Neděle 21. září 1884

Vrcholná robota. Oběd v Jouy. Ta malá zkopírovala obraz špatně. Nuže, uvidíme.
Vracím se s koňskou horečkou. Chodí lidé, které jen zázrakem nezadržíme na večeři. Kdybyste věděli!
Ostatní jsou u sebe doma, vidíme je jen vyparáděné, oblečené, v tom nejlepším světle. Každý má svá trápení u toaletního stolku. Ale tady je všechno otevřené! Člověk je nemocný, v županu; to nevadí. A ti lidé, které takhle z dobroty přijímáme, pak říkají, že člověk ošklivá, že už o sebe nedbá. Anebo ho zavalí otázkami a radami.
Proč kašlete? Jste taková, jste maková. Měla byste dělat to a to. To je bída! Dospěla jsem teď k onomu nejvyššímu snu, k ideálu, který shrnuje všechny moje dřívější nároky a který se vyjadřuje slovy:
Ať mě nechají na pokoji.
A i tohle! Ani to nemohu mít.