Pátek 31. října 1873

Jak jsem hloupá, že jsem nevedla svůj deník podrobněji, když jsem ho tak často vídávala. S jakým štěstím bych to teď četla!
[Poznámka: 1875. Správně.]
Bête mi nedávno řekla, že ho viděla v divadle, když se hrálo „Mučedník" — a zdá se mi, jako bych ho viděla sama. Představuji si všechno, jako bych tam byla; vzpomínám si na to, jako bych to viděla sama, a pamatuji si každý detail jeho postoje, zvláště; jak mluvil se slečnou Whiteovou — zdá se mi, že ji také vidím, úplně jako bych to všechno zažila sama.
Jsem pořádná bláhovka! Večer zůstáváme všichni velmi klidně v salonu, povídáme si, pleteme — protože jsem nezměnila svůj zvyk. Jsem pověřena opravovat a psát všechny dopisy pro všechny záležitosti; ještě dnes jsem musela napsat osvědčení pro Solominku kvůli záležitosti Tolstého v Aix.
Poslala jsem pryč Itala, tolik jsem byla ve vzteku, plakala jsem hořce.
Myslím, že mi déšť nezabrání dnes vyjít. Nechala jsem Audu přede mnou upravit modré šaty a dala jsem ji hnědou žaketu — protože není z čeho kopírovat: je to hotové, díky Bohu!
je tire, et en ce moment une dizaine d'oiseaux se lèvent d'un arbre voisin, j'ai poussé un cri de démence en les voyant s'envoler et ne pouvant pas tirer. Fâchée, je rentre. Šla jsem lovit, ale ptáků tam není; pro zábavu jsem několikrát vystřelila do vzduchu, zapomínajíc, že mám jen čtyři náboje — zbýval mi jeden výstřel. Střílím — a v tu chvíli se ze sousedního stromu zvedne hejno ptáků; vydala jsem zoufalý výkřik, když jsem je viděla odlétat a nemohla střílet. Naštvaná se vracím.
Vycházíme, já, Bête, Solominka, necháváme Solominku s Georgesem u prokurátora.
Oh ! la Vigier est si ridicule, elle n'a presque pas de cheveux, et ce peu est blanc, bien pommadé et collé sur les tempes de manière qu'on voit la peau de la tête; tandis qu'au milieu une touffe de cheveux s'élèvent jusqu'au ciel. Pour encore plus me distraire parut le bataclan, et enfin Wittgenstein bien que de très loin. Je pensais qu'il est parti, comme sa villa est fermée. J'ai cru voir de la promenade son steamer qui rentrait au port. Nous le vîmes ou du moins je l'ai vu remontant la promenade en voiture tandis que nous descendions. Cette fois j'étais toute contente: Mamince je lépe. Nudila jsem se k smrti při pohledu na opuštěnou promenádu — ale jako pro útěchu se objevily Skariatinová se svou ošklivou dcerou, Prodgersová, Vigierová. Ó! Vigierová je tak směšná — nemá skoro žádné vlasy a to málo je bílé, pečlivě napomádované a přilepené na spáncích tak, že je vidět kůže hlavy; uprostřed se chomáč vlasů tyčí až k nebi. Pro ještě větší rozptýlení se pak objevila ta sebranka a konečně Wittgenstein, i když zdálky. Myslela jsem, že odjel, protože jeho vila je zavřená. Zdálo se mi, že jsem z promenády viděla jeho parník vracející se do přístavu. Viděli jsme ho — nebo alespoň já jsem ho viděla — jak se vrací po promenádě v kočáře, zatímco my jsme sestupovaly. Tentokrát jsem byla celá spokojená:
— Ale podívejte se, princezno, Wittgenstein, ten opravdový!
Protože je tu sedlák, který se mu podobá a kterého Bête nazývá Wittgenstein.
Diable ! je suis joliment bête: mon cœur ! où est-il ? En effet depuis le mariage de Hamilton je l'ai perdu et je ne peux pas le retrouver, il me semble qu'il a passé à droite. Musím mít o čem mluvit. Po odchodu Gioi jsem si myslela, že nudou umřu, ale Bůh mi poslal manžele Wittgensteinovy; při jejich odchodu jsem opravdu nevěděla, o čem mluvit a na co se dívat na promenádě — a teď vidím Wittgensteina a jsem ráda, že tu je aspoň živá duše. Protože ta sebranka nestojí za řeč, ba ani za pohled.
[Škrtnuto: To bude velmi dobré]
Zítra má přijet slečna Hitchcocková ve tři hodiny. Dostala jsem oznámení z Anglie, že mé sedlo je odesláno.
Nevím co se to u Gioi upravuje — chtěla bych vědět, jestli se zařizuje znovu, nebo prodává. Chtěla bych, aby se vrátila, je tak sympatická. Za to, abych ji mohla vidět co nejčastěji, mluvit s ní, jít k ní domů a vidět ji u ní — za to bych dala hodně.
Pokračuji pořád ve svém pásu, celý tento rok bude zelený, každý rok změním barvu.
Pavel nechce nic dělat, nestuduje, není dost vážný, nechápe, že musí studovat. Trápí mě to, jsem zoufalá. Co se z něj stane, můj Bože! Vnukni mu moudrost! Dej mu pochopit, že musí studovat, a vnukni mu trochu ambice — jen trochu, právě dost, aby se snažil být něčím, a ne Khalkionoffem nebo nějakým ošklivcem. Myslí si, že Khalkionoff je dokonalost — nevidí pravdu a svou povinnost! Můj Bože, vyslyš mou modlitbu a vyplň ji. Uč Pavla, jak se má chovat, veď ho a chraň ho před všemi těmi nevěřci, kteří ho matou!
Co se z něj takhle stane? Nechce studovat! Ó! Můj Bože, vyslyš mou modlitbu. Veď a chraň Pavla!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „spoken of" — v původním textu „ne valent pas la peine d'être spoken of". Potřebovala bych ještě ženu jako Gioia, abych se na ni dívala — ale [Škrtnuto: nikdy nebudu moci] — ne, jak jsem hloupá! Gioia mě zajímala kvůli vévodovi a ještě mě zajímá jako vzpomínka na vévodu — a trochu proto, že je ve svém druhu pozoruhodná. Ale která jiná mě může bavit jako ona?! Nikdo nikdy. Jen jeho manželka — ale to je příliš špatné pro mé srdce. Ďábel! Jsem pěkně hloupá: mé srdce! Kde je? Opravdu — od Hamiltonovy svatby jsem ho ztratila a nemohu ho najít; zdá se mi, že přešlo doprava.