Deník Marie Bashkirtseff

Sešit 011

říjen 1873 — listopad 1873

18 záznamů 18 přeloženo

Hlavní místo: Nice

Číst od začátku

Kalendář

říjen1873
PoÚtStČtSoNe
293012345
6789101112
listopad1873
PoÚtStČtSoNe
272829303112
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Od nešťastného okamžiku, kdy mi ta drzá ženská řekla tu hrůzu, jsem pořád udýchaná. Jako bych hodinu běžela, úplně stejný pocit, a dokonce mě bolí a...

Prší strašně. Půjdu číst Homérovu „Iliadu". Ve dvě hodiny jsem volná, píšu spoustu nesmyslů Howardovým. Vlhké počasí je velmi dobré na pleť. Jsem...

Hrála jsem na piano, když přinesli noviny, beru „Galignani's Messenger" a první řádky, které mi padly do oka:

Můj budík je rozbitý, probouzím se teprve v půl sedmé. Spala jsem dost, ale mám strašně unavenou tvář a jsou vidět stopy včerejších slz. Na úterý mám...

Jdu ještě v nočním k tetě, kde se vyprávělo o včerejším dni v Monaku. Viděli pana a paní Wittgensteinovy, nebo spíš prince Wittgensteina a jeho...

Četla jsem v „Galignani", že vévodkyně z Manchesteru a lady Mary Montagu přijely ve čtvrtek do Londýna z Německa. Myslím, že svatba bude v Londýně....

Je l'ai blessé, mais il s'envola, non contente de cela cruelle que je suis, je le poursuivis et knock him down avec un second coup de fusil. Je...

— Tatínku, nechte to, nerušte maminku.

Vzala jsem včera večer „Le Derby", který jsem ještě nečetla. Mezi odhláškami a sázkami

Walitský bez ladu a skladu mě otravuje

Včera večer jsem sotva usnula, když slyším bouchat na dveře, je to Dina a Pavel.

Il y a une quantité de Russes. Mais qu'ils sont nombreux et mal mis. J'ai décidément un dislike pour les Russes, je n'aime que les Anglais et ils me...

Můj budík, o kterém jsem si myslela, že je v pořádku, se zastavil v jedenáct hodin a spala jsem do půl sedmé.

Ó jaký smutný den, nikdy se mi zdá, že jsem se tolik nenudila. Slečna Hitchcocková, má nová vychovatelka, píše, že bude v Nice v sobotu.

Ta svině nepřišla předělat moje šaty! Ty zelené melou z posledního.

U snídaně si tatínek ještě dovolil strašné drzosti a jdu rovnou k mamince a říkám jí udušená a zalknutá zuřivostí, že nemohu, nechci to už snášet!

Jak jsem hloupá, že jsem nedělala svůj deník podrobněji, když jsem ho často vídala. Jak bych to teď četla se štěstím!

Jdu s Bětou ve tři hodiny na nádraží vyzvednout guvernantku (nové modré šaty, pěkné). Ale jak ji poznáme? Vystoupíme z kočáru (Auguste a Saïd jsou v...