Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 30. října 1873

U snídaně si tatínek ještě dovolil strašné drzosti a jdu rovnou k mamince a říkám jí, dušená vztekem, že to nemohu — nechci snášet!
Přirozeně celý areopág, celá smečka se sbíhá a začíná s historkami; budu se bránit ze všech sil — a trochu jsem se nechala strhnout. Kéž mi Bůh odpustí; ale tolik mě uráželi! Byla jsem v takové zuřivosti.
Nesmím se nechat unést, musím odejít, když oslové řvou. Ale pak bych musela odcházet pořád a nikdy se neobjevit! Ó! Můj Bože, řekněte mi, co mám dělat, a chraňte mě před těmito odpornými útoky toho stařce, protože mě uráží a vyvádí z míry.
Celý den se z toho nevzpamatuji a ještě dlouho se nevzpamatuji.
Nous mangeons des glaces au London House, j'ai parlé sans m'arrêter tout le temps, et toujours de l'Orphée, Belle Hélène, grande-duchesse et château à G T Toto. J'ai fini par dire des bêtises et répéter les mêmes mots deux, trois fois. Vycházím s Bête, ale na promenádě a v ulicích není ani živé duše. Je to odporné, když tu nikdo není. Jíme zmrzlinu v London House, mluvila jsem bez přestání celou dobu a pořád o Orfeovi, Krásné Heleně, velkovévodkyni a zámku v G T Toto. Skončila jsem tím, že jsem říkala hlouposti a opakovala stejná slova dvakrát, třikrát.
Učesala jsem Pavla bez pěšinky, vlasy à la Glaucos, jak tu účesu nazývám, protože se mi zdá, že Glaucos měl vlasy takto. Pavel se vrátí a řekne mi, že Walitský říká, že jsem ho učesala à la Hamilton, jak Hamilton je vždycky neučesán.
Chtěla jsem ho učesat jako vévodu, ale nepamatuji si, že měl vlasy rozdělené.
[Napříč: Nikdy jsem ho neviděla bez klobouku.]
La moitié du duc sur la photographie du tir est dans mon buvard et je l'examine tous les soirs et je suis presque certaine que c'est bien lui... je l'ai regardé à l'instant et je suis sûre que c'est lui. Několikrát během dne, když jsem si stěžovala (celý den) na tatínka, Walitský vyčaroval úsměv na mé rty, když mluvil o Hamiltonovi. I když je pro mě mrtvý, miluji ho a myslím na něj. I když člověk zemře, nemůže zapomenout mrtvého — a Hamilton žije, je ženatý, je šťastný, spokojený; mohu ho tedy zapomenout? Celá má budoucnost byla v něm, jsem ještě v oblacích, vše se stalo nejistým, nemám ani modlitbu k Bohu. Polovina vévody na fotografii ze střelnice je v mém pijáku a zkoumám ji každý večer a jsem téměř jistá, že je to on... právě teď jsem se na ni dívala a jsem si jistá, že je to on.
[Poznámka: 1875. Je to pravda, všechno je nejisté, plavu a trápím se dodnes.]
Jak je Bůh dobrý: nikdy bych nepomyslela na štěstí mít jeho portrét, a hle, najednou, aniž bych o to žádala nebo udělala jakýkoliv krok k jeho získání, mi ho dává.
Právě teď jsem ho viděla, jako v den závodů — mé srdce poskočí a bije. Jak jsem hloupá. Jak jsem nešťastná.
[Poznámka: 1875. Myslím na to teď.]
Nejen že ho miluji — nesmírně se mi líbí. Je okouzlující, dokonalý. Nikdy na světě se mi nikdo nebude líbit jako on. Bezpochyby budu milovat — ale nikdo se mi nebude líbit jako on. Jeho způsoby, jeho chůze, jeho postava, jeho pleť, jeho pohled, výraz jeho tváře, to nevím co, co mě dělá šílenou — co má ve tváři u nosu, u očí a u úst. Jak se obléká, jak sedí v kočáře, jak se dívá na dostizích a střelnicích.
Všechno jedním slovem, zbožňuji v něm všechno. Je dokonalý a říkám to chladnokrevně, protože jsem klidná a nic mě nevzrušuje.
maman parlait de lui, j'étais au septième ciel. Nevím proč, ale zdá se mi, že měl být můj, a když o něm maminka mluvila, byla jsem v sedmém nebi.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „pack of hounds" — smečka psů. ↩