Na koncertě k nám přichází Gonzales a kromě jiných lichotek mi povídá:
Vybalili jsme ruské stříbro a pařížský křišťál.
Celý den se bavím tím, že blázním, a všichni mě v té hlouposti ještě povzbuzují.
Když jsem se dnes ráno procházela s Collignon a Victorem, potkala jsem toho Američana, kterého představil Winslow, a šel celou dobu s námi.
Dopis podepsaný *Alfeda-da-fe* odeslán nebyl, a místo něj poslala máma z Monte Carla tento telegram:
Jsou dvě hodiny odpoledne, dvě hodiny jsem vzhůru.
A je tu nový rok! Buď zdráv a milostiv!
„Odjíždím v neděli ve tři hodiny,“ řekla jsem, nebo spíš zvolala, a v neděli v jednu odpoledne je všechno vzhůru nohama, kufry jsou ještě prázdné a...
Včera máma napsala Botkinovi, bratrovi císařovnina lékaře, a dnes byl u nás. Je to šereda, co se věnuje malířství.
Včera proběhl prodej duše bratra Emila.
Jsou Vánoce. Jdeme do kostela a vzduch je tam tak plný kadidla, že musím na deset minut vyjít ven, abych neomdlela.
Bože, ty ceny v Římě! Za méně než dvanáct set franků měsíčně nenajdeme nic. A i za dvanáct set franků má člověk jen to nezbytné, na nějaký nadbytek...
Máma ještě nemá navštívenky, a tak je tu zase jeden ztracený den! Myslím, že odjedu do Ameriky, ze všech těch knížat, vévodů, markýzů a baronů jde na...
Už týden jsem pryč z Nice. Všimne si vůbec někdo, že tam nejsem? Ptá se někdo, kde jsem? Kdo mi to poví?