Středa 29. října 1873

Ta svině nepřišla předělat moje šaty! Ty zelené melou z posledního.
Snila jsem o všech Miloradovitchách, o Gritsii také, byl dost ošklivý a pořád chtěl být se mnou.
Mamince je lépe, mnohem lépe.
Bylo třeba říct Elderové, ať už nepřichází. Je to nepříjemná pilulka, poprosila jsem Bête, která jí to řekla a zeptala se, kolik jí dlužíme. Pak vcházím, Bête jí říká, že:
— Jak vaše žákyně mluví dobře anglicky atd.
Pak říká, že mluvím jako Angličanka, že ona, když mě slyší, by nikdy neřekla, že jsem cizinka, že je to velmi vzácné atd. atd. Konečně je to za námi — a naštěstí.
Prší, ale jakmile vycházíme, přestane. Poprvé od té doby, co tato vila stojí, zůstáváme ve žlutém salonu — Bête, Solominka a já pleteme.
Vycházíme (zelené šaty, modrý klobouk, velmi pěkné). Cizinci přijíždějí, ale to mě nepotěší. Letos jsem paní Prodgersovou viděla poprvé — je opravdu hodně zkrášlená. Jdu pro svůj klobouk, nasadím si ho a odejdu, starý nechám. Je přesně takový, jaký jsem chtěla.
Pracuje se u Gioi. [Škrtnuto: Ubohá Gioia.]
Tatínek, ten starý osel, je blázen. Odvažuje se na mě mluvit velice drzým způsobem! Odvažuje se klít — já to už nemohu snést, a to bez jakékoli provokace. Zachází se mnou jako s tyranem, jako se zvířetem, jako se sedlákem! Nemohu snášet takové urážky! Když jsem přišla domů, byla jsem bez sebe — zuřivostí jsem si utrhla knoflík ze šatů! Opravdu jsem nikdy nebyla tak uražena, je to poprvé a naposled. Řeknu mamince, že drzosti toho muže snášet nechci; špatně oceňuje čest, kterou mu dělám tím, že jsem jeho vnučka.
[Napříč: Vidíte tu krásnou čest!]
Nikdy jsem nebyla tak rozzuřená, pláču vztekem.
Vysadíme to prase a jdeme s Bête do London House, mají nádherné zmrzliny. Objednala jsem si pár loveckých bot u Martina.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „How your pupil speeks well English, etc." (Marie zachovává Elder's pravopisnou chybu "speeks").