Navzdory nádhernému počasí přichází Bastien sem místo do Boulogneského lesíku. Skoro už nemůže chodit – bratr ho podpírá pod každou paží, takřka ho nese. A jakmile se ocitne v křesle, ubohé dítě je zcela vyčerpáno.
Lundi 20 octobre 1884 Malgré un temps magnifique Bastien vient ici au lieu d’aller au Bois. Il ne peut presque plus marcher, son frère le soutient sous chaque bras, il le porte presque. Et une fois dans le fauteuil le pauvre enfant est exténué.
Běda nám. A kolik vrátných je přitom úplně zdravých!
Misère de nous. Et que de concierges qui se portent bien !
Emile je obdivuhodný bratr. Sám snáší Julese na ramenou dolů a vynáší ho nahoru do jejich třetího patra.
Emile est un frère admirable. C’est lui qui descend et monte Jules sur ses épaules jusqu’à leur troisième étage.
Ale já mám v Dině stejnou oddanost.
Mais j’ai dans Dina un dévouement pareil.
Již dva dny mám lůžko v salonu, ale protože je salon velmi prostorný a rozdělen paravány, taburety a pianem, není to znát. Vylézt po schodech je pro mě příliš obtížné.1
Depuis deux jours mon lit est au salon, mais comme il est très grand et divisé par des paravents et des poufs et le piano, on ne s’en aperçoit pas. Il m’est trop difficile de monter les escaliers.
Poznámky
Pozn. red.: Toto je poslední záznam deníku Marie Bashkirtseffové. Zemřela 31. října 1884, jedenáct dní po napsání těchto slov. Bylo jí pětadvacet let. Jules Bastien-Lepage zemřel 10. prosince 1884.↩