❦
Neděle 21. září 1884
Vrcholná robota. Oběd v Jouy. Ta malá zkopírovala obraz špatně. Nuže, uvidíme.Dimanche 21 septembre 1884 Corvée suprême. Déjeuner à Jouy. La petite a copié le tableau, mal. Enfin on verra.
Vracím se s koňskou horečkou. Chodí lidé, které jen zázrakem nezadržíme na večeři. Kdybyste věděli!
J’en reviens avec une fièvre de cheval. Il vient du monde que par miracle on ne garde pas à dîner. Si vous saviez !
Ostatní jsou u sebe doma, vidíme je jen vyparáděné, oblečené, v tom nejlepším světle. Každý má svá trápení u toaletního stolku. Ale tady je všechno otevřené! Člověk je nemocný, v županu; to nevadí. A ti lidé, které takhle z dobroty přijímáme, pak říkají, že člověk ošklivá, že už o sebe nedbá. Anebo ho zavalí otázkami a radami.
Les autres sont chez eux, on ne les voit que pomponnés, habillés, à leur avantage. Chacun à des misères de cabinet de toilette. Mais ici, tout est ouvert ! On est malade, en peignoir; ça ne fait rien. Et ces gens qu’on accueille ainsi par bonté disent que vous enlaidissez, que vous ne vous tenez plus. Ou bien vous assomment de questions et de conseils.
Proč kašlete? Jste taková, jste maková. Měla byste dělat to a to. To je bída! Dospěla jsem teď k onomu nejvyššímu snu, k ideálu, který shrnuje všechny moje dřívější nároky a který se vyjadřuje slovy:
Pourquoi toussez-vous ? Vous êtes ceci, vous êtes cela. Vous devriez faire telle chose. Misère ! J’en suis en ce moment arrivée à ce rêve suprême, idéal qui résume toutes mes exigences passées et qui se traduit par les mots:
Ať mě nechají na pokoji.
Qu’on me fiche la paix.
A i tohle! Ani to nemohu mít.
Et même ça ! Je ne puis l’avoir.