Od středy 19. července 1876 do středy 16. srpna 1876
Zase Berthe! Ptá se, v kolik hodin. Říkám jí, že v pět, a po chvíli mi Čokoláda přináší její odpověď. V pět jde k slečně de Toulé a bude na mě čekat...
Vida, zapomněla jsem říct, že jsme včera v Bois de Boulogne potkaly Lambertyeho s jeho věčným úsměvem — nicméně vzhledem k mému věku se usmívá trochu...
Yssayevitch, nevidíce mě přijíždět do Ruska, telegrafuje mámě, která mi píše, že on a Löbbecke jsou moji skuteční věrní. Ano, to je pravda. Na...
Teta byla venku, četla jsem dole, v hotelském salonu — tu mě napadlo jít nahoru. Jdu nahoru, nacházím ten dopis od Mouzayové. Nevěděla jsem, jak...
„Píšete?" zeptal se znovu s týmž laskavým výrazem.
Audiffret byl [slova přeškrtnuta] upozorněn, že snídáme.
Berlín mi připomíná Florencii. Počkejte! Připomíná mi ji proto, že jsem tu s tetou jako ve Florencii a vedu tu stejný život.
Není slunce! Před dvěma třemi lety jsem slunce nesnášela — nyní bez něho nemohu být šťastná. Šly jsme na ruské velvyslanectví zeptat se na adresu...
Nevěděla jsem, co se sebou — koupila jsem knihu a dala jsem Čokoládovi hodinu. Říká, že ho to baví! Přešla mi tím půlhodina.
Včera jsme já, teta, Čokoláda a Amálie přijeli na nádraží v deset hodin. Byla jsem dost sklíčena, ale pohled na kupé, velké a pohodlné jako malý...
Kéž mi Bůh dá život jako jiným ženám — a budu klidná.
V očekávání jiných radostí — hle, vlasy mi vypadávají.
Nemám ani knihu. Přečetla jsem dva svazky Bulwera — ==The Last of the Barons== — „a opět nemám nic," jako v Audiffretově nářku.
Včera ve tři hodiny jsem šla sledovat příjezd vlaku — a štěstím tam byl strýc. Ale mohl zůstat jen čtvrt hodiny, protože na ruské hranici, ve...
Šly jsme vyzvednout moje kufry na celnici. Co jsme prošly chodeb, pokojů, kanceláří — kolik celníků a lidí všeho druhu jsme viděly! Prohledali...
„Jen středověk je naše vlastní" — řekla jsem v poslední knize.
Bděly jsme do čtyř hodin, dnes ráno jsem unavena a Yssayevič nebyl připuštěn k mému rannímu vstávání.
Nemohu si odpustit, že jsem urazila toho mladého jezdce — tak jak náleží. Včera jsem neřekla vše. Když byl již rudý hněvem, Nina s největší...
Vše bylo připraveno — Yssayevič se se mnou rozloučil — Sapogenikoffovi byli se mnou na nádraží — když… ó nuda! peníze došly. Špatně jsme počítaly....
Nedalo by se uhodnout, kdo mi od tří dnů zaměstnává ducha — na koho myslím — kdo se mi zdá plný zajímavosti — a pro koho cítím jakýsi rozmar...