❦
Čtvrtek 30. prosince 1875
Jeudi, 30 décembre 1875
Dopis podepsaný Alfeda-da-fe odeslán nebyl, a místo něj poslala máma z Monte Carla tento telegram:
La lettre signee Alfeda-da-fe, n’a pas ete envoyee, et a sa place, maman a envoye de Monte-Carlo cette depeche:
Nice, Emile d’Audiffret, Věž Audiffret.
Nice, Emile d’Audiffret, Tour Audiffret.
Zvenčí samý květ, zevnitř hniloba. Smiluj se1! Alfeda-da-fe.
Le dehors est fleuri, Le dedans est pourri. Miserere ! Alfeda-da-fé.
Telegrafem je to mnohem lepší.
Par télégraphe c’est beaucoup mieux.
„Trpěls? plakals někdy v žalu?2 Chřadnuls bez naděje snad, s duší v smutku, se srdcem rozervaným? Pak rozumíš mému utrpení!“
« As-tu souffert ? as-tu pleuré ? “As-tu langui sans espérance, “L’âme en deuil, le cœur déchiré ? Alors, tu comprends ma souffrance !
(Mignon)
(Mignon)
Začíná to v obchodě Ade. Zatímco jsme tam, vejde paní Tutcheffová. Máma mi řekne, ať ji jdu pozdravit, ale já zrudnu a ani se nehnu, a tak k té zmiji přistoupí sama a promluví s ní.
Ça commence par le magasin Adé. Pendant que nous y sommes, entre Mme Tutcheff. Maman me dit d’aller la saluer, mais je rougis, et ne bouge pas, alors elle-même s’approche de cette vipère et lui parle.
Pokaždé, když jsem doma plakala, mi máma říkala:
Chaque fois que je pleurais à la maison, maman me disait:
„Jdi bydlet k tetě Tutcheffové.“ A nedávno mluvila vážně o sblížení.
- Va vivre avec la tante Tutcheff. Et dernièrement elle a parlé sérieusement d’un rapprochement.
Ale moje drahá teta je chladná, jak jen to jde. Nebyla sama, byla tam paní Meyneková, další otcova sestra.
Mais ma chère tante est aussi froide que possible. Elle n’était pas seule, Mme Meynek, une autre sœur de mon père.
Ta mluvila spíš jako teta, ta nevypadala jako had, žlutý a syčící!
Celle-là a parlé plus en tante, celle-là n’avait pas l’air d’un serpent, jaune et sifflant !
Ale pomiňme tu suchou a nepříjemnou příhodu.
Mais passons cet incident sec et désagréable.
Byla jsem u Sapogenikoffových, abych jim řekla, ať zítra přijdou se mnou ponocovat a věštit budoucnost.
J’étais chez les Sapogenikoff pour leur dire de venir demain veiller avec moi, et faire la bonne aventure.
Dnes večer „Sapho“. Vzala jsem si jakousi neapolskou halenku z modrého crêpe de Chine a staré krajky. Předek je bílý, rukávy široké, zkrátka, nedá se to popsat, ale je to originální a rozkošné, jak jen to jde. K tomu bílá sukně a kabelka z bílého saténu.
Ce soir « Sapho ». J’ai mis une espèce de chemise napolitaine en crêpe de chine bleu et vieille dentelle. Le devant est blanc, les manches larges, enfin, ce n’est pas à décrire, mais original et charmant au possible. Avec une jupe blanche et une aumônière de satin blanc.
Přicházíme na konci prvního jednání a sedíme vedle té Prodgersové, a s ní je ta Robensonová, a slyším hlas Záhadného. To mě hned zarazilo, jako udidlo zarazí rozběhnutého koně. Celou přestávku jsem zůstala bez hnutí a poslouchala, co se vedle povídá.
Nous arrivons à la fin du premier acte et sommes à côté de la Prodgers, et avec elle est la Robenson, et j’entends la voix du Surprenant. Cela m’a tout d’abord arrêtée comme le mors arrête un cheval qui a pris son élan. Je suis restée pendant tout l’entracte sans bouger et écoutant ce qui se disait à côté.
Ne nadarmo se Špičaté říká Krásná Američanka. Proti její tváři se nedá nic namítnout, je mladá, svěží (přirozeně, nebo uměle, co na tom?) a rozkošná. Dalo by se říct, že je příliš hubená, to je pravda, ale tak okouzlující tvář tu vadu zahladí. Vlasy má... ach, to nevím, ve Spa byla světlejší než já, tady je tmavší. Ať tak či onak, má velmi pěkné oči, je velmi dobře učesaná. Když jsem se na ni dívala, hned jsem si připadala, že mám příliš světlé oči, příliš velký nos, špatně upravené vlásky vepředu. Nic člověka tak nezošklivuje jako pocit, že je horší než ostatní, oči pohasnou a člověk ztratí veškerou sebejistotu.
Ce n’est pas en vain que la Pointue est connue sous le nom de la Belle Américaine. On ne peut rien dire contre sa figure, elle est jeune, fraîche, (faux ou vrai, qu’importe ?) et adorable. On pourrait dire qu’elle est trop maigre, c’est vrai, mais une figure aussi ravissante fait passer ce défaut sous silence. Elle a les cheveux.... Ah ! ça je ne sais pas, à Spa elle était plus blonde que moi, ici elle est plus brune. N’importe, elle a de fort jolis yeux, elle est très bien coiffée. En la regardant je me suis de suite sentie les yeux trop clairs, le nez trop gros, les petits cheveux devant mal arrangés. Il n’y a rien qui enlaidit comme se sentir inférieure aux autres, les yeux deviennent ternes et l’on perd toute assurance.
Máma a teta jen těkaly očima z Američanky na mě.
Maman et ma tante ne faisaient que promener leurs yeux de l’Américaine à moi.
„Marie má pěkná ústa,“ řekla máma po dlouhém zkoumání.
- Marie a une jolie bouche, dit maman après un long examen.
Sotva se zvedla opona, slyším Záhadného odcházet a vidím, jak ho ta Robensonová bere za ruku. Jak ji musel stisknout, a jak musí být šťastná!
Aussitôt la toile levée, j’entends le Surprenant sortir, et je vois la Robenson lui prendre la main. Comme il a dû la lui serrer, et comme elle doit être heureuse !
Odešel k jedné anglické dámě, která sem nedávno přijela a přitáhla všechny muže. Tournon, Bergerault a ještě další jsou u ní.
Il s’en alla chez une dame anglaise qui, depuis peu arrivée ici, a attiré tous les hommes. Tournon, Bergerault et d’autres encore sont chez elle.
Když ho tam vidím, trochu se vzpamatuji. Z dálky vidím špatně, vypadal dost protivně, postával tam jaksi nerad a beze slova.
Le voyant là je me remets un peu. De loin je vois mai et il avait l’air assez vilain, il restait là comme à regret et sans dire un mot.
„Že vypadá hloupě, když mlčí?“ zeptala jsem se.
- N’est-ce pas qu’il a l’air bête quand il se tait ? demandai-je.
„Ne,“ odpověděla teta, „ale vypadá divoce, má v sobě cosi z dravé šelmy.“
- Non, répondit ma tante, mais il a l’air féroce, il a quelque chose de la bête fauve.
Víte přece, že nemohla říct nic, co by mi ho víc zkrášlilo.
Vous savez qu’on ne pouvait pas mieux dire pour me l’embellir.
Slečna Robensonová... (všimněte si, jak jsem od „Špičaté“ dospěla k „slečně Robensonové“) slečna Robensonová je tedy dokonale hezká.
Miss Robenson... (remarquez, comme depuis la Pointue je suis arrivée à dire Miss Robenson) Miss Robenson donc est parfaitement jolie.
Prostě uznávám svou méněcennost a zdrcená se ani nehnu a po ničem netoužím. Jenže jsem hořela a musela jsem se každou chvíli kousat do rtů, jednak proto, že mi vysychaly, jednak abych se nerozbrečela jako zvíře přímo v divadle.
Je reconnais simplement mon infériorité et, écrasée, ne bouge pas et ne désire rien. Seulement je brûlais et il fallait à chaque instant me mordre les lèvres, tant parce qu’elles séchaient que pour ne pas pleurer comme une bête en plein théâtre.
Záhadný zůstává jedno jednání a jednu přestávku u té Angličanky, pak se vrací do své lóže a melancholicky pózuje, ne jako dřív a přehnaně, ale je dobře vidět, že to nedělá schválně.
Le Surprenant reste un acte et un entracte chez cette Anglaise, puis revient dans sa loge, et pose mélancoliquement, pas comme avant et d’une façon exagérée, mais on voit bien qu’il ne le fait pas exprès.
Prodgersová a Američanka odcházejí před koncem, hodně před koncem, a Audiffret nemá trpělivost zůstat déle než deset minut po nich. Ve chvíli, kdy se Robensonová zvedla a obrátila se zády k obecenstvu, jsem viděla, jak se pohled Záhadného upřel na její vatovaná záda — pohled bezděčný, který říkal dost.
Prodgers et l’Américaine s’en vont avant la fin, beaucoup avant la fin et Audiffret n’a pas la patience de rester plus de dix minutes, plus qu’elles. Au moment où la Robenson s’est levée et tournait le dos au public, j’ai vu un regard du Surprenant se fixer sur son dos tout ouaté, un regard involontaire et qui en disait assez.
Za takový pohled bych dala den svého života, ať by byl od kohokoli, a od Záhadného celý týden.
Pour un pareil regard je donnerais un jour de ma vie, venant de n’importe qui, et venant du Surprenant, une semaine.
A to ještě jako by někdo o ten týden tak ubohého a smutného života vůbec stál.
Avec ça que quelqu’un la prendrait cette semaine d’une vie aussi misérable et aussi triste que possible.
Dokud jsem oživlá, šťastná, jsem hezká, ale jsem-li jako poslední dobou, sbohem všemu.
Tant que je suis animée, heureuse, je suis jolie, mais si je suis comme depuis quelque temps, adieu tout.
Zošklivím, a hlavně si připadám ošklivá, zahanbená, ubohá, nejraději bych se schovala pod zem.
Je deviens et surtout je me sens laide, confuse, misérable, à me cacher sous terre.
Američanka teď, když se vrátila domů, jistě spí šťastným a klidným spánkem, který jí uchová pleť a udrží její sedmadvacetiletou kůži. Zatímco já bdím, a to bdění mě vrásní, staří, vysušuje.
A présent, l’Américaine, rentrée chez elle dort sans doute d’un sommeil heureux et tranquille qui lui conservera son teint, et soutiendra sa peau de vingt-sept ans. Tandis que moi, je veille, et cette veille me ride, me vieillit, me dessèche.
V kočáře jsem nemluvila, cítila jsem, že se slovy přijde potopa. Teprve minutu dvě před příjezdem jsem se cítila dost silná na to, abych řekla toto:
Je n’ai pas parlé en voiture, je sentais qu’avec les paroles viendrait un déluge. Une ou deux minutes avant d’arriver seulement, je me suis sentie assez forte pour dire ceci:
„Vskutku, pánové de Tournon a Bergerault se zachovali jako velmi nezdvořilí lidé. Pozvali jsme je, nepřišli, ani potom nepřišli na návštěvu, a ani se nezastavili v lóži. Ó, věru, to je jednat s lidmi jako s lůzou, úplně jako s lůzou.“
- Vraiment MM. de Tournon et Bergerault se sont conduits comme des gens très impolis. On les a invités, ils ne sont pas venus, n’ont pas fait de visite après, et ne sont même pas venus dans la loge. Oh ! vraiment c’est traiter son monde en canaille, tout à fait en canaille.
„Nešli k nikomu,“ řekla máma.
- ils ne sont allés chez personne, dit maman.
„Neříkejte to, prosím vás, takové věci dělají jen nám.“
- Ne dites pas cela, je vous en prie, on ne fait ces choses-là qu’avec nous.
„Všem,“ řekly máma a teta naráz.
- Avec tout le monde, dirent ma mère et ma tante ensemble.
„Kdyby to dělali všem, nikdo by je nepřijímal. Ne, to je jednat s lidmi jako s lůzou. Myslím, že se nakonec rozkmotřím s celým světem,“ dodala jsem, když jsem domyslela jednu myšlenku: napadlo mě přísahat, že už nikdy nepřijmu takové lidi, ale hned jsem si to rozmyslela, protože to bych musela přísahat, že nebudu znát nikoho, vždyť k takovým lidem patří celá nicejská společnost.
- S’ils le faisaient avec tout le monde, on ne les recevrait pas. Non c’est traiter en canaille. Je crois que je finirai par me brouiller avec le monde entier, ajoutai-je à la suite d’une pensée, j’avais pensé jurer de ne jamais recevoir ces gens-là mais je me ravisai aussitôt, car comme cela il faudrait jurer de ne connaître personne, puisque tout le monde de Nice est compris dans ces gens-là .
„Tak proč zůstávat v Nice,“ zvolala máma, „a mučit se!“
- Pourquoi donc rester à Nice ! s’écria maman, et se martyriser !
„Odjíždím v neděli ve tři.“
- Je pars dimanche à trois heures.
„To říkáš už měsíc.“
- Tu dis cela depuis un mois.
„Odjíždím v neděli ve tři!“
- Je pars dimanche à trois heures !
„Člověk nikdy neví, co vlastně chceš.“
- On ne sait pas ce que tu veux.
„Odjíždím v neděli ve tři!!“
- Je pars dimanche à trois heures !!
„Proč vřít vztekem a rozdírat si srdce?“
- Pourquoi bouillir et se déchirer ?
„Odjíždím v neděli ve tři!!!!“
- Je pars dimanche à trois heures !!!!
Mohlo to tak pokračovat ještě dlouho, ale už jsme byly doma.
Ça aurait pu continuer pendant longtemps, mais nous étions arrivées.
Šla jsem nahoru k sobě a poručila si čaj.
Je montai chez moi et ordonnai du thé.
„Přijdu si ho vypít k tobě,“ řekla Dina.
- Je viendrai le prendre chez toi, dit Dina.
Nic jsem neodpověděla a začala jsem prohrabovat oheň v krbu, dívala jsem se, jak hoří dříví, a nemyslela jsem vůbec na nic, což mě uchránilo před velkou scénou.
Je ne répondis rien et me mis à attiser le feu dans la cheminée, regardant brûler le bois et ne pensant absolument à rien, ce qui m’a sauvée d’une grande scène.
Je to, poměrně vzato, šťastný stav.
C’est, comparativement, un heureux état.
Dina vešla a zeptala se mě, proč ještě není podán čaj. Slyšela jsem ji, otočila jsem se k ní a nic jsem neřekla, ale zdálo se mi, že jsem něco řekla.
Dina est entrée et m’a demandée pourquoi le thé n’était pas encore servi. J’ai entendu, je me suis tournée vers elle et je n’ai rien dit, mais j’ai cru que j’avais dit quelque chose.
Ještě několikrát se mě pokusila přimět k řeči, ale neodpovídala jsem na její otázky, jako bych byla očarovaná. Měch, který jsem tak dlouho držela v ohni, až začal hořet, mi vyloudil úsměv; ukázala jsem ho Dině a tiše řekla:
Elle essaya plusieurs fois encore de me faire parler, mais je ne répondais pas à ses questions comme sous l’influence d’un charme. Le soufflet qui commença à brûler, tant je le tenais dans le feu, me fit sourire et le montrer à Dina en disant doucement:
„Nevím, co mu je, asi jsem ho rozbila.“
- Je ne sais ce qu’il a, je l’ai cassé, je crois.
Pak jsem vypila čaj, najedla se a pak jsem psala.
Puis j’ai pris du thé, j’ai mangé, puis j’a écrit.
Ale u prvního řádku jsem se zarazila, otupělost pomíjela, mlha se rozplývala a já najednou pocítila celou potupnost svého postavení, jako když člověk dlouho zavřený náhle ucítí čerstvý vzduch zvenčí.
Mais à la première ligne je m’arrêtai, l’abrutissement cessait, le brouillard se dissipait, et je sentis tout d’un coup toute la vilenie de ma position, comme une personne longtemps renfermée sent tout à coup l’air frais du dehors.
Může se s někým jednat bezohledněji, víc jako s lůzou, než se jedná s námi tady? Ale to nemusím říkat, je to dobře vidět z faktů, jež tak pečlivě zaznamenávám.
Peut-on être traité plus sans gêne, plus en canaille que nous ici ? Mais je n’ai pas besoin de le dire, on le voit bien par les faits que j’enregistre si précieusement.
Je mi zima, ústa mi hoří; dobře vím, že silného ducha není hodno oddávat se nízkému žalu a hryzat si prsty kvůli tomu, že mnou pohrdá takové město, jako je Nice, ale zavrtět hlavou, pohrdavě se usmát a už na to nemyslet, to by na mě bylo příliš. Plakat a vztekat se mi působí větší potěšení. Ach, jaké rozkošné potěšení!
J’ai froid, ma bouche brûle; je sais bien que c’est indigne d’un esprit fort, de s’abandonner à un vil chagrin, de se ronger les doigts pour les dédains d’une ville comme Nice, mais secouer la tête, sourire avec mépris et ne plus y penser, serait trop fort. Pleurer et rager me fait plus de plaisir. Ah ! quel charmant plaisir.
Dospěla jsem do takové podrážděnosti, že mě rozpláče každá skladba, která není galop. Při čtení dopisů paní de Mouzay jsem plakala; v každé opeře nacházím sebe samu a nejobyčejnější slova mě bodají do srdce.
Je suis arrivée à un tel énervement, que chaque morceau de musique qui n’est pas un galop, me fait pleurer. En lisant les lettres de Mme de Mouzay j’ai pleuré; dans chaque opéra je me retrouve, et les paroles les plus ordinaires me frappent au cœur.
Takový stav by dělal čest třicetileté ženě. Ale v šestnácti mít nervy, brečet jako zvíře při každé hloupé sentimentální frázi, a ještě kde, ne v Théâtre Français, ale v opeře! Pravda, Pasqua je úžasná herečka.
Un pareil état ferait honneur à une femme de trente ans. Mais à seize, avoir des nerfs, pleurer comme une bête à chaque stupide phrase sentimentale, et encore où, pas au Théâtre Français, mais à l’Opéra ! Il est vrai que Pasqua est une merveilleuse comédienne.
Co chcete, nedělám to schválně.
Que voulez-vous, je ne le fais pas exprès.
Ještě před chvílí jsem padla na kolena, vzlykala jsem a úpěnlivě prosila Boha, s rozpřaženýma rukama a s očima upřenýma před sebe, docela jako by tu Bůh byl, v mém pokoji!
Tout à l’heure encore je suis tombée à genoux en sanglotant et en implorant Dieu, les bras étendus et les yeux fixés devant moi, tout comme si Dieu était là, dans ma chambre !
Zdá se, že mě Bůh neslyší. A přitom křičím dost hlasitě.
Il parait que Dieu ne m’entend pas. Pourtant je crie assez fort.
Myslím, že Pánubohu říkám drzosti.
Je crois que je dis des impertinences au Bon Dieu.
Tak tedy, vysmáli se mi, pak na mě plivli a odvrátili se! Neříkám to o Audiffretovi, nýbrž o všech;
Ainsi, voilà, on s’est moqué de moi, puis on m’a craché dessus et on s’est détourné ! Je ne dis pas cela pour Audiffret, mais bien pour tout le monde;
Paní Sabatierová bude pořádat maškarní ples, Gambart chystá vlámský turnaj. Budou se bavit... a já? A já?
Mme Sabatier va donner un bal masqué, Gambart va organiser un tournoi flamand. On va s’amuser... et moi ? Et moi ?
A co z toho mám, že se válím po zemi, sténám, řvu, lomím rukama, rozplývám se v slzách! Vrásky v obličeji a váčky pod očima!
Et qu’est-ce que je gagne à me rouler par terre, à gémir, à hurler, à me tordre les mains, à fondre en larmes ! Des rides au visage, des sacs sous les yeux !
Ach, teď jsem tak zoufalá, tak nešťastná, že po ničem netoužím! Kdyby celé Nice přišlo a kleklo si přede mnou, ani bych se nehnula!.. Ale ano, ano, kopla bych do něj! Vždyť co jsem jim vlastně udělala!
Oh ! en ce moment je suis si désespérée, si malheureuse que je ne désire rien ! Si toute la ville de Nice venait s’agenouiller devant moi je ne bougerais pas !.. Si ! si ! je lui donnerais un coup de pied ! Car enfin que leur ai-je fait !
„Vidět posledního Nicejce, jak naposled vydechuje, sama toho příčinou — a umřít rozkoší!“3
“ Voir le dernier Niçois à son dernier soupir, “ Moi, seule en être cause et mourir de plaisir !
No tak, jsem snad ošklivá, hloupá? Ne, ne, ale jsem tak ponížená, tak bojácná! Jsem jako ti ubozí psi z ulice, kteří se, i když je někdo hladí, krčí, až se plazí po zemi, nebo se roztřesení dají na útěk!
Voyons, peut-être suis-je laide, bête ? Non, non, mais je suis si humiliée, si peureuse ! Je suis comme ces malheureux chiens de la rue qui même lorsqu’on les caresse, se baissent jusqu’à ramper par terre ou s’enfuient en tremblant !
Úplně naopak než ostatní: co mě stojí nejvíc trápení, to mi dělá nejmenší radost. Kdyby mi teď nabídli, abych šla do Středomořského klubu, nešla bych. Teď... No vida, už zase vzlykám, až to nahání strach! Co jsem tím „teď“ chtěla říct?
Tout au contraire des autres, ce qui me coûte le plus de peines me fait le moins plaisir. A présent si on m’offrait d’aller au Cercle de la Méditerranée, je n’irais pas. A présent... Bon voilà que je sanglote encore à faire peur ! Qu’est-ce que je voulais dire, à présent ?
Věci, kterých dosáhnu slzami a nářky, jsou pro mne takříkajíc pokažené, zkažené; hned se mi zprotiví;
Les choses que j’obtiens avec des larmes et des gémissements me sont pour ainsi dire, abîmées, gâtées; j’en suis dégoûtée de suite;
Bože můj, copak celý můj život bude takový!
Mon Dieu, est-ce que toute ma vie sera ainsi !
V pondělí bude střelba na holuby, a mně na tom ani trochu nezáleží. A dřív!
Lundi il y aura un Tir aux pigeons, je ne m’en inquiète seulement pas. Et avant !
Přála bych si mít talent všech spisovatelů dohromady, abych mohla podat věrnou představu o svém hlubokém zoufalství, o své zraněné hrdosti, o všech svých zničených iluzích, o všech svých zmařených touhách. Stačí, abych po něčem zatoužila, a už se to nestane!
Je voudrais posséder le talent de tous les auteurs réunis pour pouvoir donner une juste idée de mon profond désespoir, de mon amour-propre blessé, de toutes mes illusions détruites, de tous mes désirs contrariés. Il suffit que je désire pour que rien n’arrive !
Najdu vůbec kdy psa z ulice, vyhladovělého a bitého všemi uličníky, koně, který od rána do večera tahá obrovské náklady, mlýnského osla, kostelní myš, učitele matematiky bez žáků, sesazeného kněze, nějakého ubožáka dost zdeptaného, dost bídného, dost smutného, dost poníženého, dost sklíčeného, abych ho mohla přirovnat k sobě!
Trouverai-je jamais un chien de la rue, affamé et battu par tous les gamins, un cheval, qui depuis le matin jusqu’au soir traîne des poids énormes, un âne de moulin, un rat d’église, un professeur de mathématique sans leçons, un prêtre destitué, un diable quelconque assez écrasé, assez misérable, assez triste, assez humilié, assez abattu, pour le comparer à moi !
Mám šaty, dům, dobré jídlo, kočár, lóže a místa všude, kde se platí vstupné!
J’ai des robes, une maison, un bon manger, une voiture, des loges et des places dans tous les endroits payants !
Kolik je těch, kdo nemají nic a kdo mi, když mě vidí projíždět v kočáře v krásných šatech, závidějí a myslí si, že jsem šťastná!
Combien il y a qui n’ont rien et qui me voyant passer en voiture avec une belle robe, m’envient et me pensent heureuse !
„Svými nářky jsem unavovala nebe“ A unavuje je dosud!4
« De mici lamenti stancava il ciel “ E lo stanca amora !
Ale co dělat, co dělat! Kde je má pýcha, kde je má ušlechtilá hrdost, kde je má pevnost! Zdeptáno, všechno je zdeptáno!
Mais que faire, que faire ! Où est mon orgueil, où est ma noble fierté, où est ma fermeté ! Ecrasé, tout est écrasé !
Hrozné na mně je, že minulá ponížení po mém srdci nesklouznou, nýbrž v něm zanechávají svou ohavnou stopu!
Ce qu’il y a d’affreux chez moi, c’est que les humiliations passées ne glissent pas sur mon cœur, mais laissent leur trace hideuse !
Aby bylo jasné, kam až jsem dospěla, řeknu, že teď po ničem netoužím, že mě všechno dráždí, že se chci jen zavřít a ležet v nějakém koutě tváří k zemi!
Pour faire comprendre à quel point je suis arrivée, je dirai que je ne désire rien en ce moment, que tout m’agace, que je veux seulement m’enfermer et rester couchée dans quelque coin, la figure contre la terre !
Je podivuhodné, jak málo myslím na Záhadného jako na Emila a jak mnoho na něj myslím jako na pana d’Audiffreta, to jest jako na Tournona a ostatní.
C’est étonnant comme je pense peu au Surprenant comme à Emile, et comme j’y pense beaucoup comme à M. d’Audiffret, c’est-à-dire, comme à Tournon et aux autres.
Věc se totiž má tak, víte, že při takovém rozpoložení mysli, jako je to moje, nemá láska co pohledávat. Jsem ovšem dotčená, ba i zarmoucená, s chutí bych té Robensonové zakroutila krkem, ale to druhé trápení převládá, hryže mě, zabíjí mě!
C’est que, voyez-vous, dans une disposition d’esprit comme la mienne l’amour n’a rien à faire. Je suis sans doute blessée, chagrinée même, je tordrais volontiers le cou à la Robenson, mais l’autre tourment domine, me ronge, me tue !
Ale co z toho mám, že řvu? Vrásky, jsem čím dál ošklivější, kdežto ona o sebe pečuje, protože ví, že nemá nic než svou krásu. A já nemám nic! Nemám o co pečovat!
Mais qu’est-ce que je gagne à hurler ? Des rides, je m’enlaidis, tandis qu’elle se soigne, car elle sait qu’elle n’a que sa beauté. Et moi je n’ai rien ! Je n’ai rien à soigner !
Mám snad odvahu myslet na svou tvář, sklíčená a odevšad odstrkovaná.
Ai-je le courage de penser à ma figure, abattue, repoussée de partout.
V našem hrozném postavení nemám ani tu útěchu, že bych se někomu líbila! Ani jako slečna, ani jako žena!
Dans notre affreuse position je n’ai même pas la consolation de penser que je plais à quelqu’un ! Ni comme Mademoiselle, ni comme femme !
Nic, nic, nic! Posměch, pohrdání!
Rien, rien, rien ! Des moqueries, du mépris !
Ach, vztek! Tygr a hyena! Proč se z nebe nevalí proud lávy a plamenů, aby všechno pohltil a obrátil vniveč!
Oh ! rage ! Tigre et hyène ! Que ne descend-il pas du ciel un torrent de lave et de flamme, pour tout engloutir et tout réduire au néant !
Nerada bych, aby si někdo myslel, že se tím, co o Audiffretovi říkám, k něčemu doznávám.
Je ne voudrais pas que l’on crût que je m’accuse en disant cela d’Audiffret.
Kdyby to byl on, kdo mě rozpláče a rozzuří, řekla bych to prostě, jako jsem to řekla už desetkrát. Netajím, že jeho... ne, jeho náklonnost by mi pomohla snést mnohé a ušetřila by mě mnohého žalu. Ale jen si pomyslete, nemám nic, kvůli čemu bych měla život ráda, nic, nic, nic!
Si c’était lui qui me faisait pleurer et rager je le dirais simplement comme je l’ai dit dix fois. Je ne cache pas que son... non, sa sympathie, me ferait endurer bien des choses, et m’épargner bien du chagrin. Mais pensez-donc, je n’ai rien pour me faire aimer la vie, rien, rien, rien !
Zábavy mého věku jsou mi odepřeny! Nemám ani to, co má každá Američanka s vykasanými sukněmi, co má každá prostá dívka, ani netancuji.
Les amusements de mon âge me sont refusés ! Je n’ai même pas ce que chaque Américaine aux jupes retroussées a, ce que chaque fille simple a, je ne danse même pas.
Projížďky v kočáře a šaty!!!!!
La promenade en voiture et les robes !!!!!
Nikdy to nepochopíte, nikdy si o mém životě neuděláte představu.
Jamais vous ne comprendrez, jamais vous ne vous ferez une idée de mon existence.
Budete mě číst a budete se smát.
Vous me lirez et vous rirez.
Smějte se, smějte, ale možná se najde někdo, kdo bude plakat! Ne, nikdo mi nerozumí! Takový život jako můj život, s takovou povahou jako moje povaha!!!
Riez, riez, mais peut-être se trouvera t-il quelq’un qui pleurera ! Non, personne ne me comprend ! Une vie comme ma vie, avec un caractère comme mon caractère !!!
Bože můj, odpusť mi! Svatá Panno Maria, oroduj za mne u Boha, ať na mě pohlédne aspoň na okamžik, ať není Bohem bez milosrdenství, ať mi odpustí! Bože, Bože, slyš můj hlas! Přísahám Ti, že v Tebe věřím, Bože můj, Bože můj, smiluj se nade mnou! Ježíši, Pane, Synu Boží, smiluj se nade mnou! Jen Ty znáš rozsah mých bolestí, hloubku mých ran, jen Ty to víš; člověk to vědět nemůže, smiluj se tedy nade mnou!
Mon Dieu, pardonnez-moi ! Sainte Vierge Marie, priez Dieu pour moi, qu’il me regarde un instant, qu’il ne soit pas un Dieu sans miséricorde, qu’il me pardonne ! Dieu, Dieu, entendez-ma voix ! Je vous jure que je crois en Vous, Mon Dieu, mon Dieu, ayez pitié de moi ! Jésus, Seigneur fils de Dieu, ayez pitié de moi ! Vous seul savez l’étendue de mes douleurs, la profondeur de mes blessures, vous seul savez; un homme ne peut pas savoir, ayez donc pitié de moi !
Slibuji Ti, Bože můj, že smiluješ-li se nade mnou, pozvedneš-li mě, dopřeješ-li mi žít tak, jak si přeji, půjdu z Charkova až do Kyjeva pěšky jako poutníci. A ukojíš-li navíc mou ctižádost a učiníš-li mě dokonale šťastnou, slibuji Ti, že půjdu do Jeruzaléma a desetinu cesty ujdu pěšky!
Je vous promets, mon Dieu, si vous me prenez en pitié, si vous me relevez, si vous me faites vivre comme j’aime, je vous promets d’aller depuis Kharkoff jusqu’à Kiew à pied, comme les pèlerins. Si en outre Vous satisfaites mon ambition et si vous me rendez tout à fait heureuse, je vous promets d’aller à Jerusalem et de faire le dixième du chemin à pied !
Což není hřích dělat to, co dělám! Svatí skládali sliby, ano, ale já jako bych kladla podmínky; ne, Bůh vidí, že můj úmysl je dobrý, a jestli činím špatně, odpustí mi, protože chci jednat dobře.
N’est-ce pas un péché de faire ce que je fais ! Des saints ont fait des vœux, oui, mais j’ai l’air de faire des conditions, non Dieu voit que mon intention est bonne et si je fais mal Il me pardonnera car je désire bien faire.
Bože můj, odpusť mi mé hříchy a smiluj se nade mnou! Dej, ať splním své sliby! Bože můj, Ježíši, Pane, a Svatá Panno Maria, buďte dobrotiví!
Mon Dieu, pardonnez-moi mes péchés, et prenez-moi en pitié ! Faites que j’accomplisse mes promesses ! Mon Dieu, Jésus Seigneur et la Sainte vierge Marie, soyez bon !
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
Au nom du père et du fils et du Saint Esprit.
Svatá Maria, je to možná hloupé, ale zdá se mi, že jako žena jsi shovívavější, laskavější; vezmi mě pod svou ochranu a přísahám, že desetinu svého příjmu věnuji na nejrůznější dobré skutky. Činím-li špatně, pak nechtěně. Odpusť!
Sainte Marie c’est peut-être bête mais il me semble que comme femme vous êtes plus clémente, plus indulgente, prenez-moi sous votre protection, et je jure de destiner un dixième de mon revenu à toutes sortes de bonnes œuvres. Si je fais mal, c’est sans le vouloir, Pardon !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere“. ↩
Pozn. překl.: Verše z árie „Connais-tu le pays“ z opery Ambroise Thomase Mignon (1866), oblíbené romantické opery o touze a ztracené vlasti. ↩
Pozn. překl.: Parodie Camillina proklínání Říma z Corneillovy tragédie Horatius (IV, 5): „Voir le dernier Romain à son dernier soupir, / Moi seule en être cause, et mourir de plaisir!“ Marie dosazuje místo Římana Nicejce. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „‚De mici lamenti stancava il ciel‘ E lo stanca amora !“ ↩