Neděle, 30. července 1876

Nevěděla jsem, co se sebou — koupila jsem knihu a dala jsem Čokoládovi hodinu. Říká, že ho to baví! Přešla mi tím půlhodina.
Včera jsem otci telegrafovala s prosbou, aby mi přijel naproti. Tady jeho odpověď: „Pravděpodobně mi chcete udělat příkoří — jak chcete. Přijet nemohu. Bashkirtseff."
A tady moje: „To vy mi děláte příkoří svými zlomyslnými domněnkami. Jsem příliš dobrá, že takové drzosti snáším. Bashkirtseff."
Sotva jsem odeslala tu depeši, přišla jiná: „Pojedete-li přímo z Voločisku ke mně, váš bratr vás doprovodí… telegrafujte kdy. Bashkirtseff."
Nu?
Máma posílá dopis od Alexandra, v němž mluví o soudním sporu. Neuvažuje se o ničem menším než o uvalení poručnictví na veškerý majetek, abychom, když už bychom renty nedostávaly, byly nuceny vrátit se do Ruska. Vím dobře, že nejlepší je tam jet — kdyby mě byli poslechli, jelo by se tam dávno a vše by bylo hotovo. Ale nejde o to litovat minulosti nebo oplakávat budoucnost. Je třeba pečovat o přítomnost. U sta hromů — jedu!
Nic smutnějšího než Berlín. Město nese pečeť prostoty… ošklivé, nepůvabné prostoty; všechny ty nesčetné pomníky, jež přeplňují mosty, ulice a zahrady, jsou špatně umístěny a vypadají hloupě. Berlín připomíná hodinový obrázek, kde v určitých chvílích vojáci vycházejí z kasáren, lodníci veslují, dámy v čepcích procházejí, vedouce za ruku ošklivé děti.
V předvečer vstupu do Ruska, kdy mám zůstat sama bez tety, bez mámy — slábnu a bojím se. Bolest, kterou působím tetě, mě trápí. Soudní spor, nejistota, to vše… a pak, a pak — nevím, ale obávám se, že nic nezměním!
Myšlenka začít po návratu znovu tentýž život jako dříve — tentokrát bez naděje na změnu, bez tohoto „Ruska", které mi bylo útěchou ve všem a dávalo mi trochu síly… Bože můj, smiluj se nade mnou — pohleď na stav mé duše a buď laskav.
Za dvě hodiny opouštíme Berlín. Zítra budu v Rusku. Nu, ne — neslábnu, jsem silná… Jen — co když pojedu nadarmo? To by bylo špatné. Nesmí se zoufat předem.
Ach! Kdyby někdo mohl vědět, co cítím!… Ale k tomu by musel prožít ty dva roky tak, jak jsem je prožila já — a i pak!
Dokud se soudní spor táhne… ale rozuzlení přijde — a pak… pak rozsudek, skandál! A já! A já!!
Velký Bože a Panno Maria — milosrdenství.

Poznámky

Pozn. překl.: Tableau à horloge (franc.) — mechanická figurální scéna, kde hodinový stroj pohání pohyblivé figurky v přesně se opakujícím rytmu.