Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý, 1. srpna 1876

Kéž mi Bůh dá život jako jiným ženám — a budu klidná.
Se svou ctižádostí mi chybí nejen ta velikost, která mě pronásleduje — ale dokonce i to, co má každá „slečna" nebo „dáma ze společnosti": vlastní život. Hrozný život, život ponížení, úzkostí…
Svatá Marie, oroduj za mě.
---
Chce se mi napsat rytířský román. Neboť ten, který jsem začala, leží zahozen na dně bílé krabice. Jsem ještě v blahoslaveném hostinci v Eydkühnenu a čekám na svého velectěného strýce.
Kolem půl deváté, unavená tím, že jsem stále zavřená, jsem se sama šla podívat na příjezd vlaku — a když mi řekli, že mám ještě několik minut, šla jsem se projít v doprovodu Amálie.
Eydkühnen má okouzlující alej, dobře dlážděnou a zastíněnou, po pravé straně celou vroubenou milými, velmi čistými domky — jsou tu dokonce dvě jakési kavárny a cosi jako restaurace. Hvizd lokomotivy mě překvapil uprostřed té procházky — a přes malé nožky a vysoké podpatky jsem se dala do běhu přes zahrady, hromady kamenů, koleje — abych přišla včas. Nadarmo.
Co si myslí můj hezký strýc?
V blahodárné samotě té „půvabné vesničky" a jejího okolí — skoro tak plochého jako živůtek Heleny Howardové — docházím zvolna k celé hromadě úvah o… o lásce. A jsme u toho. Safra!… o Antonellim, u sta hromů, o vévodovi Hamiltonovi. Oh! Oh!
Vévoda — stín — mi je tím, čím byla Laura Petrarkovi…
Pietro byl Cynthií.
Ale v Eydkühnenu objevuji to, co jsem nevěděla: že mě můj deník nevysvětluje. Kdo mě čte, řekl by, že si vše beru k srdci — a ve skutečnosti se mě dotýká jen jediná věc: naše postavení, mé postavení. Ostatně vzpomeňte si na mé trojnásobně podtržené vyznání víry a mějte je vždy na mysli u každého mého slova, u každé mé myšlenky, u každého mého činu.
Já… chtěla bych mít dobrého koně, abych mohla proletět tou krásnou rovinou — člověk by dojel až na kraj světa, zdá se.

Poznámky

Pozn. překl.: Laura de Noves — idealizovaná láska básníka Francesca Petrarky (1304–1374), muza většiny jeho sonetů; stala se symbolem nedosažitelné, čisté lásky. ↩
Pozn. překl.: Cynthia — pseudonym milenky římského básníka Sexta Properta (asi 50–15 př. n. l.); na rozdíl od Laury — skutečná, smyslná, pozemská láska. ↩