno píše), o Cagliostrovi, odvedu celý bataklán do prvního patra pavilónu, a tam se Cima, který se honosí tím, že je magnetizér, [Škrtnuto: začne] pustí do uspávání Olgy, zatímco já se ze své strany pokoušela uspat Marii.
Po půlhodině až třech čtvrtích hodiny jsem jí způsobila jenom bolest hlavy, ale Olga spala. Byla jsem samé oko a zadržovala dech.
Slyšela jsem vyprávět, četla jsem podivné věci, ale nikdy jsem nic takového neviděla. Vstala, lomíc rukama a vzlykajíc: Mlč, řekl jí Cima, a ona umlkla, ne bez vzdechů zpočátku, ale za okamžik naprosto. Oči měla zavřené, a tedy nemohla nic vidět; pro větší jistotu jí ovázali hlavu dvojitou utěrkou, pak Cima jí gestem nařídil položit hlavu na jeho rameno, a ona poslechla, pak mu Dina pošeptala, aby chtěl, aby ho Olga políbila, a Olga poslechla ještě jednou. Pak ji posadil, a ta ubohá maličká [sic] se roztřásla na celém těle tak, že slečna Collignonová, která vešla s úsměvem na rtech, se polekala a prosila, aby ji probudili. A tak ji probudil, celý pyšný, a díval se na ni se spokojeností, s pýchou.
Byla jsem ohromená.
Ale dokud ta maličká zůstávala v téže místnosti jako Cima, nepřestávala se třást.
Hrabě J. Balsamo se mi vrátil na mysl a chtěla jsem být za každou cenu uspána; ale přede mnou byla Olga ještě jednou uspána, vzali jsme ji za ruce, utvořili kruh a Cima i my jsme se začali třást; Cima mi řekl, abych naslouchala jejím ústům, zuby toho dítěte drkotaly — to bylo děsivé — pak jsem zpívala, ale ať se snažila sebevíc, vydávala jen neforemné zvuky, pak se zase rozplakala, ale proudem; my jsme se smáli a stále ji drželi za ruce, a najednou se rozesmála. Konečně ji probudil a já ho zahrnula otázkami; řekla, že vše slyšela a že plakala proto, že jakmile usnula, cítila se tak smutná, tak smutná.
Nebylo pochyb, když jsme viděli její zavřené oči, jak je připravena spadnout, lomí rukama a pláče s takovým výrazem utrpení ve tváři, že jsme dostali strach.
Ale přišla má chvíle. Ach! Uspěte mě, ale úplně, a pak mě nechte mluvit, nechte mě vidět, prosím vás, pane Cimo, ne, nenechte mě mluvit.
Dobrá, jak si budete přát, zkusím to, ostatně jestli chcete něco vědět, nařídím vám to a uvidíte, aniž byste mluvila.
Dobrá, začněte, věřím, dělejte — a rozhodně jsem usedla a skutečně věřila a zavřela oči.
Ale po půlhodině nanejvýš jsem cítila jen tíhu v hlavě, teplo v nohách a chlad v prstech.
Doufala jsem, šílená, jaká jsem byla, že ve spánku uvidím, jako Lorenzo, uvidím vévodu, uvidím, co dělá, uslyším, co říká! Doufala jsem a srdce mi bušilo a usmívala jsem se jako pomatená. Po dalším čase Cima prohlásil, že mě nemůže uspat napoprvé, a zklamaná jsem vstala — skutečně jsem byla úplně vzhůru a necítila nic mimořádného. Sezení tím skončilo a přešli jsme do domu. U mámy se podával čaj, Pelikán tam byl.
Zbytek večera se strávil hloupostmi, ale já nepřestávala myslet na věci, které jsem viděla, a budu se zabývat magnetismem, věřím v něj. Cima říká, že patří ke společnosti magnetizérů v Ženevě, a úpěnlivě jsem ho prosila, aby mě tam nechal přijmout.
Myslím, že trochu mluví jako Cagliostro, slíbil mi, že napíše do Ženevy. Ach! Kdyby to byla pravda. Ach! Kdyby to nebyl žert! Ach! Kdybych opravdu mohla být členem!

Poznámky

Pozn. red.: Daniel Dunglas Home (1833–1886), slavný skotský spiritistický médium.