Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 6. února 1875

Koupila jsem dva prameny vlasů delší než pas, ve stylu Gioii, a připnu si je. Na hlavu chci jen své vlasy, ale nechat na zádech vlát falešné neuškodí.
Je strašlivá zima, jsem zmrzlá.
Dnes na náměstí Masséna je dobročinný bazar jako loni, ale loni předsedala kněžna Suvorovová (šedé šaty a klobouk, dobře). Je tam spousta lidí, ale nikdo zajímavý, il facchino je u Somaglii a hraběnky del Verme.
Bíchovec byl skoro celou dobu s námi. Je zbytečné říkat, že po každé takové společenské události jsem v zoufalství a naše izolace mě zabíjí.
Bože můj, Bože můj, slitujte se nade mnou.
Byla jsem s tetičkou v plné parádě; landau je u dekoratéra kočárů kvůli karnevalu, a tak se vracíme pěšky.
Paní Sapoženikovová si pronajala celý dům č. 68 v rue de France se zahradou. Doufám, že se jí tam bude dobře, chudinka. Po takovém bohatství žít za tisíc franků měsíčně!
Nenasadila jsem si falešné prameny a učesala se jako obvykle; mám hrůzu ze všeho falešného.
[Škrtnuto: Neděle 7. února 1875]
Durandovy měly krásné róby a Lucie je jedna z nejvíce módních slečen. Připojím k tomuto listu novinovou zprávu.
Mluvili jsme s panem a paní de Camprien, paní de Mouzay a Zoé, která prodávala květiny vedle Howardových. Hélène, hůře oblečená než kdy jindy, téměř zošklivěla; obě mají tak nešťastné turnýry. Angličanky druhé jakosti. A já, která jsem je ještě před rokem považovala za krásné až k závisti!
Danis, který obsluhoval u bufetu paní Prodgersové, nám nabídl čaj, odmítly jsme, a tu se postavil naproti nám, oddělený jen několika rostlinami s řídkým listím, a zůstal tam, zatímco jsme byly u paní de Camprien.
Arnim tam byl, Audiffret také, ale tentokrát má ošklivý teint a škaredou pleť, tedy nemá nic — existoval totiž jen díky svému teintu.
Když si řeknu, že mi kdysi připadal pohledný, nesmírně se divím.
Ubozí budou postrádat krásnou kněžnu; i tombola byla v tísni, a kolem páté Gros začal bít na buben, Petit-Paul tloukl do tamburíny a hraběnka del Borgo, která točila kolem, se svým hláskem rozkřikla: Přistupte, přistupte, pánové! — pak následoval všeobecný jásot a my jsme vyšly ven.
Byly tam krásné róby, zejména u pavilónu Somaglii, del Verme a facchina.
Ovčí tvář Macainnové pod bílým čepcem s růžovými stuhami byla odporná, a její postava v černých šatech a ohyzdné bílé zástěře.
Nejhezčí byla malá Denyssonová.
Letos jsme více uvězněny než kdy jindy; dříve máma chodila na plesy, skoro všude, tentokrát nikam.
Ach, jak zuřím!
Odpusťte mi to, Bože, ale opravdu trpím a jsem nešťastná.