❦
Neděle 14. září 1884
Květiny!Dimanche 14 septembre 1884Des fleurs !
Dovedete si na chvíli představit, že jsem do Bastiena zblázněná?? Ne, chodím tam, ale je to, jak to je.
Pouvez-vous admettre un instant que je sois toquée de Bastien ?? Non, je vais, mais il y a ce qu’il y a.
Přestanu-li tam chodit docela, budou se ptát proč; jsme spjati natolik, že bude třeba vysvětlení – a co jim řeknu?
Si je n’y vais plus du tout, ils demanderont pourquoi, nous sommes liés au point qu’il faudra une explication, et que dirai-je ?
A jít tam je pro mě nesnesitelné. Paní Mac-Kay – velká dáma. Skvostné sídlo; zpočátku u Cartwrightové nevěděla, zabloudila tam, pak se vrátila „kvůli vám“. Jen si představte, jak tomu uvěřil! A teď je na svém místě. Cartwrightová říká, že pochází z Kolína nad Rýnem a že její manžel byl telegrafní úředník v New Yorku.
Et y aller m’est insupportable. Mme Mac-Kay grande dame. Un hôtel superbe; dans les commencements chez Cartwrigth elle ne savait pas, elle s’était égarée puis elle y est revenue « à cause de vous ». Vous pensez s’il l’a cru. Et maintenant elle est à sa place. La Cartwrigth dit qu’elle est originaire de Cologne et que son mari était employé du télégraphe à New York.
škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
[Deux lignes cancellées]
Ale Cartwrightová je rozmrzelá, protože paní Mac-Kay si hraje na velkou dámu.
Mais la Cartwright est vexée parce que Mme Mac-Kay fait sa tête.
Teď je Angličanka a na všech dveřích jsou erby. A na vernisáži roku 1883 se procházela s kněžnou Massalskou a oběma Bastieny, přičemž zmíněná kněžna o nás oběma Bastienům říkala ošklivosti.
Maintenant elle est anglaise, et il y a des armoiries sur toutes les portes. Et au vernissage de l’année 1883 elle se promenait avec la princesse Massalsky et les deux Bastien auxquels la dite princesse a dit des choses vilaines de nous.
Emile to jednoho večera přiznal.
Emile l’a confessé un soir.
Zvažte, přemýšlejte a uvidíte, jak je mi tato konkrétní okolnost příjemná. Velvyslanectví. Byli jsme tam, ale ani velvyslanec ani jeho žena nám nezanechali své vizitky. Zkrátka, my... já...
Pesez, réfléchissez et voyez combien cette circonstance particulière m’est agréable. L’ambassade. Nous y avons été mais ni l’ambassadeur ni sa femme ne nous ont déposé leurs cartes. En somme, nous... moi...
Věčná bída – snít o tom, být rovna velikému muži, Plutarchovi, a trpět pro tak přízemní hanebnosti!!
Eternelle misère, avoir rêvé d’être l’égal d’un grand homme, de Plutarque et souffrir pour des infamies aussi plates !!
Přesto mě dotáhli do Boulogneského lesíku, ale jsem tuhá, chladná, bledá a ošklivá. Plavili se po vodě, v loďce doktora Charcota, se slečnou Charcotovou a mladým Charcotem. Když nás spatřili, vystoupili na břeh.
On m’a tout de même traînée au Bois, mais je suis raide, froide, pâle et laide. Ils se promenaient sur l’eau, dans la barque du Dr Charcot, avec Mlle Charcot et Charcot fils. En nous voyant ils sont descendus.
Ale domů se vracím v příšerném rozpoložení. Je to, jako by se všechno zhroutilo. Beznadějné vyčerpání bez jakékoli příčiny. Chuť plakat. Konec světa. A bez jediného důvodu.
Mais je rentre dans des dispositions affreuses. C’est comme si tout s’était écroulé. Une prostration désespérée sans cause aucune. Envie de pleurer. La fin du monde. Et sans aucune raison.
Večer přišel architekt a to trochu odvedlo mysl od těch černých věcí. [Zrušeny 3 řádky] Jsem nicméně jako hadr a on mě nese nahoru, za ním Dina. Zdá se mi, že bych sama nikdy nevylezla.
L’architecte est venu le soir et ça a un peu détourné l’esprit des choses si noires. [Trois lignes cancellées] mais je suis tout de même comme un chiffon et il me porte jusqu’en haut suivi de Dina. Il me semble que je ne serais jamais montée seule.