Úterý 28. října 1873

Ó jaký smutný den, nikdy se mi zdá, že jsem se tolik nenudila. Slečna Hitchcocková, má nová vychovatelka, píše, že bude v Nice v sobotu.
Brunet, nevím z jakého důvodu, nepřichází, a já spokojená jdu střílet s Pavlem. Střílela jsem několikrát, ale bez výsledku; nicméně jednou jsem zranila ptáka za letu, druhý výstřel jsem minula kvůli Pavlovi, který mě dotěrně otravoval a tahal mi pušku z ruky pokaždé, když jsem chtěla střílet. Tentokrát si pušku bere sám — myslela jsem, že ji nabiju, ale zrádce střílí sám, aby si přivlastnil ptáka, kterého jsem postřelila; ale jako trest pro něj ho nemůžeme najít. Pochmurný a ošklivý den, pršelo.
Mamince není lépe — ti kati lékaři! Dali jí španělskou mušku, která způsobuje strašné utrpení. Nejlepší léky jsou studená voda nebo voda nebo horký čaj, je to přirozené a prosté. Na medicínu nevěřím; lékaři jsou ubožáci, kteří cpou do těch ubožáků všemožné hrůzy a nečistoty. Má-li člověk zemřít, zemře i s pomocí všech lékařů světa; nemá-li zemřít, nezemře, i když je úplně sám bez jakékoli pomoci.
[Poznámka: 1875. Zdá se, že jsem byla fatalistka. Jsem jí ještě? Přesně nevím.]
Ale přesto bych byla první, kdo by z nedostatku pomoci obvinil — jenže nebudu obviňovat klidně, bude to z bolesti, ze slabosti, z lidské chabosti.
Je ne puis jouer du piano, par conséquent liberté complète and I avail myself of it. Nous allons avec Bête à pied, (robe verte, waterproof, bien) il pleut, mais j'ai mon manteau et l'en-tout-cas, nous allons prendre du raisin au London House pour maman. Je propose d'aller à la promenade, il y a personne, il pleut un peu, la promenade est délicieuse, nous allions arriver au bout lorsque Nadia se trouva fatiguée. Oh ! que je n'aime pas les enfants ! La villa Gioia est ouverte, on la vend, dit Auda à Bête, et Bête à moi: Ale s rozvahou a klidně soudím, že je lepší obejít se bez všech těch farmaceutických hrůz. Nemohu hrát na klavír — tedy naprostá svoboda, a využívám toho. Jdeme s Bête pěšky (zelené šaty, pršiplášť, dobře), prší, ale mám plášť a deštník, jdeme do London House pro hrozny pro maminku. Navrhuji jít na promenádu, není tu nikdo, trochu prší, promenáda je nádherná — chystaly jsme se dojít až na konec, když se Nadia unavila. Ó! Jak nemám ráda děti! Vila Gioia je otevřená, prodává se, říká Auda Bête a Bête mně:
— Gioia, říká, se několikrát ocitla obklopena dluhy, podváděla Hamiltona na každém kroku. On, Hamilton, je v tuto chvíli ženatý.
To říká Auda Bête, ještě říká, že Gioia je rozkošná doma bez klobouku.
Takže je už ženatý, je to jisté, je to pravda.
Princezna se prohlásila během naší procházky na promenádě za mou nejupřímnější a nejspolehlivější přítelkyni — a jsem tím opravdu okouzlená. Byly jsme nuceny vzít drožku, protože fouká vítr a déšť sílí. Za několik minut znovu vycházíme, ale v landau; klobouk mi sluší, ale mám tak sklíčenou náladu, že nemohu na nic myslet.
Mám zlomené srdce, nikdy, nikdy jsem nebyla tak ubohá! Nic mě nezajímá — do té míry, že jsem vzala háček a vlnu od Nadie a pletla jsem, aniž jsem zvedla oči, zatímco jsme byly na promenádě. Vytáhlo ze mě povzdech, Bête se mě desetkrát ptala proč. U Audy jsme s Bête objednaly šaty pro ni.
— Pryč, Bébelle, pryč. Ach!! říká Bête, když projíždíme kolem domu Wittgenstein.
Já: — Ó ty, Bébelle, ty můžeš klidně odejít!
— Ona i on, dodala jsem.
Opravdu ten Wittgenstein není hoden ani vtipu.
Jak bych chtěla mít teď dvacet let! Šla bych a našla bych ho, pronásledovala bych ho všude s jeho manželkou. On — ženatý!!! Tlustý zrzek, vévoda z Hamiltonu?! Nejlepší pijan světa! Ubohá ženo, lituji tě — opilý manžel!
Opilství je neřest, kterou u mužů preferuji. A to je ta neřest, kterou bych chtěla u svého manžela — spíše než jakoukoli jinou. Ať se opíjí jako prase, pokud mě miluje a je mužem, když nepije. Byla bych šťastná s Hamiltonem — ale jiná bude velmi nešťastná. Byl stvořen pro mě, milovala jsem ho, miluji ho tak moc. Co mě zajímá, že je ženatý — přece si nemyslím, že ho přestanu milovat za hodinu. I s ženou na krku je pořád týž vévoda z Hamiltonu. Ale opravdu — nic se nevyrovná mému smutku!
Byla mi uloupena
Má Eurydika
Nic se nevyrovná Mé bolesti Krutý osud Nic se nevyrovná Mé bolesti!
J'ai épuisé mon répertoire de mots et je me trouve à sec pour dire combien je suis misérable to day. Mais time only can cure affliction. Nejsem nic než necitlivá snílka, bez budoucnosti a plná ambicí — ale miluji vás k zbožnění, žít bez vás by mi bylo nemožné! To je velmi poetická píseň a pochází z „Dcery paní Angot". Vyčerpala jsem svůj repertoár slov a nemám slov, jak říct, jak jsem dnes ubohá. Ale jen čas může vyléčit utrpení.
[Poznámka: 1875. Pche! Čas může vyléčit utrpení. To je hloupost! Vyléčily mě dva roky?]
Protože mé utrpení, to je celý můj život, který je rozvrácený. Připravila jsem ho, uspořádala a vybudovala, a hle, v jediném okamžiku se všechno hroutí!
Konečně se stávám hloupou!
"Ta douleur, du Perrier, sera donc éternelle ?"" „Tvá bolest, du Perriere, bude tedy věčná?"
Ano, opakuji si neustále, že jsem vše uspořádala, vše předvídala, vše připravila — a v jediném okamžiku se vše rozbije; a budu si to opakovat ještě dlouho, i když budu milovat jiného (což mi připadá víc než nemožné). Budu si opakovat totéž.
Bůh chtěl zkrotit můj odvážný jazyk a dokázat mi, že člověk nedělá, co chce.
[Poznámka: 1875. To je naprosto pravda.
1880. To všechno jsou nesmyslné dětinské věci uměle exaltované hlavy.]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „and I avail myself of it."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof" — pršiplášť.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „wretched state of mind."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „heart-broken."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „groan" — povzdech, vzdech, sten.