Zatímco ukládali Julese, prošli jsme do ateliéru jeho bratra, a protože jsem si ho trochu dobírala kvůli jeho architektuře, ukázal mi krásný nový...
Dovedete si na chvíli představit, že jsem do Bastiena zblázněná?? Ne, chodím tam, ale *je to, jak to je.*
A každý den je krásné počasí!
Tehdy jsem vůči němu měla výčitky, které mě zaslepily. Měla jsem odjet a pečovat o něj až do konce. Nic neřekl, protože byl jako já; ale mou...
Kolem Julese je celá rodina, matka a dcery, zůstávají tam až do konce, ale vypadají jako dobré ženy, velmi povídavé.
Odejít znamená vzbudit dojem, že je na tom velmi zle, a zůstat jako na podívané, zatímco se svíjí bolestí –
Vracím se s koňskou horečkou. Chodí lidé, které jen zázrakem nezadržíme na večeři. Kdybyste věděli!
Byl tam lékař a to dítě chtělo, abych se s ním poradila. Toho jsem se pečlivě vystříhala.
S potěšením Vám oznamuji, že Vaše kresba byla přijata časopisem „Figaro Illustré“ a že si jí zvláště povšiml náš spolupracovník pan Albert Wolff.
Teta odjela v pondělí, přijede v jednu v noci a hned nazítří ráno přijde na řadu ta záležitost. A to ještě! Kdybyste věděli – myslela jsem, že je vše...
Nemusím vás otravovat svými nemocemi. Jenže je to tak, že nemohu vůbec nic dělat!
„On, on, opravdový, čestné slovo!“
Doktor přichází ob den od doby, co mě navštívil Potain, který mi posílá svého pod-Potaina.
Bastien opět přišel. A Robert-Fleury.
Potain přišel včera. Není mi lépe.
Běda nám. A kolik vrátných je přitom úplně zdravých!