❦
Neděle 26. prosince 1875
Dimanche, 26 décembre 1875
Na koncertě k nám přichází Gonzales a kromě jiných lichotek mi povídá:
A la musique Gonzalès vient nous parler et me dit entre autres douceurs:
„Mario, rád bych vám předal něco ze svých zkušeností, mám vás tolik rád, ne, opravdu, madam (obrací se k mé matce), má tak neobyčejnou mysl, tak vyspělou, tak širokou, ale chybí jí zkušenost. Mario, dítě moje, dám vám pár rad.“
- Maria, je voudrais vous donner de mon expérience, je vous aime tant, non vraiment, madame (s’adressant à ma mère), elle a un esprit si extraordinaire, si développé, si étendu, mais il lui manque l’expérience. Maria, mon enfant, je vous donnerai des conseils.
„Jen dejte, pane, dejte.“
- Donnez Monsieur, donnez.
„Nuže, nikdy nemilujte doopravdy, neboť, víte, na celém světě není muže, který by byl hoden vaší lásky.“
- Eh bien, n’aimez jamais sérieusement, car voyez-vous dans le monde entier, il n’y a pas un homme digne de votre amour.
„To vím, vím, že muži nestojí za nic, vždyť ani vy nestojíte za tolik co vaše žena, to vám mohu klidně říct, já!“
- Ça, je sais, je sais que les hommes ne valent rien, ainsi vous, vous ne valez pas votre femme, je puis bien vous le dire, moi !
„Máte pravdu, Mario.“
- Vous avez raison Maria.
Má pravdu, a tak nikdy nebudu milovat tak docela; budu zbožňovat, budu zuřit, budu tropit hlouposti, a naskytne-li se příležitost, i nějaký ten románek, ale milovat nebudu nikdy, neboť v hloubi duše jsem upřímně přesvědčena o ničemnosti mužů, a nejen to, nenacházím nikoho, kdo by byl hoden mé lásky, ani mravně, ani tělesně.
Il a raison, aussi n’aimerai-je jamais tout a fait, j’adorerai, je ragerai, je ferai des folies et meme, si l’occasion se presente, du roman, mais je n’aimerai jamais, car en conscience, dans mon fond le plus profond, je suis convaincue de la vilenie des hommes, et non seulement cela, mais c’est que je ne trouve personne digne de mon amour, ni moralement ni physiquement.
Ať si říkám a myslím, co chci, Audiffret nikdy nebude víc než hezký Nicejec, prostopášník, skoro švihák. Ó ne, křivdím mu. Každý muž má nějakou vadu, která člověku brání milovat ho docela. Jeden je hloupý, druhý nemotorný, další ošklivý, ještě jiný — zkrátka hledám dokonalost ducha i těla.
J’ai beau dire et penser tout ce que je veux, Audiffret ne sera jamais qu’un joli Niçois, un viveur, un presque gandin. Oh ! non, je le maltraite. Chaque homme a un défaut quelconque qui empêche de l’aimer tout à fait. L’un est bête, l’autre maladroit, un autre laid, un autre encore, enfin je cherche la perfection mentale et corporelle.
Třeba Loftus — nuže, chybí mu síla a jeho profil svírá příliš ostrý úhel, asi takhle >, čelo ustupuje, brada ustupuje a nos vybíhá do špičky. Je velmi krásný, ale není dokonalý. Chcete vědět, kdo bude pro mne dokonalý muž? Ten, koho budu milovat. Na každém kroku si protiřečím, právě jsem řekla, že nebudu milovat nikdy. Ach, můj Bože, kdybych měla rozebírat všechno, co říkám, nikdy bych neskončila.
Par exemple Loftus, eh bien il manque de vigueur, et son profil fait trop un angle comme ceci >, le front fuit et le menton fuit, et le nez fait la pointe. Il est très beau mais il n’est pas parfait. Voulez-vous savoir quel sera pour moi l’homme parfait ? Celui que j’aimerai. Je me contredis à chaque pas, je viens de dire que je n’aimerai jamais. Ah ! mon Dieu si je devais commenter tout ce que je dis je n’en finirai jamais.
Myšlenky nikdy nerozvedu do konce, nemám na to čas, a tak to často vypadá, že říkám hlouposti, zatímco naopak pojednávám o předmětu vysoké filozofie či vysoké mravnosti. Ó, nesmějte se, ještě teď to vypadá, jako bych žertovala, a přece ne, vůbec jsem nežertovala. Kdybych měla trpělivost napsat takových dvacet stránek, vyvalili byste oči, ale protože je psát nebudu, nevyvalíte vůbec nic.
Je ne développe jamais mes idées entièrement, faute de temps, ce qui fait que souvent j’ai l’air de dire des bêtises quand tout au contraire je traite un sujet de haute philosophie ou de haute morale. Oh ! ne riez pas, encore à présent j’ai l’air d’avoir plaisanté et bien non, je n’ai pas plaisanté du tout. Si j’avais la patience d’écrire une vingtaine de pages vous ouvririez de grands yeux, mais comme je n’écrirai pas, vous n’ouvrirez rien du tout.
A je to.
Et voila.