Středa 5. ledna 1876

Včera proběhl prodej duše bratra Emila.
Od rána sháníme byty, ale podívejte, co píšu generálovi:
— Nuže, jsem v Římě. „Ach, to je věru podivuhodné, ach, to je věru překvapivé!“ Je tu ruská zima, voda zamrzá ve fontánách, ale chlad by nebyl nic, kdyby byl jen chlad. Od dnešního rána sháníme byt a viděly jsme jediný. Neměla jsem odvahu vyjít nahoru, když mi ukázali černou a zející a špinavou a děsivou díru.
[Zrušeny 2 řádky]
Marně hledám nějaký dům, který by se aspoň trochu podobal francouzským domům, nacházím jen barabizny nebo popraskané sloupy.
Je to bezpochyby krásné, ale uznejte, že dobrý pohodlný byt je nekonečně příjemnější, i když méně umělecký. Myslím, že nakonec skončíme v Caracallových lázních nebo v Koloseu.
Cizinci mě budou mít za nějaký přízrak křesťanské mučednice, kterou sežral nějaký krvelačný tygr před nějakým masožravým císařem!
Pokud jde o nábytek, spokojíme se s úlomky soch nebo s kostmi, vznešenými pozůstatky minulosti dnes již nemožné!
Až se usadím v Koloseu nebo na Fóru, podám vám obšírnější podrobnosti o Věčném městě.
Zatím čekám na dopis od vás, drahý generále, a už předem vím, že bude velmi roztomilý a velmi milý.
Nuže, na shledanou. Marie Bashkirtseff.
A teď pravda! Ani jeden obyvatelný byt! Kde to jsme! Kde to jsme? A tohle příšerné město má být hlavní město! Tohle není Evropa! Ani jeden slušný dům k pronájmu! Jsem skleslá, otrávená!
Ale dřív než v květnu se nehnu.
Ó Říme! Myslím, že si vezmeme větší byt v hotelu a zůstaneme tam. Jen na Španělském náměstí se dá dýchat.
Je možné, že tohle je Řím! Jaká příšerná směs krásných starožitností a nových ohavností!
Je předvečer našich Vánoc, byly jsme v kostele v paláci velvyslanectví. Modlila jsem se k Bohu. Vyslyšel mě?
Mám takový strach, jsem tak skleslá. V Nice jsem byla aspoň doma, kdežto tady! Kdoví, co nás čeká! Důvěřujme Bohu — kde jinde mu důvěřovat, ne-li v Římě?
Viděla jsem průčelí San Pietra. Je nádherné, uchvátilo mi srdce, zvláště levá kolonáda, protože ji žádný dům nepřevyšuje a její sloupy s nebem v pozadí působí tím nejsilnějším dojmem. Člověk by si myslel, že je ve staré Helladě.
Andělský most a hrad jsou podle mého vkusu rovněž nádherné.
Je to velkolepé, je to vznešené.
A to Koloseum!
„Oblouky na obloucích! Jako by Řím, sbíraje hlavní trofeje svého rodu, chtěl všechna svá vítězství vystavět v jediný dóm — tak stojí jeho Koloseum; měsíc září jako jeho vlastní pochodně, neboť božské má být světlo, jež sem proudí, aby osvětlilo tento dávno probádaný, a přece nevyčerpaný důl rozjímání...“
Co bych mohla říct po Byronovi?
Mohu říct, že celou tu noc se mi zdálo o Audiffretovi, a hezky. Zase jsem poslala několik dopisů, aby je v Nice dali na poštu.
Jsem ošklivá a unavená. Zítra bude třeba všechno zařídit, všechno zařídit. Jsem jak na trní, neklidná.
Bože! Uklidni mě. Musím si tu, v Římě, to všechno zařídit u sebe.
Nejdřív je třeba najmout byt, vybalit kufry a pak využít ty dopisy.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „Orsù“ (hovorová italština). ↩
Pozn. překl.: Pravoslavné Vánoce připadají podle juliánského kalendáře na 6. a 7. ledna. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky (citace z Byronova Childe Haroldova putování, zpěv IV, slavného romantického popisu Kolosea; Marie opisuje s chybami: on dome, moobeams, ligth). ↩