Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 9. února 1875

Ve dvě odjíždíme — Marie, Olga, já, Paul a Cima, tito dva maskovaní. Tentokrát, navzdory hluku, pestrému davu a veselí kolem mě, jsem nestihla zesmutněla a strnout; muselo se bojovat, a zuřivě. Všichni jsme se stali šílenými zuřivci a bili se tak, že někteří prosili o milost. Paul dělal ďábla, on a Cima, nespokojeni bombardováním z kočáru, sestupovali, běhali za ostatními kočáry, přepadali chodce, říkali tisíc hloupostí a pak [Škrtnuto: se vraceli] se rozběhli a střemhlav se vrhli do kočáru tak, že nohy měli ve vzduchu, s podivuhodnou obratností.
My jsme s našimi drátěnými maskami byly naprosto rozpoznatelné, ale předstírajíce, že na to zapomínáme, dělaly jsme vše, jako by naše tváře zakrývaly ty nejneproniknutelnější masky.
Tak jsme projeli první kolo, bijíce a oslovujíce všechny, volajíce lidi jménem, říkajíce drzosti nebo zdvořilosti, a smějíce se, ó ano! smějíce se, přestávala jsem jen, abych promluvila, ale sotva jsem větu domluvila, začínala jsem znovu jako pominutá, a ostatní se přidávali sborem.
To bylo potřeba mít plíce!
Ale na nábřeží Saint-Jean-Baptiste, ó hrůza! žádné konfety! Málem jsme omdlely; nechávám vyjet z řady kočárů a jedeme sehnat další, ale nikde nic. Bylo třeba vidět naše zděšené tváře; netrpělivá nechávám vjet zpět na Cours, s prázdnýma rukama tam vjíždíme, a tu se kolem nás hrnou prodavači bonbónů a škoda je napravena.
[Škrtnuto: Ale společnost z tribun tam už nebyla. Bylo třeba]
V nedostatku tribun, které se pomalu prázdnily, jsme se pustili do davu, do ubohých vojáků; jedni se zlobili, ale hned se jim druzí smáli, Paul jim říkal nemožné nesmysly a my se smáli.
Nešťastný 111. pluk zažil palbu, a troufám si říci, palbu strašlivější než pruskou.
I na zpáteční cestě, když jsme vjeli na rozumný terén, Promenádu, nepřestávali jsme rozmlouvat s chodci; Čestakovová prochází — Ach! Ta špinavá ženská! křičí na ni Paul, a my opakujeme; otočí se s úsměvem, ta hloupá, považuje to za karnevalovou galantnost.
Vracím se celá omámená, s hučícíma ušima. V osm hodin se vracíme podívat se na iluminaci a upálení karnevalové figuríny na náměstí prefektury. Museli jsme sestoupit z kočáru, pěšky procházíme tím maskovaným a kostýmovaným davem, běžíme k velké tribuně, ale vstup je zezadu, musíme to obejít, rozběhneme se znovu, přejdeme ulici, kde je telegraf, vejdeme do ulice prefektury, projdeme pod klenbou domu a konečně stoupáme na tribunu, udýchaní a celí rozradostnění.
Během autodafé znovu upadám do strnulosti, o které jsem mluvila; ostatní vstávají a já je mechanicky následuji; nasadíme si škrabošky a najdeme kočár v rue Charles-Albert, a jakmile jsme maskovaní a v kočáře, smějeme se a žvaníme a vyměňujeme si s davem hlouposti jako odpoledne.
Viděla jsem jen karneval v Nice, proto se mi snad zdá tak krásný; ale ne, pohled z tribuny za večera byl opravdu nádherný: ten amfiteátr plný lidí, kteří drželi v rukou malé svíčky, moccoletti, dole dav tančící, křičící, zpívající, a uprostřed tatíček Karneval hořící na svém trůnu za zvuků Offenbachovy hudby a salv ohňostroje, a to vše ozářené elektrickou hvězdou.
Jdeme do Théâtre Français, tetička je tam, „Giroflé-Girofla", druhý akt končil, když jsme přišli, odtamtud k paní Sapoženikovové a konečně domů.
Mám jen jednu lítost, že je konec. V divadle jsem měla chuť oslovit přízemí, lóže, a stále mi tanulo na rtech: ó ty cylindře, nebo: ty jsi ale ošklivý, nebo: na, chyť si to, ošklivý vrabče atd. atd. atd.
To všechno je obyčejné, raubířské, uličnické, ale zábavné, a ten duch mi vydrží několik dní, neboť neustále jako bych slyšela raubířštiny, které říkali maskovaní a které jsme říkali my pod maskami.
Ve dne i večer jsme byli sami, bez jediné blaseované a vážné osoby, která by nám bránila dělat nebo říkat, co nám přijde na mysl. Bylo to snad neopatrné, ale tak veselé, a mně se tak zřídka stává, že jsem veselá.
Když jsem sestupovala z tribuny, viděla jsem osvětlená okna prefektury a kočáry přivážely ženy s nahými rameny a muže ve fraku, a srdce se mi sevřelo.

Poznámky

Pozn. překl.: „Moccoletti" (it.) — malé svíčky, součást karnevalové tradice. ↩