❦
Pondělí 3. ledna 1876
Lundi, 3 janvier 1876
„Odjíždím v neděli ve tři hodiny,“ řekla jsem, nebo spíš zvolala, a v neděli v jednu odpoledne je všechno vzhůru nohama, kufry jsou ještě prázdné a po podlaze se válejí šaty a hadry.
« Je pars dimanche à trois heures » ai-je dit, ou plutôt crié et dimanche à une heure de l’après-midi tout est sans sus dessous, les malles sont encore vides et le plancher est couvert de robes et chiffons.
Já se obleču do šedého a klidně čekám.
Pour ma part je me mets en gris et attends tranquillement.
Collignon a Dina pracují, a tak dobře, že je všechno hotovo včas k odjezdu. Ještě jsme obědvaly, když přijde
Collignon et Dina travaillent et si bien que tout est prêt pour l’heure du départ. Nous déjeunions encore lorsqu’arrive
Fiouloulou, ten chlapeček nevěděl, že odjíždíme dnes, povídá.
Fiouloulou ce petit ne savait pas notre départ pour aujourd’hui, dit-il.
A v půl třetí sednu s Collignon do malého fiakru a jedeme na koncert a já ještě jednou poslouchám nicejské městské hudebníky.
Et à deux heures et demie je me mets avec Collignon dans un petit fiacre et nous allons à la musique, et j’écoute encore une fois les musiciens municipaux de Nice.
„Hleďte,“ povídám Collignon, „jestli bude tahle skladba veselá, bude veselá i naše cesta, jsem pověrčivá.“ A skladba byla velmi veselá, tím lépe. Ještě vidím Galulu, jak mi dává znovu sbohem. Záhadného jsem neviděla, ale to mi je jedno. Na náměstí Masséna potkáváme landauer, z něhož nám dávají znamení, ať jedeme za nimi, a vydáváme se na nádraží. Ach!...
- Voilà, dis-je à Collignon, si ce morceau est gai, notre voyage le sera aussi, je suis superstitieuse. Et le morceau fut très gai, tant mieux. Je vois encore Galula qui me dit encore une fois adieu. Je n’ai pas vu le Surprenant, mais ça ne me fait rien. Sur la place Masséna nous rencontrons le landau qui nous fait signe de le suivre et on se rend à la gare. Ah ! ...
Tam přicházejí jeden po druhém Ricardo, generál, Giro a Paris a ještě dva ruští pánové, které máma zná z Monte Carla. Pobíhám, směji se, štěbetám jako ptáček. Jak jsou všichni hodní! Jak jsou milí, a jak je mi zatěžko se s nimi loučit. Slibuji, že napíšu Ricardovi, Bihovetzovi, Olze, Collignon — Collignon, která mě má ráda a kterou mám ráda já.
Là, arrivent l’un après l’autre, Ricardo, le général, Giro et Paris et encore deux messieurs russes que maman connaît par Monte-Carlo. Je cours, je ris, je bavarde comme un oiseau. Qu’ils sont bons tous ! Qu’ils sont aimables, et comme j’ai de la peine à les quitter. Je promets d’écrire à Ricardo, à Bihovetz, à Olga, à Collignon, à Collignon qui m’aime et que j’aime.
Máma, Dina, teta, Walitský, ti dva Rusové a já zabíráme celé kupé a ostatní stojí ve skupince před dveřmi vagonu.
Maman, Dina, ma tante, Walitsky, les deux Russes et moi occupons tout un compartiment, et les autres forment un groupe devant la portière.
„Tu veselost jen předstíráte,“ povídá mi Ricardo, „ale v hloubi duše pláčete, tím jsem si jist.“
- Vous affectez cette gaieté, me dit Ricardo, mais au fond vous pleurez j’en suis sûr.
„Ale jděte! Myslíte? Ne.“
- Ah ! bah ! vous croyez, non.
Když z Nice se odjíždí a sbohem se jí dá, ta radost není falešná — vždyť lásku nevzbudí ta!
Quand on s’en va de Nice, Quand on lui dit bonjour, Ce n’est pas une joie factice Elle n’inspire pas d’amour !
„Bravo! Bravo!“
- Bravo ! Bravo !
Toto čtyřverší vzniklo jednoho večera, kdy jsme s Giroflou hráli rýmovačky.1
Ce quatrain a ete fait un soir que nous faisions des bouts rimes avec Girofla.
„Dej mi cigarety,“ řeknu tiše tetě.
- Donne-moi des cigarettes dis-je doucement à ma tante.
„Dobře, potom.“
- Bien, apres.
Myslela jsem, že zapomene, ale v Monaku jich pěknou hromádku zabalila do papíru a dala mi je — ona, která doma křičí, kdykoli si o ně řeknu. V Monaku se rozcházíme a ty proklaté cigarety mě rozpláčou.
J’ai cru qu’elle allait oublier, mais à Monaco elle en enveloppa une quantité dans du papier et me les donna, elle qui crie quand je lui en demande à la maison. A Monaco on se sépare, et ces maudites cigarettes me font pleurer.
Stýská se mi po ubohém starém dědečkovi, po tetě, po Collignon, po všech. Mrzí mě, že odjíždím s mámou, ve Spa jsem byla s ní, a pak jsem zvyklá na tetu.
Je regrette le pauvre, le vieux grand-père, ma tante, Collignon, tout le monde. Je suis contrariée de partir avec maman, à Spa j’étais avec elle, et puis je suis habituée à ma tante.
Ó muka! Představte si, jaká je to otrava cestovat po Itálii bez služebnictva a bez jazyka, s nekonečným přesedáním. Máma a Dina neumějí italsky, a co se mě týče, naprosto odmítám použít svůj jazyk a sotva se obtěžuji použít své nohy.
O tourment ! Imaginez-vous tout l’ennui d’un voyage en Italie, sans domestiques, et sans langue avec des changements de voitures sans fin. Maman et Dina ne savent pas l’italien, quant a moi je refuse absolument de me servir de ma langue et prends a peine la peine de me servir de mes jambes.
Tím, jak pořád naříkám, že nejsem s tetou, a jak každou chvíli opakuji:
A force de me plaindre de n’être pas avec ma tante, à force de dire à chaque instant:
„Kdo vás prosil, abyste jela se mnou! Nechtěla jsem jet s vámi! Měla jsem odjet s tetou! Proč jedete se mnou?“
- Qui vous a prié de venir avec moi ! Je ne voulais pas aller avec vous ! Je devais partir avec ma tante ! Pourquoi venez-vous avec moi ?
docílím pasivní poslušnosti a horlivosti, jakou si nelze ani představit;
J’obtiens une obéissance passive et un empressement impossibles à imaginer;
V noci jsme v plném vagonu, naříkám, tiše pláču a říkám mámě ty nejtrýznivější věci, jako ten surovec, jímž jsem!
La nuit nous nous trouvons dans un wagon plein, je me plains, je pleure doucement et dis les choses les plus chagrinantes à maman, comme une brute que je suis !
Ke všem ostatním žalům má ještě ten, že vidí, jak jí vlastní dcera pohrdá, říká jí tvrdá slova a dává před ní přednost tetě! Fuj!
Avec tous ses autres chagrins elle a encore celui de voir sa propre fille la dédaigner, lui dire des duretés, et lui préférer sa tante ! Fi !
Po celých čtyřiadvacet hodin, co trvala ta hrozná cesta, jsem zůstala v koutě s tváří zakrytou pláštěm jako Caesar po onom I ty?2 a otevírala ústa jen k nějakému pohrdavému nářku. Snažila jsem se říkat všechno možné, jen abych dokázala, že mámu nemám ráda, že mi je na obtíž. Šlo to samo a já nechávala svůj zlý jazyk volně běžet.
Pendant vingt-quatre heures qu’a duré cet affreux voyage, je suis restée dans un coin la figure couverte de mon manteau comme César après le Tu quoque ? et n’ouvrant la bouche que pour quelque plainte méprisante. Je m’efforçais de dire tout au monde pour prouver que je n’aime pas maman, qu’elle m’ennuie. Ça se faisait tout seul et je laissais ma vilaine langue.
Konečně kolem třetí, v pondělí 3. ledna, se na té smutné pláni, které se říká římská Campagna, začaly objevovat ruiny, sloupy, akvadukty, a vjeli jsme na římské nádraží. Nic nevím, nic neslyším, jsem celá rozlepená po čtyřiadvaceti hodinách beze spánku.
Enfin vers trois heures, lundi 3 janvier, par cette triste plaine qu’on nomme la campagne de Rome ont commencé à paraître des ruines, des colonnes, des aqueducs, et nous sommes entrés dans la gare de Rome. Je ne sais rien, je n’entends rien, je suis toute décollée, après mes vingt-quatre heures sans sommeil.
Zavedou nás do hotelu de Londres na Španělském náměstí a obýváme v přízemí dva pokoje a žlutý salon, úplně nové, úplně čisté. Jsem unavená, smutná. Nic nevím, nikoho tu neznám! To je to nejnepříjemnější. V takovém stavu bych potřebovala někoho, kdo by mě podepřel, a máma pláče!
On nous mène à l’hôtel de Londres, place d’Espagne, et nous occupons, au rez-de-chaussée, deux chambres et un salon jaune, tout frais, tout propre. Je suis fatiguée, triste. Je ne sais rien, je ne connais personne ici ! C’est la chose la plus désagréable. Dans l’état où je suis il me faudrait quelqu’un pour me soutenir, et maman pleure !
Ach, můj Bože!
Ah ! mon Dieu !
Musím se rychle, rychle rozkoukat, zorientovat. Nic se mi neprotiví jako změna. Nové ulice, neznámé tváře! A žádné Středozemní moře, jen ubohý Tiber!
Il faut vite vite se reconnaître, s’orienter. Rien ne me déplaît comme le changement. Des rues nouvelles, des figures inconnues ! Et pas de mer Méditerranée, le misérable Tibre !
Jsem úplně zoufalá, když přijedu do nového města. Bolí mě hlava, je zima. Umyji se, svléknu, navečeříme se, a pak se zavřu u sebe v pokoji, abych si trochu posbírala rozprchlé myšlenky.
Je suis complètement misérable quand je viens dans une nouvelle ville. J’ai mal à la tête; il fait froid. Je me nettoie, me déshabille et nous dînons, après quoi je m’enferme dans ma chambre pour ramasser un peu mes esprits éparpillés.
Napsala jsem tetě, Giro, Collignon.
J’ai écrit à ma tante, à Giro, à Collignon.
Ani živá duše, kterou bych znala!
Pas une âme de connaissance !
Být v hotelu, v neznámém městě! A můj pokoj! A můj dům! Tam jsem byla zvyklá! „Tys to chtěl, tak se z toho dostaň sám,“ jak praví ta písnička, kterou jsem onehdy slyšela zpívat v Americké kavárně na představení ve prospěch obětí záplav v Toulouse.
Etre à l’hôtel, dans une ville inconnue ! Et ma chambre ! Et ma maison ! Là, j’étais habituée ! « Tu l’as voulu tire-toi de là » comme dit la chansonnette que j’ai entendu chanter au Café américain, l’autre soir, à la représentation pour les inondés de Toulouse.
Chtěla jsem to, na to si nestěžuji, jenže je docela přirozené, že se člověk zpočátku necítí úplně ve své kůži.
Je l’ai voulu, je ne me plains pas de cela, seulement il est bien naturel d’être un peu mal à l’aise au commencement.
Než usnu, čtu Ariostova Zuřivého Rolanda3 a pak si představuji výjevy v Nice, po Římě, na jaře.
Avant de m’endormir je lis l’Orlando furioso de l’Ariosto, et puis m’imagine des scenes a Nice, apres Rome, au printemps.
„Vsadím se,“ řekla mi máma, „že chceš udělat to, co udělala Markevitchová s Tormosoffem. Tormosoff ji opustil kvůli té Američance, sotva ji zdravil, a pak, když se k ní vrátil, ona s ním zacházela zle, vyháněla ho a už ho nechtěla znát.“
- Je parie, m’a dit maman, que tu penses faire comme a fait Markevitch avec Tormosoff. Tormosoff l’a abandonnée pour l’Américaine, la saluait à peine et puis quand il est revenu à elle, elle le maltraitait, le chassait, et n’a plus voulu le reconnaître.
Vskutku, to je má nejmilejší myšlenka. Ale k čemu je to dobré? Copak není psáno, že všechny mé plány musí přijít vniveč, všechny mé touhy musí být marné!
En effet, c’est ma plus chère pensée. Mais à quoi sert ? N’est-il pas dit que tous mes plans doivent tomber dans l’eau, tous mes désirs doivent être vains !
Už půl roku pořád jen ohlašuji svůj odjezd, takže tomu nakonec přestali věřit.
Depuis six mois je ne fais qu’annoncer mon départ de sorte qu’on a fini par ne plus y croire.
Teď jsem pryč a mohu s jistotou říct, že je jim to úplně fuk, Záhadnému i ostatním.
A présent, je suis partie et je puis dire sans crainte de me tromper qu’on ne s’en fiche pas mal, ni le Surprenant ni les autres.
Ne, řekněte mi, není to k vzteku?
Non, dites-moi, n’est-ce pas vexant ?
Zítra Collignon odešle dopis od mnichů.
Demain Collignon expédiera la lettre des moines
Jsem pověrčivá: poslední hudební skladba, kterou jsem v Nice slyšela, byla veselá, takže má cesta, nebo spíš můj pobyt v Římě bude rovněž veselý.
Je suis superstitieuse, le dernier morceau de musique que j’ai entendu à Nice était gai, mon voyage, ou plutôt mon séjour à Rome sera donc aussi gai.
Konečně jsem tady. Už rok pláču po tom Římě, po tom věčném městě. A zatím jsem nic neviděla.
Enfin m’y voilà. Depuis un an je pleure pour cette Rome, cette ville éternelle. Je n’ai encore rien vu.
Doufejme, že všechno dobře dopadne. Jen abychom tu měli nějaké známé.
Espérons que tout ira bien. Pourvu que nous ayons des connaissances.
Bože můj! Copak nikdy nebudu žít jako ostatní! Ó Nice! První krok je učiněn, odjela jsem.
Mon Dieu ! Est-ce que je ne vivrai jamais comme les autres ! O Nice ! Le premier pas est fait, je suis partie.
Bože můj, prosím Tě, snažně Tě prosím, vezmi mě pod svou ochranu!
Mon Dieu je Vous en prie, je Vous en supplie, prenez-moi sous votre protection !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále bouts-rimés — salonní hra, při níž hráči doplňují verše na předem zadané rýmy. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Tu quoque ?“ (zkrácené Et tu, Brute?). Caesar si prý při Brutově zradě zahalil tvář. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: Orlando furioso — renesanční rytířský epos Ludovica Ariosta (1516). ↩