Sobota 1. listopadu 1873

Jdu s Bětou ve tři hodiny na nádraží vyzvednout guvernantku (nové modré šaty, pěkné). Ale jak ji poznat? Vystoupíme z kočáru (Auguste a Saïd jsou v livreji) a stojíme u dveří a prohlížíme všechny osoby, na nichž jsou podezřelé a usvědčující dlouhé lokny a velká krinolína. Pronásledujeme jednu Angličanku, mluvíme anglicky a každou chvíli opakujeme Hitchcock. Ale marně — nikdo.
Celé odpoledne trávím doma; Pavel si bere kočár a jede k Arsonovi. V pět hodin jsem s námahou dostala landoár a vyjely jsme s Bětou ven. Je chladno a skoro tma — přesto jsme viděly Vigierovou s prostěradlem na hlavě.
Nudila jsem se, teď se nudím stále, i když se bavím. Jsem tak zvyklá chodit před večeří do London House nebo k [...]
[Napsáno předtím:
- Kostým Svobody s nahým papírmaše nohavicí připevněnou po boku, kterou budu natahovat místo ruky.]
Má modlitba do pondělí 13. října 1873.
Otče náš
Zdrávas Maria
- Věřím v Boha
- Požehnat pokoj
Kéž Bůh vzkřísí
- Zbav nás neštovic a kuřích ok
- Být hodná
- Rodinné štěstí
- Život a zdraví mé matky
- Kéž je Pavloucha řádný muž (2 poklony)
- Vyhrát proces (2 poklony).
Děkuji za všechno, například za Berthu, Baden atd.
- Žít dobře, přijímat nebo bydlet v Paříži (tři poklony)
- Vlastnit naše koně, jeden můj (2 poklony).
- Seznámit se s vévodou z Hamiltonu a aby přišel k nám (2 poklony)
- Jazyky německý, italský a latina (3 poklony)
- Jazyk anglický a další lekce modlitba a zároveň poděkování (6 poklon)
- Pro Berthu atd.
- Známosti v Nice
- Šaty, poděk. a prosba
- Jezdit na koni, poděkování a prosba
- Aby Hamilton opustil Gioiu
- Seznámit se s ním, aby mě miloval a oženil se se mnou.
- Mít spřežní koně, jezdecké koně a závodní koně (3 poklony)
- Být na střelnicích a dostizích
- Dobře studovat
- Dobře zpívat a hrát
- Dobře mluvit anglicky
- Dobře se vdát
- Být bohatá
- (Rekapitulace) - Lekce, anglický jazyk, guvernantka, šaty, jezdit na koni, známosti, manžel, závodní koně atd.
Závěr:
- Život mé matky
- Zdraví
- Bohatství
- Titul
- Krásné postavení (ve světě)
- Vdát se za vévodu z Hamiltonu a mít tři děti, jednoho syna a dvě dcery (3 poklony)
- Mít závodní koně, sázet na ně, vyhrát sázku a získat ceny (3 poklony)
Rekapitulace:
- Zachovat si matku atd. atd.
- Aby se Dina rychle a dobře vdala
- Aby byl Pavloucha řádný muž.
- Aby můj hlas byl veliký, silný, čistý, zvučný, hluboký, plný, něžný, ohebný, pružný a příjemný (3 poklony).
- Klid.
- Spasení.
- A všechno.
Zápisník č. 12
Můj ubohý deník začatý v sobotu 1. listopadu 1873 ukončený ve čtvrtek 20. listopadu 1873 náležející mně
zahájeno v sobotu 1. listopadu 1873 ukončeno ve čtvrtek 20. listopadu 1873 náležející mně
rue du Temple, vila Baquis, Buffa, Nice.
Ubohý deníku! Tyto tři poslední sešity 10, 11, 12 jsou plné bídy! Píšu tento ubohý deník jen proto, abych věděla, kolik bolestí jsem prožila a kolikrát se mé naděje potom rozplynuly v nic.
Sobota 1. listopadu 1873 (pokračování)
Rumpelmayer — kam jsem dnes večer také musela zajít, abych doplnila den. Snědly jsme vynikající třešňovou zmrzlinu. Jaký bych byla špatný manžel! A jaká nesrovnatelná žena bych byla! Kdybych byla muž, nikdy bych se neoženil — neexistuje přece druhá já.
V osm hodin má přijet Hitchcocková. Walitsky s Trifonem (tatínkův komorník) odjeli — jsme v očekávání a konečně slyším kočár rachotit a objevuje se Walitsky se slovy: slečno Marie, slečna Hitchcocková. Je to hubená, tmavovlasá, suchá Angličanka. Provázím ji do pokoje, pak sestupuji dolů, abych jí nechala donést jídlo.
Ještě k ní zaskočím, prohodíme několik slov o cestě, únavě atd. atd., načež jí popřeji dobrou noc. Sejdeme se všichni v jídelně a Walitsky, Běta, Solominka a má teta si střídavě vyprávějí nějaké epizody ze svého života v penzionu.
Je to otravné ty první dny mít cizího člověka u sebe, ale „zvykneš si na to! děvče moje".
Solominka se hádá s Walitským a chová se velmi nezdvořile. Běta se diví, jak se v našem domě dá dělat, co se chce, a platit nevděkem za pohostinství.
[Napříč: Jako by za to platila vděkem.]
Georges vezme prohlášení¹ od několika dam, jako má Tolstá všechna svá, od mužů. Tato záležitost bude legrace a zajímavá.
¹ Jsem autorkou toho prohlášení.
Georges mi říkal, abych se šla podívat na zámek monackého knížete, a vyprávěl příběhy o monacké princezně rozené Hamiltonové. Běta se ptala, jestli je hezká — a já jsem určitě řekla, že velmi hezká, okouzlující, krásná; ale Běta se znovu zeptala mé tety se slovy, že mi v tom nelze věřit. Všechno, co je Hamilton, dokonce i (......... ) je pro tebe krásné, Bébelle. Má teta říká:
- Je velmi krásná, tvář úplně jako její bratr, ten zrzoun — jen černé vlasy a krásné oči.
Zpívala jsem před příjezdem Hitchcockové a všechno, co říkám, se odehrálo také předtím.
Dnes večer mě jeho obraz neopouští a mám slabost v hrudi (neříkám srdce, to slovo mě nudí). O vévodovi z Hamiltonu se u nás už nemluví.
Protahovala jsem zeměpis s Collignonovou ze strachu, abychom se nedostaly do Anglie, a na mapě, kde jsem vyškrábala a přepsala jeho jméno inkoustem, a teď jsem prostě vyrvala mapu Anglie z atlasu, roztrhala ji na kusy a spálila.
Poslyšte — právě teď jsem ho viděla! Nemohu uvěřit, že jsem ho viděla zblízka na střelnici; zdá se mi to jako sen. V okamžiku, kdy jsem ho viděla, nebyla jsem na zemi, ale v oblacích — (z kouře, který vycházel z jeho pušky. — Hloupost!) — a dnes večer vidím jeho tvář tak zřetelně, že jsem z toho nadšená. Nepopsala jsem ten den na střelnici podrobně, ale vzpomínám si na všechno, jako bych tam byla právě teď — všichni lidé, místa, která zaujímal ten či ona, mé pohyby; Wittgensteinův parník, který plul celkem blízko terasy střelnice; rozhovor, který jsem slyšela; přede mnou Randouin, Sharjinská atd., napravo lady Falknerová atd., nalevo Angličané a vzadu Galveovi atd. — a konečně na okamžik, velmi blízko, on. Stál nedaleko Galveových, opřený o sloup, zády k moři a psal si na koleni do zápisníku, jak se domnívám. Měnil místo. Ruka mi zledovatěla a chce se mi spát — je skoro jedna hodina.
Ale jak se mi v něm všechno zdá dokonalé! Stydím se za sebe z loňska — byla jsem směšná malá holka a myslela jsem si, že se na mě někdo může dívat.
Óch! hloupost! Óch! omyl! Ó tupost!
Ale kdybych tenkrát měla alespoň šestnáct!
Jaká jsem byla minulou zimu směšná. Je škoda, že se mi tenkrát líbil. Ale nechápala jsem, jestli ho miluji nebo ne, to teprve dnes vidím; mé tehdejší extáze byly způsobeny představivostí.
Buď to bylo takhle, nebo je to ten hloupý způsob, jakým jsem vedla svůj deník — který dělá to, co jsem cítila, směšným a falešným.
Ale teď před Bohem ho miluji.
Nejprve jsem na něho myslela jednoduše proto, že se mi líbil titul a jméno — a jmění se mi hodilo; ten muž byl navíc zajímavý a sympatický a nic víc. Ale od okamžiku, kdy jsem ho uviděla, jsem se do něho tak zadala, že je to ostuda pro dívku mého věku. A od té doby to jde crescendo.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „carriage horses, ride horses et race-horses"
V originále italsky: "Tranquillita."
V originále italsky: "Salvazione."
V originále italsky: "E tutto."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „expectation"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „have" (místo francouzského "ai")
Pozn. překl.: V originále anglicky: „bid good night"
V originále italsky: "crescendo" (hudební termín - stupňující se)