Středa, 26. července 1876 — Čtvrtek, 27. července 1876

Audiffret byl [slova přeškrtnuta] upozorněn, že snídáme.
Když jsem doprovodila Mouzayovou dolů, vrátila jsem se sama — za mnou v povzdálí šel jakýsi mladý muž, ale v tomhle proklatém hotelu mě každý den více méně někdo sleduje, nevěnovala jsem tomu pozornost. A za deset minut mi přinesli velkou kytici růží a vizitku: Eugène Fishhoff — a tady ta podivná kartička je. Samozřejmě jsem neodpověděla, kytici jsem si nechala a muže dala vyhodit.
Bylo pozdě na odjezd — oblékla jsem cestovní šaty a spěchala jsem s tetou k Mouzayové vyprávět dobrodružství. Ale ta toho chlapce zná — i paní de Mertensová. Je to darebák prvotřídní, který se honí za herečkami, a ještě horší než to.
Měl drzost sledovat nás až na boulevard Haussmann č. 29 (kde bydlí Mouzayová) a zatímco jsme byly u Mouzayové, nechal svou vizitku u paní de Mertensové.
Je to zvláštní: předevčírem jsem ulehla a až do usnutí jsem stále viděla Antonelliho tvář vynořovat se jako stín za masivní masou Cassagnacovou.
Konečně — včera v sedm hodin ráno jsme opustily Paříž.
Během cesty jsem se pobavila tím, že jsem dávala Čokoládovi hodinu dějepisu — a ten lotr díky mně má nyní pojem o starých Řecích, o Římě spravovaném nejprve králi, pak republikou a konečně císařstvím, jako Francie, a o francouzských dějinách od krále, kterému sťali hlavu. Vysvětlila jsem mu různé strany, které existují dnes, a Čokoláda má o všem přehled — ví dokonce, co je poslanec. Vyprávěla jsem mu a pak ho zkoušela.
A když jsem skončila, zeptala jsem se, ke které straně patří — ten lotr mi odpověděl:
„Jsem bonapartista!"
Takto to shrnuje, co jsem ho naučila: poslední král byl Ludvík XVI., který byl velmi dobrý — ale republikáni, kteří jsou lidé hledající jen peníze a pocty, mu sťali hlavu, i jeho ženě Marii Antoinettě, a udělali republiku. Francie byla tehdy velmi ubohá a na Korsice se narodil muž jménem Napoleon Bonaparte, který měl tolik ducha a odvahy, že ho udělali plukovníkem, pak generálem, dobyl celý svět a Francouzi ho velmi milovali. Ale když šel do Ruska, zapomněl vzít kožichy pro vojáky a ti byli velmi nešťastní kvůli zimě. A Rusové zapálili Moskvu — nato Napoleon, který byl již císařem, se vrátil do Francie, ale protože byl nešťastný, Francouzi, kteří milují jen ty, kteří mají štěstí, ho přestali milovat — a všichni ostatní králové mu z pomsty nařídili, aby abdikoval. Šel na ostrov Elbu, pak se vrátil na sto dní do Paříže, nakonec ho pronásledovali — tu spatřil anglickou loď a prosil, aby ho zachránili, a když nastoupil, udělali z něj vězně a odvezli ho na ostrov Svatá Helena, kde zemřel.
Ujišťuji vás, že Čokoláda řekl hodně pravdy.
Konečně — dnes ráno jsme vjely do Berlína. A to město na mě udělalo zvláštně příjemný dojem; domy jsou velmi krásné.
Dnes nedokáži napsat ani slovo. To je k vzteku!
„Dva pocity jsou společné povaham hrdým nebo vroucným: pocit krajní citlivosti na mínění druhých a krajní hořkosti, je-li to mínění nespravedlivé."
Je jedenáct hodin — nevystrčila jsem nos ven; jinak jsem svůj den dobře využila: nedělala jsem nic než jíst. Co chcete, aby člověk dělal v Prusku?
Telegrafovala jsem mámě, otci, Étiennovi a Yssayevičovi.
Teta nevěří v přátelství mezi mnou a Paulem de Cassagnacem.
„Ale, madame! Doufám, že si nemyslíte, že se do mě zamiluje."
„Ne, nebude vás milovat, protože je to muž, který prošel vším — ale bude tu flirtování."

Poznámky

Pozn. překl.: Homme universel (franc.) — muž, jenž má zkušenosti se vším, světák; zde: muž příliš světácký na to, aby se zamiloval.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „flirtation" — francouzština si toto slovo vypůjčila z angličtiny, zde užito s vědomou ironií.