❦
Středa 29. prosince 1875
Mercredi, 29 décembre 1875
Když jsem se dnes ráno procházela s Collignon a Victorem, potkala jsem toho Američana, kterého představil Winslow, a šel celou dobu s námi.
En me promenant ce matin avec Collignon et Victor, j’ai rencontré l’Américain présenté par Winslow, et il a marché tout le temps avec nous.
Malý Emile, ten s migrénou, se klidně projíždí na svém dvoukolovém vozíku, zatímco my posloucháme koncert.
Petit Emile qui a eu migraine se promène tranquillement sur sa charrette à deux roues, pendant que nous écoutons la musique.
Jdeme zase navštívit paní de Mouzay a ta mi dává sedm doporučujících dopisů do Říma. Dej Bůh, aby mi posloužily tak, jak si přeje ta drahá a výtečná žena, která mě má tolik ráda! Ať je klidná, její náklonnost neplatí žádné nevděčnici, mám ji ráda z celého srdce. Tak málo mě kdo hýčká, že mě i ta nejmenší pozornost zasáhne přímo do srdce. A přitom jsem chtěla milovat každého — jenže každý na mě plive.
Nous allons encore voir de Mouzay et elle me donne sept lettres de recommandation pour Rome. Dieu veuille qu’elles me servent autant que le désire cette chère et excellente femme qui m’aime tant ! Qu’elle soit tranquille, sa sympathie ne s’adresse pas à une ingrate, je l’aime de tout mon cœur. Je suis si peu gâtée que la moindre attention me va droit au cœur. Et pourtant je voulais aimer tout le monde, mais tout le monde me crache dessus.
Když scházím po schodech, vidím osvětlená okna Středomořského klubu a stíny tanečníků. Každou středu matiné.
En descendant l’escalier je vois les fenêtres du Cercle [de la] Méditerranée éclairées et les ombres des danseurs. Matinée chaque mercredi.
Při večeři postupně ztrácím vládu nad sebou samou a nakonec se rozpláču. Collignon si mě bere na klín, laská mě a konejší. Díky jí! Ale utěšit mě nedokáže. Plakala jsem ještě víc, protože jsem si jí nemohla postěžovat. Dobře ví, co mě přivádí k zoufalství, ale stydím se jí to říct.
A dîner, peu à peu je perds empire sur moi-même et finis par pleurer. Collignon me prend sur ses genoux et me cajole et me console. Merci à elle ! Mais elle ne peut me consoler. Je pleurais encore plus, parce que je ne pouvais pas me plaindre à elle. Elle sait bien ce qui me désespère, mais j’ai honte de le lui dire.
Ach, myslím, že umřu, příliš pláču, nemám ani okamžik klidu.
Ah ! je crois que je vais mourir, je pleure trop, je n’ai pas un instant de tranquillité.
„Vždyť dnes ráno jste vypadala dobře naladěná, veselá,“ povídá mi Collignon.
- Pourtant ce matin, vous sembliez bien disposée, bien gaie, me dit Collignon.
Ano, vskutku, neúpěla jsem, ale člověk nemůže úpět pořád — a jsem si vůbec jistá, že jsem neúpěla uvnitř?
Oui, en effet, je ne hurlais pas, mais on ne peut pas hurler toujours, et encore suis-je bien sûre de ne pas avoir hurlé intérieurement ?
Je špatné si zoufat v mém věku. Ještě mi není sedmnáct.
C’est mal de désespérer à mon âge. Je n’ai pas encore dix-sept ans.
Až dosud jsem... ne...
Jusqu’à présent je., non...
Copak se to nezmění? Copak nikdy, nikdy, nikdy nebudu žít jako ostatní? Vidím, jak všichni ti lidé projíždějí v kočárech. Jsou šťastní, klidní!
Est-ce que ça ne changera pas ? Est-ce que jamais, jamais, jamais je ne vivrai comme les autres ? Je vois passer tous ces gens en voiture. Ils sont heureux, tranquilles !
Jistě, každý má svůj žal, jeden je nemocný, druhý zamilovaný, další touží po penězích, ještě jiného trápí něčí nepřítomnost nebo smrt, každý má svůj žal, dokonce i několik, ale ne takový jako já.
Sans doute chacun a son chagrin, l’un est malade, l’autre amoureux, l’autre désire de l’argent, un autre encore est ennuyé ou par une absence, ou par une mort, chacun a son chagrin, même plusieurs, mais pas comme moi.
Mně je žalem celý život.
Moi, toute ma vie est un chagrin.
Jistě si říkáte: ubohá zahálčivá holčička, myslí si, že je nešťastná jen ona, zatímco je šťastnější než leckdo jiný. Ale kdepak, rozumím životu dost dobře na to, abych soudila rozumně. A můj žal je ze všech ten nejprotivnější. Člověk ztratí někoho drahého, pláče, rok, dva, zůstane někdy smutný na celý život, ale má chvíle, kdy zapomene, vše se zahladí. Největší bolest s časem ztrácí na síle. Ale trýzeň neustávající, věčná!
Vous dites sans doute, pauvre petite désœuvrée, elle se croit seule malheureuse, tandis qu’elle est plus heureuse que bien des gens. Ah que nenni, je comprends assez bien la vie pour juger sainement. Et mon chagrin est le plus détestable de tous. On perd un être cher, on pleure, pendant un an, deux ans, on en reste triste pour toute la vie quelquefois, mais on a des moments où on oublie, tout s’efface. La plus grande douleur perd de sa force avec le temps. Mais un tourment incessant, éternel !
Můj věk svádí k domněnce, že jsem bláznivá holka, která... Ach, to mě unavuje! Jestli mi nevěří, jestli mě nechápou, tím hůř!
Mon âge fait croire que je suis une petite folle qui... Ah ! ça m’ennuie ! Si on ne croit pas, si on ne me comprend pas, tant pis !
Právě jsem si přečetla dopisy paní de Mouzay; nelze být lepší, nelze být roztomilejší.
Je viens de lire les lettres de Mme de Mouzay, on ne peut pas être meilleure, on ne peut pas être plus charmante.
Ach, kdyby jich bylo víc takových jako ona!
Ah ! s’il y en avait beaucoup comme elle !
A vidíte, většinou ti, kdo chtějí, nemohou!
Et voyez, pour la plupart du temps ceux qui veulent ne peuvent pas !
Je to šest let, co opustila Řím, a velmi pochybuji, že si na ni její známí vzpomenou. A pak, její vliv nikdy nebyl velký.
Il y a six ans qu’elle a quitté Rome, et je doute bien que ses connaissances se souviennent. Et puis son influence n’a jamais été grande.
Dala mi sedm dopisů: jeden pro slečnu Sophii Haighovou, tetu sira Haigha, který je stále po boku vévody z Edinburghu, jeden pro monsignora de Falloux v paláci Ruspoli, jeden pro abbého Liszta, jeden pro hraběnku Antonelliovou, rozenou Garciovou, do paláce Antonelli, jeden pro Jeho Eminenci kardinála Antonelliho do vatikánského paláce, jeden pro barona Viscontiho, bývalého ředitele Empirisme, a jeden pro markýze d’Épinay, sochaře.
Elle a donné sept lettres, une pour Miss Sophie Haigh, la tante de sir Haigh qui est toujours avec le duc d’Edinbourg, une pour monseigneur de Falloux, au palais Ruspoli, une pour l’abbé Litsz, une pour la comtesse Antonelli née Garcia, palais Antonelli, une pour son Eminence le cardinal Antonelli , palais du Vatican, une pour le baron Visconti ancien directeur de l’Empirisme et une pour le marquis d’Epinay , sculpteur.
Co z toho vzejde? Bůh ví.1
Qu’en résultera-til ? Dio lo sa.
Tak velice pochybuji a tak velice jsem zvyklá na trampoty, že se bojím, aby nám jméno paní de Mouzay neuškodilo. Bojím se toho, protože mi připadá, že vše, co je nám přátelské, musí být odmítnuto a štváno jako my.
Tellement je doute et tellement j’ai l’habitude des ennuis que je crains que le nom de Mme de Mouzay ne nous fasse du tort. Je le crains, parce qu’il me semble que tout ce qui nous est ami doit être rejeté et maltraité comme nous.
Co naplat, mám to draze zaplacené!
Que voulez-vous, je suis payée pour cela !
Dnes večer velké představení v Opeře a bude hrát Sivori. Nejdu tam. A volné byly jen dvě lóže, jedna v prvním pořadí a druhá vedle Záhadného. V nejhorším by mi ta v prvním pořadí mohla stačit, ale nechce se mi tam. To je mi potěšení! Potkávat samé neznámé nebo nepřátelské tváře!
Ce soir grande représentation à l’Opéra et Sivori jouera. Je n’y vais pas. Et il n’y avait que deux loges libres, l’une au premier et l’autre à côté du Surprenant. A la rigueur celle du premier pourrait me satisfaire, mais je n’ai pas envie d’aller. Quel plaisir ! Ne rencontrer que des faces inconnues ou ennemies !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Dio Io sa“ (tak v textu; zřejmě Dio lo sa) — přechod do italštiny pro dramatický účinek. ↩