❦
Čtvrtek 9. října 1884
Vidíte sami. Nedělám nic. Mám horečku neustále. Moji lékaři jsou dva pěkní hlupáci. Zavolala jsem Potaina1 a svěřila se znovu do jeho rukou. Jednou mě vyléčil. Je laskavý, pozorný, poctivý. Zkrátka prý moje hubenost a všechno ostatní nepochází z hrudi – je to něco náhodného, co jsem chytila a o čem jsem nemluvila, stále v naději, že to přejde samo, a zabývala jsem se pouze plícemi, které nejsou nemocnější než dříve.Jeudi 9 octobre 1884Vous voyez. Je ne fais rien. J’ai la fièvre tout le temps. Mes médecins sont deux jolis imbéciles. J’ai appelé Potain et me suis remise entre ses pattes. Il m’a guérie une fois. Il est bon, attentionné, honnête. Enfin il paraît que ma maigreur et le reste ne viennent pas de la poitrine, c’est une chose accidentelle que j’ai attrapé et dont je ne parlais pas espérant toujours que ça passera tout seul et ne m’occupant que de mes poumons qui ne sont pas plus malades qu’avant.
Nemusím vás otravovat svými nemocemi. Jenže je to tak, že nemohu vůbec nic dělat!
Je n’ai pas besoin de vous embêter avec mes maladies. Ce qu’il y a c’est que je ne peux rien faire !!!
Vůbec nic!
Rien !
Včera jsem se začala oblékat, abych šla do Boulogneského lesíku, a dvakrát jsem to málem vzdala, bez sil. Ale přece jsem se tam dostala… Paní Bastien-Lepageová je od pondělí v Damvillers2 na vinobraní, a třebaže je kolem Julese několik dam, je rád, že nás vidí; paní Weilová mi přenechá svou skládací stoličku a hle, sedím naproti němu, nohy na stejné hřejivé lahvi, přikrytá touž přikrývkou. Museli jsme vypadat komicky. Chudák drahý. Paní Mac-Kay je v Paříži. Vezeme ho zpátky.
Hier j’ai commencé à m’habiller pour aller au Bois et j’ai été deux fois près d’y renoncer, sans force. Mais j’y suis arrivée tout de même... Mme Bastien-Lepage est à Damvillers depuis lundi pour les vendanges et bien qu’il y ait des dames autour de lui Jules est content de nous voir, Mme Weil me donne son pliant et me voilà en face de lui, les pieds sur la même bouillotte et la même couverture. Nous devions être drôles. Pauvre cher. Mme Mac-Kay est à Paris. Nous le ramenons.
Emile je opravdu vznešený bratr. Kdybyste věděli, jaká péče, jaká obětavost, jaká něžnost – a to vše s klidem a prostotou, neztrácí hlavu.
Emile est un frère vraiment sublime. Si vous saviez quels soins, quelle abnégation, quelle tendresse et tout cela avec calme et simplicité, il ne perd pas la tête.
Poznámka editorů
[Dvě stránky vytrženy]
[Deux pages arrachées]
………… rameno znecitlivělé, loket bolavý… Co víc by člověk dělal, kdyby to bylo z lásky?…
.........l’épaule engourdie, le coude endolori... Que ferait-on de plus si c’était par amour ?...
V jednu chvíli jsem přiložila tvář na jeho ruku a on mi stiskl ruku pevněji.
A un moment j’ai appliqué ma joue sur sa main, et il m’a serré la main plus fort.
Proč ho máme rádi? Moji ho mají rádi, protože si myslí, že já ho miluji.
Pourquoi l’aimons-nous ? Les miens l’aiment parce qu’ils pensent que je l’aime.
Proč? Na začátku to byl „císař, kterého člověk s rozmrzelostí zdravil zdálky, který si zlomil obě nohy a k němuž teď může jít pomoci.“
Pourquoi ? Dans le commencement c’était: « un empereur qu’on saluait de loin avec dépit, qui s’est cassé les deux jambes et qu’on peut aller secourir. »
A teď? Přilnul k nám.
Et maintenant ? Il s’est attaché à nous.
Poznámky
Pozn. překl.: Dr. Pierre-Carl Potain (1825–1901) – přední pařížský internista, specializovaný na srdeční a plicní choroby. ↩
Pozn. překl.: Damvillers – rodné městečko Julese Bastien-Lepagea v Lotrinsku. ↩