❦
Pondělí 27. prosince 1875
Lundi, 27 décembre 1875
Vybalili jsme ruské stříbro a pařížský křišťál.
On a déballé notre argenterie de Russie et nos cristaux de Paris.
Máma mě poslala ke hraběnce Koutouzoffové, abych ji poprosila, ať dnes večer přijde, ale nebude moci, pozvala ji k sobě stará Lucie Dolgoroukoffová. Nevím, proč mi u té dámy bylo nějak nesvůj. Můj dobrý duch mi napovídá, že tam byli nepřátelé a rozsévali drby.
Maman m’a envoyée chez la comtesse Koutouzoff pour la prier de venir ce soir, mais elle ne pourra pas, ayant été invitée chez la vieille Lucie Dolgoroukoff. Je ne sais pourquoi je me suis sentie mal à l’aise chez cette dame. Mon génie me dit que des ennemis sont passés par là.
##### Víte, co je to pomluva? Don Basilio vám to vysvětlí.1
##### Sapete cas’è la calunnia ? Don Basilio vae la spiegherà .
Teď, když jsou dvě hodiny ráno a já jsem zavřená u sebe v pokoji, v dlouhém bílém županu, bosá a s rozpuštěnými vlasy jako panenská mučednice, se mohu klidně oddat hromadě hořkých úvah.
Maintenant qu’il est deux heures du matin et que je suis enfermée chez moi, en long peignoir blanc les pieds nus et les cheveux épars comme une vierge martyre, je puis bien me livrer à un tas d’amères réflexions.
Knížecí večeře, nádherné osvětlení, rozkošná róba, půvabná tvář — a to všechno pro Bihovetze, Ricarda, Varpahowského, Pepina a Galulu! Věru, stálo to za to!
Un souper princier, un éclairage magnifique; une toilette adorable, une figure charmante tout cela pour Bihovetz, Ricardo, Varpahowsky, Pépino et Galula ! Cela valait la peine, en vérité !
Gautier přišel první.
Gautier est arrivé le premier.
„Odpusťte mi, že přicházím v tomhle obleku, ale myslel jsem, že to je až zítra; vcházel jsem do Italského divadla a Audiffret z něho vycházel a povídá mi:
- Vous me pardonnez de me présenter dans cette tenue, mais j’ai cru que c’était pour demain, j’entrais au Théâtre Italien et Audiffret en sortait et il m’a dit:
„‚Jakže, vy nejdete k těm dámám? Všichni pánové tam jdou.‘ A Audiffret je nemocný a nebude moci přijít.“
- Comment vous n’allez pas chez ces dames, tous ces messieurs y vont. Et Audiffret est malade et ne pourra pas venir.
Musím přiznat, že jsem to čekala.
Je dois dire que je m’y attendais.
A taky Tournon a Bergerault nepřišli.
Maintenant Tournon et Bergerault ne sont pas venus, non plus.
Rozkošný večer, dvacetkrát se mi chtělo zaúpět a vrhnout se na zem, ale pomyslela jsem si: měj trpělivost, děvče, snad tě Bůh za to trápení odmění, jen trpělivost! A měla jsem trpělivost od devíti hodin večer do dvou do rána. na okraji Pepino byl ale rozkošný.
Charmante soirée, vingt fois j’ai eu envie de hurler et de me coucher par terre, mais je pensai: aie patience ma fille, peut-être Dieu te récompensera-t-il pour ce tourment, aie patience ! Et j’eus patience depuis neuf heures du soir jusqu’à deux heures du matin. dans la marge Pepino était pourtant charmant.
Kolem desáté dostala máma tento dopis, orazítkovaný ve Středomořském klubu.
Vers dix heures maman reçut la lettre suivante, timbrée du cercle de la Méditerranée.
Opsaný dopis · Billet d’Emile d’Audiffret à Mme Bashkirtseff, 27 décembre 1875Madam, přestože si velice přeji strávit večer u Vás, nemohu, neboť následkem silné migrény, jež mě hrozně sužuje, jsem nucen se vzdát atd. atd. E. d’Audiffret.
Madame, Malgré mon vif désir de passer la soirée chez vous, je ne le puis, à la suite d’une forte migraine qui me fait horriblement souffrir je me vois privé etc. etc. E. d’Audiffret.
Malý Emile má malou migrénu. Rozkošné.
Petit Emile a petite migraine. Charmant.
Za všechno nepříjemné, co mě potká, vděčím své drahé matce. Od té doby, co jsem se vrátila z Paříže, jsem stokrát říkala, ať Audiffreta nezve, a ona ho pozvala, protože si myslela, že mi udělá radost. Prosila jsem, ať ho nezve, protože jsem dobře věděla, že nepřijde. Máma mi tím vskutku udělala velikou radost, tak velikou, že ani nevím, jak to vyjádřit.
Tout ce qui m’arrive de désagréable je le dois à ma chère mère. Et cent fois depuis mon retour de Paris, j’ai dit de ne pas inviter Audiffret, elle croyant me faire plaisir, l’a invité. J’ai prié de ne pas l’inviter parce que je savais bien qu’il ne viendrait pas. En réalité maman m’a fait un grand plaisir, si grand que je ne sais comment dire.
Myslím, že jsem opilá, hodně jsem při večeři pila.
Je crois que je suis ivre, j’ai beaucoup bu à souper.
Nemám co říct, leda tu starou písničku! Já nešťastná!2
Je n’ai rien à dire sinon la vecchia canzone ! Misera me !
Člověk musí být pěkně tvrdohlavý, aby chtěl zůstat v Nice.
Il faut être entêté pour vouloir rester à Nice.
Zítra odjedu3. Ne zítra, ve čtvrtek, po premiéře „Sapho“.
Demain partirò. Non pas demain, jeudi, après la première de « Sapho ».
Odjedu a ponesu si v srdci všechno zlé a smutné, co jen člověk může nést!
Je partirai emportant dans mon cœur tout ce qu’on peut emporter de mauvais et de triste !
Měla jsem podivný sen. Letěla jsem vysoko, velmi vysoko, nad zemí, v ruce lyru, jejíž struny se každou chvíli povolovaly, takže jsem z ní nedokázala vyloudit jediný akord. Stoupala jsem stále výš, viděla jsem nesmírné obzory, oblaka ohnivá, modrá, žlutá, červená, smíšená, zlatá, stříbrná, rozervaná, podivná, pak všechno zešedlo, pak znovu oslnivě zazářilo, a já stoupala dál a dál, až jsem nakonec dospěla do takové výše, že to bylo děsivé, ale strach jsem neměla; oblaka vypadala zmrzlá, šedavá a lesklá jako olovo, vše se rozplynulo, v ruce jsem stále držela lyru se špatně napnutými strunami a daleko pod nohama byla načervenalá koule, země.
J’ai fait un drôle de rêve. Je volais haut, très haut, au dessus de la terre, une lyre à la main dont les cordes se défaisaient à chaque instant et je ne parvenais à en tirer aucun accord. Je m’élevais toujours, je voyais des horizons immenses, des nuages feu, bleu, jaune, rouge, mélangés, dorés, argentés, déchirés, étranges, puis tout devenait gris, puis de nouveau éblouissant et je m’élevais toujours, jusqu’à ce que enfin j’arrivais à une si grande hauteur que c’était effrayant, mais je n’avais pas peur, les nuages semblaient gelés, grisâtres et brillants comme du plomb, tout devint vague, j’avais ma lyre à la main toujours avec ses cordes mal tendues, et au loin sous mes pieds était une boule rougeâtre, la terre.
Jestli si myslíte, že to dnes večer byla nějaká zábava.
Si vous croyez que c’était amusant ce soir.
A jakou jsem musela dělat figuru před služebnictvem, před hosty, neboť každý z nich jako by říkal, Barnola jako ostatní:
Et quelle mine j’ai devant les domestiques, devant les invités, car chacun d’eux, semblait dire, Barnola comme les autres:
„A co Audiffret? Hleďme, hleďme, hleďme, jakže, nikdo jiný tu nebude!“
- Et Audiffret ? Tiens, tiens, tiens, comment, il n’y aura personne d’autre !
##### Dobře rozumíte, pánové moji, rozumíte, vy rozumíte, tím jsem si jista.4
##### Capite bene signor imiei, capite, voi capite ne son sicura .
Jestli si myslíte, že kdyby celá moje bytost prošla ohněm, našel by se v ní jediný atom milostné uraženosti, pěkně se mýlíte.
Si vous croyez que dans toute ma personne, si on la faisait passer au feu, il se trouverait un atome de dépit amoureux, vous vous trompez joliment.
Copak já mám pro takovou uraženost vůbec místo? Taková uraženost je svým způsobem příjemná, čistá, pěkná.
Est-ce que j’ai de la place pour ce dépit-là. Ce dépit-là est agréable dans mon genre, propre, gentil.
Já jsem ubohé, nešťastné a prokleté stvoření.
Moi, je suis une misérable, malheureuse et maudite créature.
Je tu Bůh.
Il y a Dieu.
A co byste chtěli, abych po Bohu žádala? Aby mi dopřál žít, jak si přeji — jsem tím už unavená stejně jako On.
Et que voulez-vous que je demande à Dieu ! qu’il me fasse vivre comme j’aime, j’en suis aussi lasse que Lui.
Celý můj život ubíhá v prosbách a touhách a setkávám se jen se zklamáním a odbytím, ve věcech malých jako ve velkých.
Toute ma vie se passe à demander et à désirer et à ne rencontrer que désillusions et rebuffades, dans les petites comme dans les grandes choses.
Nakonec se člověk unaví. Dobrá, jsem tedy unavená, a co dál? Inu, pro Boha! Pak se vrátím tam, odkud jsem vyšla, znovu prosím a toužím, pak znovu dospěji k onomu bodu krajního rozhořčení, a pak začnu nanovo; a jako každé jaro pučí na ještě mrtvých stromech listí, tak i v mém ubohém srdéčku po velkých souženích znovu vyraší důvěra a naděje; zkusme to ještě jednou, říkám si, snad tentokrát... ale sotva to pomyslím, už se tvrdě přesvědčím, že jsem blázen, věřím-li ve změnu, v ono cosi, co očekávám jako Židé Mesiáše — a co nepřichází.
On se lasse à la fin. Bien, me voilà lassée, après ? Eh par-dieu ! après, je reviens d’où je suis partie, je prie et désire de nouveau, puis de nouveau j’arrive au point d’exaspération voulu, puis je recommence encore, et comme renaissent les feuilles chaque printemps, sur les arbres encore morts et même dans mon pauvre petit cœur après de grands ennuis, renaissent la confiance et l’espoir; essayons encore, me dis-je, peut-être que cette fois... mais à peine ai-je pensé cela qu’il m’est rudement prouvé que je suis une folle de croire à un changement, à ce quelque chose que j’attends comme., les Juifs attendent le Messie, et qui ne vient pas.
Celý můj život je teď v tomto deníku, nejklidnější chvíle jsou ty, kdy píšu, a jsou to možná mé jediné klidné chvíle.
Toute ma vie à présent est dans ce journal, mes plus calmes moment sont ceux où j’écris, ceux-là sont peut-être mes seuls moments calmes.
Tolik hořet, tolik vřít, tolik plakat, tolik trpět — a žít! A žít!
Tant brûler, tant bouillir, tant pleurer, tant souffrir et vivre ! Et vivre !
Proč mě nutí žít?
Pourquoi me fait-on vivre ?
Ach, jsem netrpělivá, můj čas přijde... Ráda bych tomu věřila, ale cosi mi napovídá, že nepřijde nikdy, že celý život strávím čekáním, čekáním, věčným čekáním, a čekáním, a čekáním, a čekáním.
Ah ! je suis impatiente, mon temps viendra... Je veux bien le croire mais quelque chose me dit qu’il ne viendra jamais, que je passerai toute ma vie à attendre, attendre, toujours attendre, et attendre, et attendre, et attendre.
Raději si zoufám docela, neboť po těch palčivých chvílích vždycky přijde trocha klidu, jako po dešti přichází slunce.
J’aime mieux me désespérer tout à fait car, après ces moments cuisants, il vient toujours un peu de calme, comme après la pluie vient le soleil.
Nestěžuji si kvůli tomu zkaženému večeru, ten večer je jen záminka, slovo, kterého se člověk chytí, aby mohl mluvit o tom, co si myslí. Vzpomínám si na pozvání do Středomořského klubu, vzpomínám si na všechno.
Ce n’est pas cette soirée manquée qui me fait plaindre, cette soirée est un prétexte, un mot auquel on s’attache pour parler de ce qu’on pense. Je me rappelle de l’invitation pour le Cercle de la Méditerranée, je me rappelle de tout.
Nechci veřejnou lítost, ale přála bych si bytost, která by mě četla, chápala, litovala, plakala se mnou, upřímně, věděla, proč pláče, rozuměla mi a viděla až do nejzazších koutů mého srdce.
Je ne veux pas de pitié publique, mais je voudrais une créature, [pour] me lire, me comprendre, me plaindre, pleurer avec moi, sincèrement, sachant ce qu’elle pleure, me comprenant, voyant jusque dans les coins les plus reculés de mon cœur.
Zemřu-li brzy, všechno spálím, ale zemřu-li stará, někdo si tento deník přečte. Myslím, že dosud neexistuje žádná fotografie, mohu-li se tak vyjádřit, celé existence jedné ženy, všech těchto myšlenek, všeho, úplně všeho. Bude to zvláštní.
Si je meurs bientôt, je brûlerai tout, mais si je meurs vieille, on lira ce journal. Je crois qu’il n’y a pas encore de photographie, si je puis m’exprimer ainsi, de toute une existence de femme, de toutes ces pensées, de tout, de tout. Ce sera curieux.
Zemřu-li mladá, brzy, a nebude-li tento deník naneštěstí spálen, řeknou: ubohé dítě, milovala Audiffreta a odtud pramení celé její zoufalství.
Si je meurs jeune, bientôt, et si par malheur ce journal n’est pas brûlé, on dira: pauvre enfant, elle a aimé Audiffret et tout son désespoir vient de là.
Ať si to říkají, nehodlám dokazovat opak, neboť čím víc budu mluvit, tím méně mi uvěří.
Qu’on le dise, je ne veux pas prouver le contraire, car plus je dirai, moins on me croira.
Co je hloupějšího, zbabělejšího, ničemnějšího než lidské pokolení? Nic! Nic!
Qu’y a-t-il de plus stupide, de plus lâche, de plus vil que le genre humain ? Rien ! Rien !
Lidské pokolení bylo stvořeno k záhubě... no, málem jsem řekla, k záhubě lidského pokolení.
Le genre humain a été créé pour la perdition du... bon j’allais dire, pour la perdition du genre humain.
Jsou tři hodiny ráno, a jak říká teta, bděním nic nezískám.
Il est trois heures du matin, et comme dit ma tante, en veillant je ne gagnerai rien.
Jsem rozzlobená, neplakala jsem, nevrhla jsem se na zem. Jsem klidná, a to je špatné znamení. Lepší je zuřit.
Je suis fâchée, je n’ai pas pleuré, je ne me suis pas couchée par terre. Je suis calme, c’est mauvais signe. Il vaut mieux être furieuse.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Sapete cas’è la calunnia ? Don Basilio vae la spiegherà .“ (tak v textu; zřejmě cos’è, ve la) — narážka na slavnou árii o pomluvě z Rossiniho opery Lazebník sevillský. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „la vecchia canzone ! Misera me !“ (operní zvolání). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „partirò“ (přechod do italštiny pro emocionální účinek). „Sapho“ je opera Charlese Gounoda (1851) o řecké básnířce Sapfó. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Capite bene signor imiei, capite, voi capite ne son sicura .“ (tak v textu; zřejmě signor miei) — opět narážka na árii o pomluvě z Rossiniho Lazebníka sevillského. ↩