Pondělí 27. října 1873

Můj budík, o kterém jsem si myslela, že je v pořádku, se zastavil v jedenáct hodin a spala jsem do půl sedmé.
Vycházíme ve čtyři hodiny hlavně kvůli pochůzkám; koupila jsem jiný budík a — ó, štěstí! — viděla jsem Gioiu! Viděla jsem na rue du Pont-Neuf klobouk jako ten, který hledám osm měsíců! Otočím se, vejdu a objednám si černý, a stojí jen třicet franků. Jsem tak šťastná!
Odtud jdeme k Maizonié vybrat šaty pro Bête.
Zítra přijdou upravit ty od Wortha.
Jsem prázdná, jsem nešťastná!
Solominka je u nás, je to dobrá malá bytost.
[Na okraji: Hloupá zmije, ta Solominka.]
Ale píšu a téměř pláču, můj nový budík nefunguje, to je zoufalé! Ó! Můj Bože! Proč nechce fungovat? To je opravdu nešťastné! Mamince není lépe. Můj Bože, uzdravte ji!
Tatínek se chová jako blázen. Jsem bez útěchy, nikdy se neutěším.
Kéž o něm něco uslyším!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „all right."