Deník Marie Bashkirtseff

# Dimanche 19 octobre 1873

Jdu ještě v nočním k tetě, kde se vyprávělo o včerejším dni v Monaku. Viděli pana a paní Wittgensteinovy, nebo spíš prince Wittgensteina a jeho kokotku. Všichni jsme říkali, že je stará a ošklivá. Teta řekla, že ji vedl pod paží

Je vais encore en chemise chez ma tante où on raconte la journée d'hier à Monaco. On a vu M. et Mme Wittgenstein, où plutôt le prince Wittgenstein et sa cocotte. Nous disions tous qu'elle est vieille et laide. La tante dit qu'il lui donna le bras, alors papa dit que peut-être c'est sa femme. Bah ! on disait que Gioia est la femme de Hamilton, alors papa dit qu'il ne croit pas que Hamilton ait quitté Gioia mais nous lui dîmes qu'il se marie à Lady Montagu:

— Jaký idiot! Život by prošel jako příjemný sen.

— Quel imbécile ! La vie aurait passé comme un rêve agréable.

— Ne, tatínku, jak je to možné, a komu by zůstalo vévodství? Rod by vymřel.

— Non papa, comment est-ce possible, et à qui le duché serait-il resté ? La lignée se serait éteinte.

Říkalo se, že Gioia musí být hloupá, protože neuměla udržet vévodu, a že Wittgensteinová umí udržet svého.

On disait que Gioia doit être bête, parce qu'elle n'a pas su garder le duc, et que la Wittgenstein sait garder le sien.

— Ne, teto, ona ho drží, protože vážně nikoho nemiloval, ale v daný den, pokud potká ženu, která se mu bude líbit, ta samá Rosalie bude poslána k čertu jako Gioia atd. atd. atd.

— Non, ma tante, elle le garde parce qu'il n'aimait personne sérieusement, mais à un jour donné s'il rencontre une femme qui lui plaira, cette même Rosalie sera fichée au diable comme Gioia, etc. etc. etc.

Jdeme do kostela (zelené šaty, dobře), vracím se pěšky s Anitchkoffovými a jejich přítelem panem Lubimoffem, starým velmi vysoko postaveným v Petrohradě. Po obědě mě otravují Miloradovitchem. Jdu doprovodit všechny na nádraží a jakmile jsem u vagonu, pan Anitchkoff mě prosí, bere za ruku a nutí mě nastoupit do vagonu. Neřekla jsem ani slovo až do Monaka, jsem tak smutná. Ale to nejpodivnější je, že se stávám nervózní. Nikdo není dobrý, všechno je nedělní darebáctví. Audiffret také v cylindru na neděli. Posadila jsem se k mamince a házela jsem sto sous na černo, byla série, vyhrála jsem pět louisů, když jsem dávala louis na každý hod. Měla jsem dost a šli jsme na terasu s Anitchkoffovými. Pan Anitchkoff mě představil svému příteli jako vážnou, pracovitou, pozitivní osobu se železnou povahou. Bylo to trochu na chválu, že jsem už nehrála. Zůstala jsem v Monaku jen hodinu, v pět hodin se vracíme, ale jsem úplně smutná a skleslá. Anitchkoffovi nás vezmou k sobě, nechtěla jsem u nich večeřet, omluvila jsem se všemi způsoby, ale pán tak naléhal, že jsem musela jít nahoru. Tato vnucovaná pohostinnost je nesnesitelná! Jdu nahoru s nechutí, ale také s úmyslem uprchnout. Jakmile jsem v jídelně, zůstanu minutu, pak vyjdu jinými dveřmi, srdce mi bije ze strachu, že budu chycena, otevřu velké dveře a klika se zlomí, dám ji zpátky a rychle, rychle sbíhám po schodech, procházím zahradou jako zloděj, přecházím ulici a jsem doma, konečně!

Nous allons à l'église (robe verte, bien), je retourne à pied avec les Anitchkoff et un ami à eux M. Lubimoff, un vieux très haut placé à Pétersbourg. Après déjeuner on m'ennuie avec Miloradovitch. Je vais accompagner tous à la gare et une fois près du wagon M. Anitchkoff me prie, me prend par la main et me fait monter en wagon. Je n'ai pas dit un mot jusqu'à Monaco, je suis tellement triste. Mais ce qui est le plus curieux c'est que je deviens nerveuse. Il n'y a personne de bon, tout est une canaille de dimanche. Audiffret aussi en tube pour le dimanche. Je m'assis près de maman et je jetais cent sous à noir, il y eut une série, j'ai gagné cinq louis en mettant un louis à chaque coup. J'eus assez, et nous allâmes sur la terrasse avec les Anitchkoff. M. Anitchkoff me présenta à son ami comme une personne sérieuse, laborieuse, positive et un caractère de fer. C'était un peu pour me vanter que je n'ai plus joué. Je ne restai qu'une heure à Monaco, à cinq heures nous retournons, mais je suis tout à fait triste et abattue. Les Anitchkoff nous mènent chez eux, je ne voulais pas dîner chez eux, je m'excusai de toutes les manières mais Monsieur insista tellement que je dus monter. Cette hospitalité qui s'impose est insupportable ! Je monte avec ennui mais aussi avec le dessein de m'évader. Une fois dans la salle à manger, je reste une minute, puis je sors par une autre porte, le cœur me bat de peur d'être attrapée, j'ouvre la grande porte et le manche se casse, je le remets et je descends vite vite l'escalier, je passe comme un voleur le jardin, je traverse la rue et je me trouve chez moi, enfin !

Mám hlad, ale bohužel! Večeřelo se a říká se, že nebylo nic dobrého, prostírá se. Jdu nahoru k Dině, jde se do divadla. Najdu tam Bête, která se češe. Dina mi říká, že Pitou zničil mou druhou čepici jezdce. Jsem tím nesmírně rozčílená a to všechno dohromady mě rozbrečí. Všechny nepříjemnosti na mně! Jsem opravdu rozčílená, že tato vzpomínka na výstavu je ztracena kvůli tomu prokletému zvířeti! Večeřím a pláču. Není co jíst. Ale už nemám hlad. Jsem příliš nešťastná, abych měla hlad. Nejmenší hluk mě vyvádí z míry. Například když tatínek žvýká, zuřím, a abych nevybuchla, zacpávám si uši. V ničem nenacházím potěšení. Dřív, když jsem unavená z práce vešla do svého pokoje, myslela jsem s potěšením na svou modlitbu a na svou postel. Teď se modlím klidně a postel mi je lhostejná, protože nemohu myslet na nic kromě své bolesti. Obecně před usnuti jsem stavěla nějaké vzdušné zámky a představovala jsem si desítku scén. Teď na co bych myslela?! Usínám v utrpení, můj spánek, dřív předcházený sladkými sny, je teď předcházený bezmocnou žárlivostí a ještě bezmocnější zuřivostí. Dnes večer jdu spát pozdě, zítra musím vstát v pět hodin. Mluvili jsme o kráse, já, Dina a Bête. Řekla jsem svůj vkus a muže, které považuji za krásné. Jmenovitě, dědic Ruska, jeho bratři, Alexis a Voldémar, ale z těch mám jen neurčitou vzpomínku. Vévoda z Hamiltonu, lord Hamilton, baron Merck a pan Boreel.

J'ai faim, mais hélas ! on a dîné et on dit qu'il n'y avait rien de bon, on met le couvert. Je monte chez Dina, on va au théâtre. J'y trouve Bête qui se coiffe. Dina me dit que Pitou a détruit mon deuxième jockey-cap. J'en suis extrêmement fâchée, et le tout ensemble me fait pleurer. Tous les ennuis sur moi ! Je suis vraiment fâchée que ce souvenir de l'exposition soit perdu à cause de ce maudit animal ! Je dîne en pleurant. Il n'y a rien à manger. Mais je n'ai plus faim. Je suis trop malheureuse pour avoir faim. Le moindre bruit me met hors de moi. Par exemple lorsque papa mâche je deviens enragée et pour ne pas éclater je me bouche les oreilles. Je ne trouve plaisir en rien. Avant lorsque fatiguée de travailler je rentrais dans ma chambre je pensais avec plaisir à ma prière et à mon lit. Maintenant, je prie calmement et le lit m'est indifférent parce que je ne puis penser à rien sinon à ma douleur. Généralement avant de m'endormir je bâtissais quelques châteaux en Espagne, et je m'imaginais une dizaine de scènes. Maintenant à quoi penserais-je ?! Je m'endors en souffrant, mon sommeil, avant précédé de doux rêves, est maintenant précédé de l'impuissante jalousie et de rage encore plus impuissante. Je me couche tard ce soir, demain je doit être up à cinq heures. Nous parlions de la beauté, moi, Dina et Bête. J'ai dit mon goût, et les hommes que je trouve beaux. Namely, l'héritier de Russie, ses frères, Alexis et Voldémar, mais de ceux-là, je n'ai qu'un vague souvenir. Le duc de Hamilton, lord Hamilton, le baron Merck et M. Boreel.

Řekla jsem také, že zrzavá barva je ta, kterou mám nejraději.

J'ai dit aussi que la couleur rousse est celle que j'aime le mieux.

Lord Hamilton vůbec není můj typ, úplný opak, ale je výjimkou. Je snědý, štíhlý, právě dost na to, abych ho považovala za ošklivého. Nuže, naopak ho považuji za krásného. A je to jediný tmavý a štíhlý muž, který se mi líbí.

Lord Hamilton n'est pas du tout de mon genre, tout le contraire, mais il est une exception. Il est brun, mince, juste assez pour que je le trouve laid. Eh bien, je le trouve beau au contraire. Et c'est le seul homme noir et mince, qui me plaît.

[Poznámka: 1875. Johnstone je snědý a líbí se mi.]

[Annotation: 1875. Johnstone est brun et me plaît.]

Dnes na tom nejsem lépe, je to týden, co jsem se dozvěděla tu odpornou zprávu, a celý tento týden je řetěz vnitřních slz a potlačených lítostí.

Je ne suis pas mieux aujourd'hui, il y a une semaine que j'ai su cette nouvelle détestable et toute cette semaine est une suite de larmes intérieures et de regrets étouffés.

Jsem blázen! Spokojená, že jsem nic nového nečetla, mám šílenost udržovat nějakou dobře skrytou a velmi slabou naději. Neštěstí je příliš velké, než aby mohlo být pravdivé. Nemohu si zvyknout přestat se za něj modlit a přestat v něj doufat. Jsem tak zvyklá na tuto myšlenku, že se mi zdá nemožné ji opustit.

Je suis folle ! Contente de n'avoir rien lu de nouveau j'ai la folie d'entretenir quelque espoir bien caché et bien faible. Le malheur est trop grand pour qu'il puisse être vrai. Je ne puis m'habituer à ne plus prier pour lui, et ne plus espérer en lui. Je suis tellement habituée à cette pensée qu'il me semble impossible de l'abandonner.

Tato myšlenka je něco drahého, o čem se mi zdá nemožné to zničit, přestat, zapomenout.

Cette idée et quelque chose de cher qu'il me semble impossible de détruire, de cesser, d'oublier.

A přesto je to pravda, je to pryč.

Et pourtant c'est vrai, c'est fini.

Ale ne, to je nemožné! Že moje každodenní večerní modlitba po dobu roku není vyslyšena! Že se musím rozloučit s tou drahoucí nadějí, kterou jsem udržovala celý rok! Že Bůh je tak krutý! Ne, ne, není to tak, nebo jestli to tak je, pak ne navždy! Budu se modlit k Bohu, aby mě osvítil.

Mais non, c'est impossible ! Que ma prière de tous les soirs pendant un an ne soit pas entendue ! Que je doive me séparer de ce cher espoir que j'ai entretenu pendant un an entier ! Que Dieu soit aussi cruel ! Non, non ça n'est pas, ou bien si ça est, alors pas pour toujours ! Je prierai Dieu de m'éclairer.

[Poznámka: 1875. Všimněte si toho ne navždy, nejlepší je, že si totéž myslím ještě i dnes.]

[Annotation: 1875. Remarquez ce *pas pour toujours,* le mieux c'est que je pense la même chose encore aujourd'hui.]