Sobota, 22. července 1876

Vida, zapomněla jsem říct, že jsme včera v Bois de Boulogne potkaly Lambertyeho s jeho věčným úsměvem — nicméně vzhledem k mému věku se usmívá trochu méně.
Konečně jsem viděla Berthu. Představila mě své matce, která byla velmi milá a ptala se na zdraví mámy, již nikdy neznala. Zůstala jsem u ní hodinu a ona mě pozvala dnes večer do cirkusu, kam půjde s otcem, sestřenicí, sestrou paní Yorkovou a slečnou de Toulé, sestrou roztomilého hraběte de Toulé, kterého jsem poznala ve Spa.
Na jaře jsou sobotní představení v cirkusu srazištěm celé smetánky; přesto bylo dnes večer skoro plno. Seděla jsem mezi Berthou a slečnou de Toulé, suché brunetce ne příliš mladé. Pan Boyd je starý dobrák, o něhož se nikdo nestará. Ale matka a čtyři nebo pět dcer žily před pěti nebo šesti lety v Baden-Badenu na velké noze. V lázeňských městech jsou dobře známé, ale o jejich postavení v Paříži si nedělám jasnou představu. Ostatně jsou přijímáni skoro všude a u vod jsou ve společnosti toho nejlepšího a nejaristokratičtějšího ze všech zemí. Bertha byla představena u anglického dvora. Mají dům v Londýně — od nádherného sňatku Blanche Boydové, šestadvacetileté dívky, s lordem Pagetem, který se stane markýzem z Anglesea.
V každém případě jsem ráda, že je znám — jsou milí. Ostatně všichni moji známí jsou ke mně velmi milí.
Teta mě zanechala ve tři hodiny u Berthy. Byt je blízko cirkusu, takže jsme tam šly pěšky, a stejně tak zpátky. Byla jsem v rozpacích, protože na ženskou společnost jsem málo zvyklá. Všechny ty ženy mě, přiznám se, překvapily, neboť specialitou Boydových jsou muži. Ale velmi mě posilovalo vědomí vlastní hodnoty co do tváře i toalety. Byla jsem oblečena jako v poslední den dostihů v Neapoli — obdivuhodná toaleta, za níž jsem dostala mnoho komplimentů, nemluvě o mých proslulých modrých pantoflíčkách. Co se týče obuvi — právě jsem vymyslela a dala si ušít střevíčky-bonboniéry: střevíček z bleděmodré kozinkové kůže je přišit k modrému taftovému váčku, do nějž se noha zasouvá jako do sáčku s bonbony; váček je nabíraný a přivázaný na kotníku a na lýtku množstvím malých modrých, růžových a stříbrných stužek. Je to originální, ale noze to nelichotí.
Připojil se k nám jakýsi pan de Nevím-už-co. A starý Boyd nás zavedl do cukrárny. Ne, vidíte mě snad v kavárně na Champs-Élysées!
V cirkusu bylo mnoho pánů — „živé obrazy dánského ženského souboru lákají." Byl tam princ Odescalchi, bratr manžela krásné Muliterno. Na chvíli jsem si myslela, že jsem v Římě.
Bertha patří do společnosti A.T.E. Pošlu jí její srdce.
Právě když jsme přišly ke dveřím čísla 33, zastavila se tam i teta v kočáru, a pozdravivši společnost a přijavši milá pozvání od těchto dám, nastoupila jsem do vozu.
Ale panuje strašné horko.
Před vším tím jsme navštívily Mouzayovou — mluvila jsem s ní o Cassagnacovi, který mě velmi zajímá. Hraběnka, která se tře o všechny společenské vrstvy a měla jistý úspěch jako autorka fejetonů, zná pana Blanca, důvěrného přítele Paula de Cassagnaca a jeho sekundanta ve všech soubojích. Ale trochu mě zastrašuje záletnická pověst slavného bonapartisty. Přesto — musím ho bezpodmínečně poznat, předem se mi líbí, nehledě na to, že se svými myšlenkami musím znát novináře, spisovatele a umělce. Všechna ta bouřlivá prostředí, nezbytná pro toho, kdo jako já hledá hluk a slávu.
Informovala jsem se, zda je pan Blanc v Paříži. Je, a napsala jsem to Mouzayové, která mu napíše.
Každopádně mám někdy neobyčejné nápady. Mám hromadu plánů ještě v zárodku, které brzy nabudou určité podoby — ale nepospíchejme.

Poznámky

Pozn. překl.: „Haute gomme" — dobový slang 70. let 19. stol. pro módní vyšší společnost.
Pozn. překl.: „Souliers-bonbonnières" — Mariin novotvar, „střevíčky-bonboniéry", svérázný styl obuvi její vlastní vymyšleniny.
Pozn. překl.: Živé obrazy (poses plastiques) — polopohoršlivá zábava, při níž umělkyně vystupovaly v stylizovaných pózách napodobujících antické sochy nebo malby.
Pozn. překl.: A.T.E. — Aglaia, Thalia, Euphrosyné — tajná společnost Tří Grácií, kterou Marie sdílela se svými blízkými přítelkyněmi (srov. karnet 053).