Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 22. října 1873

— Tatínku, nechte to, nerušte maminku.
Na tato slova křičí z plných plic, jako bych ho zabíjela. Nečekala jsem ty výkřiky a celá ohromená se vracím do jídelny.
Tatínek je jako ti gauneři, kteří, když kolem nich projdete, křičí, že je okrádají, a přirozeně si lidé myslí, že jsou opravdu okradeni ubohými neviňátky, která jen procházejí kolem.
To mě rozesmálo, všechny tyto bouře mě vždy rozesmějí a pak ve mně vzbudí lítost nad těmito ubožáky, kteří, ač nemají žádné skutečné neštěstí, se sami mučí, jen proto že nemají co na práci.
Dnes nerozumím Hamiltonovi, to znamená, že zítra se dozvím nějaké nové hrůzy a zemřu zoufalstvím.
Dívám se každý večer na tu drahou fotografii, kde je kousek vévody z Hamiltonu.
Nic v novinách. Počkejme ještě.
V šest hodin, když jsem se chystala koupat, Dina vychází ze svého pokoje a chvíli povídáme a smějeme se, já polonahá.
Můj budík je v opravě a vstávám podle vnuknutí.
Vycházíme ve tři hodiny přesně po mé anglické lekci.
Opravdu jsou tu lidé.
C'est une cocotte peu connue Pauline, qui depuis un mois est sous la protection d'un Anglais. Dans un mois, elle a su se loger à la promenade des Anglais au premier, avoir un coupé et une victoria, deux chevaux, une femme de chambre à la mode, tablier de guipure, tous les jours une nouvelle toilette, de beaux bijoux et acheter au comptant pour neuf mille francs de dentelles. J'espère que c'est rapide. Je crois qu'elle fera du chic ; cette saison pour sûr. Je to málo známá kokota Pauline, která je od měsíce pod ochranou jednoho Angličana. Za měsíc se dokázala ubytovat na Promenádě Angličanů v prvním patře, mít kupé a viktorii, dva koně, módní komornou se zástěrkou z krajky, každý den novou toaletu, krásné šperky a koupit hotově za devět tisíc franků krajek. Doufám, že to je rychlé. Myslím, že udělá parádu; tuto sezónu jistě.
Tahle žena není ani krásná, ani dobře stavěná (zelené šaty, dobře).
Jedeme, když vidím, že Bête se dusí a říká mi:
— Podívejte se na Wittgensteina, čestné slovo, podívejte se!!!
Il est je crois réduit en esclavage par cette femme et c'est cela qui lui donne cet air gloomy et dull. Opravdu jsme viděly procházet Wittgensteina a jeho krasavici, je velmi elegantní a ne příliš ošklivá, dokonce hezká, kdyby nebyla tak stará. Za minutu se otočíme a vidíme je znovu. Ale ten prý krásný Wittgenstein je podle mě ošklivý — opravdu jsem si myslela, že je krásný, a chtěla jsem ho vidět, abych posoudila sama. Vypadá otupěle, tváře mu visí, výraz má hrozivý. Myslím, že je touto ženou zotročen, a to mu dává ten ponurý a otupělý vzezření.
Jaký rozdíl oproti Hamiltonovi! Jaké zvíře se kdy odvážilo říct, že Wittgenstein je lepší než Hamilton? Hamilton je krásný jako Apollo! A ten Wittgenstein má krásnou jen svou výšku a korpulenci.
Myslím, že se opíjí po rusku.
Et pour ficher cette Rosalie il faut du tact...! car elle tient bon cette petite singesse malfaisante ! Nicméně, kdyby se ho maminka mohla zmocnit, nebyla bych naštvaná, ale kam ji to zavede?!! ?!! K tomu by bylo třeba, abych byla v její kůži. Ve své nemohu nic dělat, ubohé čtrnáctileté děvče! Nejsem svobodná, nemohu jednat. A pro vypuzení té Rosalie je třeba taktu...! protože drží pevně, ta malá zlomyslná opice!
[Na okraji: Protože se Wittgenstein jednou podíval na maminku na ulici, už jsem si představovala, že je do ní zamilovaný.]
Kdybych měla osmnáct let a hlavně kdybych byla svobodná, věci by nebyly tam, kde jsou, s tímto zrzavým zvířetem. Ve všech věcech je třeba jednat: „Pomoz si sám, já ti pomůžu".
Půjdu do Bádenu, následovala bych ho všude, a s pomocí Boha především a mé vyhublé postavy pak možná získám vítězství.
Ale jak to udělat, když mám ruce a nohy svázané tetami, dědečky, profesory, oj, oj, oj! Jaké zmatky, tisíc trubek! Lekce, vychovatelky, rodina!!!
Co s tím člověk může dělat?!!!!!! Zatímco když je člověk svobodný jako vítr...
Ale proč sním o nemožných věcech teď a možná zbytečných potom. Protože s Hamiltonem je konec! To je strašné.
Procházíme se s Bête a nějaká žena kráčela skoro vedle nás a říkala, už nevím jaké drzosti Bête. Nastupujeme do kočáru, abychom se vyhnuli té bláznivé tržnici. Je to přítelkyně bývalého advokáta Bête, která, opuštěná jím, má šílenost být žárlivá na Bête.
Dnes večer jsem velmi smutná!
Khalkionoff je u nás. Řečním, zpívám, směju se, ale jsem velmi nešťastná!
Přes den jsem roztržitá, říkám, slyším, vidím a zapomínám, ale k večeru, když se uklidním, mé neštěstí se vrací se ztrojenou silou, protože místo aby bylo rozloženo na každou hodinu, je vyhrazeno pro dvě hodiny po večeři.
Je to jedno!... Miluji vévodu z Hamiltonu; je to čistá pravda. Jak je nešťastné, že mi ho Bůh nechce dát. Byli bychom tak šťastní!
Miluji ho¹ něžně teď, až k oběti, pokud je to potřeba. Ne, nejsem si tím posledním příliš jistá, ostatně ani nevím, co to je. Má bolest už není ostrá a polekaná a nečekaná, ale je pomalá, klidná a rozumná, není proto slabší. Už nemám ty planoucí a bláznivé výbuchy, všechno jsem vyčerpala, zbývá mi podstata, která je nejtrpčí.
¹ viz v předchozích třech knihách.