❦
Středa 1. října 1884
Tolik znechucení a tolik smutku. K čemu vůbec psát?Mercredi 1er octobre 1884 Tant de dégoûts et tant de tristesse. A quoi bon écrire ?
Teta odjela v pondělí, přijede v jednu v noci a hned nazítří ráno přijde na řadu ta záležitost. A to ještě! Kdybyste věděli – myslela jsem, že je vše domluveno, a tak jsem byla klidná; ale když jsem zaslechla, že se odjíždí v úterý, napadlo mě ověřit si data – odjezdem v úterý by přijela o den pozdě. Dala jsem se do pláče tak, že jsem křičela. A ona přesto odjela. Co vám mám říci?
Ma tante est partie lundi, elle arrivera à une heure du matin et le lendemain matin l’affaire vient. Et encore ! Si vous saviez, croyant que tout a été dit là-dessus j’avais confiance lorsqu’en entendant dire qu’on partait mardi l’idée m’est venue de vérifier les dates, en partant mardi on arriverait d’un jour en retard. Je me suis mise à pleurer tellement que je criais. Et elle est partie. Mais que vous dire ?
To je ta arciposlední rána. Po všech těch slzách a rozumování po celá léta… Neboť nepřesvědčila-li jsem je dosud, nikdy je nepřesvědčím…
C’est le coup archi-final. Après toutes mes larmes et tous mes raisonnements depuis des années.. Car si je ne les ai pas encore convaincues, je ne les convaincrais jamais...
Pak je to bezedné zoufalství… Neboť nejsou-li přesvědčeny, pak— [tři stránky vytrženy]
Alors c’est le désespoir sans fond... Car si elles ne sont pas convaincues elles ne [trois pages arrachées]
………… mohla ho odvézt na jih atd.
......... pouvait l’emmener dans le midi etc.
To bylo před dvěma lety.
C’était il y a deux ans.
Žádná ohleduplnost – ani k mému srdci, ani k mému tělu.
Aucune pudeur, ni pour mon cœur ni pour mon corps.
A lži! Lži všude, ve všem, vždy.
Et des mensonges ! des mensonges partout, pour tout, toujours.
A ona říká, že se bojí, aby mě nepopudila – a když se ptám: „Byla jste tam, kde jsem řekla?“ – místo aby prostě řekla: „Ne, ještě ne.“ Vymýšlí hromadu historek a protože je hloupá, vidím to a zuřím.
Et elle dit que c’est parce qu’elle a peur de me contrarier et si je demande: avez-vous été où j’ai dit ? Au lieu de dire simplement: non, pas encore. Elle invente un tas de machines et comme elle est bête je le vois et rage.
Bože můj, s takovými lidmi… Jaké mučení. A nic nemoci, nic, nic, nic.
Enfin, mon Dieu avec ces gens-là... Quel supplice. Et ne rien pouvoir, rien, rien, rien.
Julesovi je čím dál hůř.
Jules va de mal en pis.
Dina ho stále uspává.
Dina continue à l’endormir.
Co tam budu dělat já.
Qu’est-ce que j’irai faire là.
A já nemohu pracovat. Obraz nebude hotov. Tak to je. Tak to je. Tak to je!
Et je ne peux pas travailler. Mon tableau ne sera pas fait. Voilà, Voilà. Voilà !
Nous l’avons ramené du Bois, je lui ai mis son écharpe et boutonné son paletot et arrangé la couverture sur les pieds. Mais c’est Dina qui lui a passé les doigts dans les cheveux, heureusement le docteur est arrivé et l’a endormi en le magnétisant pour de bon.
Ale odchází a velmi trpí. Kdo se ocitne v takovém stavu, odpoutává se od země – on se nad námi už vznáší. Jsou dny, kdy se takto cítím i já. Vidíte lidi, mluví na vás, odpovídáte, ale nejste už na zemi; klidná lhostejnost, ne bolestná – trochu jako opiový sen.
Mais il s’en va, et il souffre beaucoup. Quand on en est là on se détache de la terre, il plane déjà au-dessus de nous, il y a des jours où je me sens ainsi. On voit les gens, ils vous parlent, on répond, mais on n’est plus à la terre; une indifférence tranquille, pas douloureuse, un peu comme un rêve à l’opium.
Paní Mac-Kay je v Paříži. Já říkám lady Mac-Kay a Bojidar říká: „lady Mac-Nezdaří.“3
Mme Mac-Kay est à Paris; Je dis lady Mac-Kay et Bojidar dit: lady Man-quée.
Prostě umírá. Chodím k němu jen ze zvyku; je to jeho stín – i já jsem napůl stín; k čemu?
Enfin il meurt; Je n’y vais que par habitude; c’est son ombre, moi aussi je suis ombre à demi; à quoi bon ?
Mou přítomnost zvláště nevnímá, jsem zbytečná; nemám dar oživit jeho oči – ani na okamžik.
Il ne sent pas particulièrement ma présence, je suis inutile; je n’ai pas le don de ranimer ses yeux, pas même un instant.
Je rád, že mě vidí. To je vše.
Il est content de me voir. C’est tout.
Je mi také lhostejný. Ano, umírá a je mi to jedno – neuvědomuji si to, je to něco, co odchází; kdyby… Kdybych viděla… Byla bych se nechala unést… Byl by tu důvod, záminka, něco!
Il m’est indifférent aussi. Oui, il meurt et cela m’est égal, je ne me rends pas compte, c’est quelque chose qui s’en va; s’il... Si je voyais... Je me serais monté la tête... Il y aurait une raison, un prétexte, quelque chose !
Ale co! Přilnul k nám. Zbožňuje nás. Tak to je. Tedy. Stává se, že… Ale on je příliš nemocný, není už z tohoto světa.
Mais quoi ! Il s’est attaché à nous. Il nous adore. Voilà. Alors. Il arrive que... Mais lui est trop malade, il n’est plus de ce monde.
A já… Paní Mac-Kay a smrt. Co já v tom všem dělám. Pro něj jsem nadšenkyně, která má dost talentu, aby mu porozuměla do hloubi.
Et moi... Mme Mac-Kay et la mort. Qu’est-ce que je fais la dedans. Pour lui je suis une enthousiaste qui a assez de talent pour le comprendre à fond.
Inu. Inu – byla bych chtěla být láskou jeho utrpení, abych ho mohla milovat… nebo nad ním plakat…
Eh bien. Eh bien j’aurais voulu être l’amour de ses souffrances pour l’aimer... ou le pleurer...
Ale takhle…
Mais comme ça...
Ostatně je vše u konce. Vše je u konce.
Tout est fini du reste. Tout est fini.
Pohřbí mě v roce 1885.4
On m’enterrera en 1885.
Poznámky
Pozn. překl.: „paletot“ – pánský svrchník, módní oděv 19. století. ↩
Pozn. překl.: „magnétisant“ – uspávání pomocí hypnotického magnetismu, dobová lékařská technika. ↩
Pozn. překl.: V originále Bojidar říká „lady Man-quée“ – slovní hříčka spojující příjmení Mac-Kay s francouzským „manquer“ (nezdařit se, chybět). Česky zachováno jako „Mac-Nezdaří“. ↩
Pozn. překl.: Marie zemřela 31. října 1884 – tedy ještě před rokem, který předpověděla. ↩