❦
Čtvrtek 6. ledna 1876
Jeudi, 6 janvier 1876
Jsou Vánoce1. Jdeme do kostela a vzduch je tam tak plný kadidla, že musím na deset minut vyjít ven, abych neomdlela.
C’est Noël. Nous allons à l’église, et l’air y est si rempli d’encens que je suis obligée de sortir pour dix minutes pour ne pas m’évanouir.
Botkine byl zase u nás a přinesl adresy učitelů. Pak si bereme najatý landauer a máma jede k ruskému knězi, archimandritovi Alexandrovi. Jakožto archimandrita je mnich, neboť u nás se mohou ženit jen jáhni, kněží a cosi o málo víc než kněz. Máma říká, že je rozkošný. Naše velvyslanectví nepořádá slavnosti a nemá ani pevně stanovený den pro přijímání návštěv.
Botkine a été de nouveau chez nous et a apporté des adresses de professeurs. Ensuite nous prenons un landau de remise et maman va chez le prêtre russe, l’archimandrite Alexandre. Etant archimandrite, il est moine, car chez nous les diacres, les prêtres et quelque chose d’un peu plus qu’un prêtre, peuvent seuls se marier. Maman dit qu’il et charmant. Notre ambassade ne fait pas de fêtes et n’a même pas de jour fixe pour les réceptions.
Když už máme slušný kočár, jedeme na Pincio a ta vyjížďka mě trochu smiřuje s Římem. Veliký dav lidí a kočárů, a viděla jsem krále! Zbožňuji krále! Zbožňuji život v zemi, kde je král a knížata.
Ayant une voiture convenable nous allons au Pincio et cette promenade me raccommode un peu avec Rome. Une grande foule de monde, et de voitures, et j’ai vu le roi ! J’adore les rois ! J’adore vivre dans un pays ou il y a un Roi et des princes.
A tady mají všichni krále rádi: „Je ošklivý, ale je samá dobrota, samý půvab2“, tak se o něm říká. Král byl ve dvojspřežní viktorce s jedním pánem. Být Nina, řekla bych, že se do mě zamiloval, protože se prudce otočil a upřeně se na mě zadíval. Ale jelikož nejsem Nina, neřeknu nic, leda že zbožňuji krále italského, jako zbožňuji všechny krále, a obzvláště naši ruskou císařskou rodinu. [Dolní část stránky odstraněna]
Et tout le monde ici aime le roi « E brutto ma è tutto buono, tout grazioso », voilà ce qu’on en dit. Le Roi était dans une victoria à deux chevaux, avec un monsieur. Si j’étais Nina je dirais qu’il est tombé amoureux de moi, parce qu’il s’est vivement retourné et me regarda fort. Mais comme je ne suis pas Nina je ne dirai rien, sinon que j’adore le roi d’Italie, comme j’adore tous les rois, et particulièrement notre famille impériale de Russie. [Bas de page enlevé]
Co se Záhadného týče, Frederic Viktor Emanuel je nesmírně ošklivý, ohromná tvář celá rudá, celá ohrnutá jako u buldoka, ale dívala jsem se na něj s dojetím, s úctou, s pověrčivostí. Ach, králové nevědí, kde brát oddané služebníky! Kdyby mohli znát mé srdce, všichni by ke mně vztáhli náruč, neboť na světě není větší royalistka než já, není nikoho věrnějšího, oddanějšího, upřímnějšího.
Quant au Surprenant, Frédéric Victor-Emmanuel est prodigieusement laid, une immense figure toute rouge, toute retroussée, comme celle d’un bulldog, mais je l’ai regardé avec attendrissement, avec respect, avec superstition. Ah ! les rois ne savent pas où prendre des serviteurs dévoués, s’ils pouvaient savoir mon cœur ils me tendraient tous les bras, car il n’y a au monde personne plus royaliste que moi, personne qui serait plus fidèle, plus dévouée, plus sincère.
Zase jsem viděla... hádejte koho, viděla jsem ho na Pinciu opřeného o jeden z těch sloupků, které oddělují cestu, kudy se jen projíždí, od prostranství, kde se zastavuje, oblečeného v šedém — viděla jsem krásného sira Frederica Johnstona. Na světě není nic jako opravdový velký anglický velmož. Když ho člověk nějaký čas nevidí, zapomene, hledí po jiných, ale kdo se může srovnávat s Angličanem ražení Hamiltona? Vracím se tedy znovu ke svému zbožňování Angličanů. Také jsem u dvířek jednoho kočáru viděla Doriu, mladšího bratra, toho, kterému jsem říkala bílý Doria; uviděl mě a poznal. Znám ho hlavně z nicejské kavárny, z Rumpelmayera u klubu.
J’ai encore vu.... devinez qui, j’ai vu appuyé à une des petites colonnes qui séparent le chemin où on ne fait que passer et la place où on s’arrête, au Pincio, habillé de gris, j’ai vu le beau sir Frédéric Johnstone. Il n’y a rien au monde comme un vrai grand seigneur anglais. Quand on n’en voit pas pendant quelque temps, on oublie, on regarde les autres, mais qui peut se comparer à un anglais Hamilton. Je reviens donc de nouveau à mon adoration pour les Anglais. J’ai aussi vu auprès de la portière d’une voiture, Doria, le frère cadet, celui que je nommais le Doria blanc, il m’a vue et reconnue. Je le connais surtout par le café de Nice, Rumpelmayer au cercle.
Díky téhle společnosti si Řím zamilovávám, Pincio je římská Promenáda Angličanů. Sotva se mi po Nice stýská, po tom nevděčném a zlomyslném městě!
Ce monde me fait aimer Rome, le Pincio c’est la Promenade des Anglais de Rome. Je regrette à peine Nice, ville ingrate et méchante !
Co se Záhadného týče, Frederic ho velmi dobře nahrazuje a předčí. (Teď, když jsem to napsala, o tom pochybuji.)
Quant au Surprenant, Frédéric le remplace et le surpasse très bien. (Après avoir écrit cela, j’en doute).
Včera smutná a nerozhodná, dnes jsem veselá a plná důvěry. Napsala jsem, ať mi pošlou Fortuna. Malý Said se tu bude velmi hodit. Dobře jsem se navečeřela a večer čtu dějiny Karla Smělého. –
Triste et indécise hier, je suis gaie et confiante aujourd’hui. J’ai écrit de m’envoyer Fortuné. Le petit Saïd fera très bien ici. J’ai bien dîné, et je passe la soirée à lire l’histoire de Charles le Téméraire. -
Ve své „naivní prostotě“ jsem si myslela, že společnost je jen v Nice, ale je i tady, a hodně, a dokonce velmi způsobná. Po promenádě jsme projely Corsem ucpaným kočáry, které projížděly mezi dvěma špalíry chodců všeho druhu; Doria byl mezi nimi. Teď se mi otevírají oči pro krásy a starožitnosti Říma, jsem zvědavá, dychtivá vše si prohlédnout; už nedřímám. Chtěla bych být hned všude, chci zase žít v běhu.
Je croyais dans ma « candeur naïve » qu’il n’y avait du monde qu’à Nice, mais il y en a ici et beaucoup et du fort propre même. Après la Promenade nous avons passé par le Corso encombré de voitures, qui passaient entre deux haies de piétons de tous genres, Doria était parmi eux. A présent mes yeux s’ouvrent pour voir les beautés et les antiquités de Rome, je deviens curieuse, avide de tout visiter; je ne suis plus endormie. J’ai hâte d’être partout, je veux de nouveau vivre en courant.
Ach, kdybych mohla... zase jedno přání směřující do Nice! Ať si říkám, co chci, všechny plány, které kuji, vyúsťují v triumf v Nice. Je to docela přirozené. I ta nejhnusnější věc získává tím, že klade odpor, na ceně. Buďte o té pravé pravdě dobře přesvědčeni.
Ah ! si je pouvais... encore un désir pour Nice ! J’ai beau dire, tous les plans que je fais aboutissent à un triomphe à Nice. C’est bien naturel. La plus sale chose en résistant acquiert de la valeur. Soyez bien persuadé de cette vraie vérité.
Nemyslete si však, že jsem natolik otupělá, abych neviděla nic za hranice města pana Saetona; naopak jsem ctižádostivější než kdy dřív, ale mimochodem plivnout na někoho, kdo plivnul na vás, dát mu kopanec, to je potěšení, které si může dovolit každá urozená duše.
Ne croyez cependant pas que je sois abrutie au point de ne rien voir au delà de la ville de Saëtone, au contraire je suis plus ambitieuse que jamais, mais en passant, cracher sur quelqu’un qui vous a craché dessus, lui donner un coup de pied, c’est un plaisir que peut se permettre chaque âme bien née.
Poznámky
Pozn. překl.: Pravoslavné Vánoce se slaví podle juliánského kalendáře 6. a 7. ledna. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „E brutto ma è tutto buono, tout grazioso“ — lidové rčení o italském králi Viktoru Emanuelovi II. ↩