❦

Neděle, 13. srpna 1876 (1. srpna 1876)

# Dimanche 13 août 1876 (1er août 1876)

Ani by vás nenapadlo, kdo mi už tři dny zaměstnává mysl — na koho myslím — kdo se mi zdá plný zajímavosti — a pro koho cítím jakýsi rozmar sympatie, lítosti a zvědavosti — nehledě k jistému poněkud podivnému a méně klidnému zájmu. Viděla jsem jeho portrét před třemi měsíci v Nice — sedí obkročmo na židli, ruce zkříženy s lenivostí a rozmarností. Rysy jsou jemné, oči něžné a lstivé — zatímco ústa a brada mají v sobě cosi ze zuřivosti, tvrdohlavosti a výrazu vševládnosti Petra Velikého.

On ne saurait imaginer qui, depuis trois jours, m'occupe l'esprit, à qui je pense, qui me semble plein d'intérêt et pour qui je sens une sorte de caprice de sympathie de pitié et de curiosité, sans compter une espèce d'intérêt assez étrange et moins calme. J'ai vu son portrait, il y a trois mois, à Nice ; il est à cheval sur une chaise, les bras croisés avec indolence et caprice. Les traits sont délicats, les yeux tendres et rusés, tandis que la bouche et le menton ont quelque chose de la férocité, de l'obstination et de l'air de toute-puissance, de Pierre le Grand.

Víte nebo nevíte, že poté, co jsem před třemi nebo čtyřmi lety našla rytinu velkého císaře a znovu přečetla jeho historii, zbožňovala jsem ho tři dny — navzdory vévodovi — nebo spíše ne… myslím, že to bylo před vévodou. Rytina zobrazovala Petra Velikého u kormidla lodi v nebezpečí; celá vystrašená posádka se zdá zoufalá — jedni zvedají ruce k nebi, druzí si zakrývají tvář — on jediný stojí jednou nohou na boku lodi, jednou rukou u kormidla a druhou roztaženou, jako by poroučel moři — se svraštělým obočím v onom výrazu vůle a moci, jenž se ve vysoké míře stává strašlivým — a hranatou, ráznou bradou pod stisknutými rty a hustými kníry.

Vous savez ou vous ne savez pas qu'ayant trouvé une gravure du grand empereur, et relu son histoire, il y a trois ou quatre ans je l'ai adoré pendant trois jours au mépris du duc, ou plutôt non... je crois que c'était avant le duc. La gravure représentait Pierre le Grand au gouvernail d'une barque en danger ; tout l'équipage épouvanté semble désespéré, les uns lèvent les bras au ciel, les autres se cachent la figure, lui seul est debout un pied sur le bord de la barque, une main au gouvernail et l'autre, étendue comme pour commander à la mer, les sourcils froncés avec cette expression de volonté et de puissance qui à un haut degré devient terrible, et le menton carré et violent, sous des lèvres serrées et d'épaisses moustaches.

Husté kníry nemám příliš v lásce — zdají se neoddělitelné od doutníku, jenž jim vždy spálí konce a dodá jim tak nespokojený a hrubý výraz. Ten, o němž mluvím, má knír jemný a elegantní, nedotčený ani nůžkami ani pomádou.

Je n'aime pas beaucoup les moustaches épaisses, elles semblent inséparables avec un cigare qui en brûle toujours les extrémités et leur donne ainsi un air mécontent et abrupt. Aussi celui dont je parle a une moustache fine et élégante, et non touchée par les ciseaux ou la pommade.

Kdo je ten muž? On? Ubohý pobloudilec, nešťastník, blázen, nebo zloděj! Velkokníže Nikolaj, synovec císaře a milenec špinavé, ponižující, sprosté a zločinné ženy — Fanny Learové¹.

Qui est cet homme ? Lui ? Un pauvre égaré, un malheureux, un fou, ou un voleur ! Le grand-duc Nicolas, neveu de l'Empereur et amant de la femme sale, dégradante, triviale et criminelle, de Fanny Lear.

Poznámky

Pozn. překl.: Fanny Lear — umělecké jméno Hattie Blackfordové (1848–1886), americké dobrodružky; milenka velkoknížete Nikolaje Konstantinoviče (1850–1918); jejich skandální vztah skončil v roce 1874 velkoknížetovým zatčením, obviněním z krádeže šperků a doživotním vyhnanstvím z petrohradského dvora. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam