❦
Pátek 6. srpna 1875
Vendredi 6 août 1875
Vracím se z Opery. Dávali „Židovku“. Seděli jsme v malé, tmavé přízemní lóži. Viděli mě jen ve foyer. Byla jsem učesaná a oblečená, jak mám ráda, a byla jsem se sebou spokojená.
Je reviens de l’Opéra. On donnait « La Juive ». Nous étions dans une baignoire sombre et petite. On ne m’a vue qu’au foyer. J’étais coiffée et habillée comme j’aime et j’étais satisfaite de moi.
„Opravdu, tady se šaty od Wortha vidí zřídka, takže na vás upírají oči,“ říká mi Smirnoff, který šel s Mačeňkou za mnou a Stiopou.
- « Vraiment ici on voit rarement des robes de Worth si bien que l’on braque les yeux sur vous, » me dit Smirnoff qui marchait avec Machenka derrière moi et Stiopa.
Nedívali se ovšem na šaty. Mám jednoduché bílé taftové šaty, zcela hladké, které mi ušila Caroline. Mám průsvitné punčochy a žluté kožené střevíce s přezkami. Bylo to tak hezké, že se mě Stiopa zeptal, zda se najde Buckingham, který mi bude tisknout nožku jako Anně Rakouské.
Ce n’est pas la robe qu’on regardait. J’ai une simple robe de taffetas blanc, tout unie, faite par Caroline. J’ai des bas transparents et des souliers de peau jaune à boucles. C’était si joli que Stiopa m’a demandé s’il y aurait un Buckingham pour me presser le pied comme à Anne d’Autriche.
Hledala jsem d’Audiffreta.
Je cherchais d’Audiffret.
Divadlo je velké, bez kukátka není vidět nikoho — a protože jsem nic neviděla a mě nikdo neviděl, smrtelně jsem se nudila.
Le théâtre est grand, on ne voit personne sans binocle, or ne voyant pas et n’étant pas vue je m’ennuyais mortellement.
Pokud jde o zpěv, toho jsem si skoro nevšímala.
Quant au chant, je n’y ai presque pas fait attention.
Měla jsem pózovat u Waléryho, ale bylo příliš šero. Nudím se tak, že to není přirozené, a myslím, že mám nemocné srdce.
Je devais poser chez Walery mais il faisait trop sombre. Je m’ennuie tant que ce n’est pas naturel et je crois mon cœur malade.
Už jsem tak daleko, že toužím po Nice. Cítím se tu příliš malá. Tam jsem se nenudila. Ale tam jsem taky malá a nešťastnější než zde. Tam jsem pořád ponížená a osamělá, tady se ztrácím v davu, nikdo se na mě nedívá (pokud jde o to poslední, nevěřím tomu ani slovo).
Je suis arrivée à désirer Nice. Je me sens trop petite ici. Là je ne m’ennuyais pas. Mais là aussi je suis petite et plus malheureuse qu’ici. Là je suis toujours humiliée et isolée, ici je suis perdue dans la multitude, personne ne me regarde (quant à ce dernier je n’en crois pas un mot).
Svlékám se, obdivuji si pleť a zlaté lokny a říkám si: Kdo je tedy hoden lásky, když mnou pohrdají?
Je me déshabille en admirant ma peau et mes boucles dorées, et je me dis: Qui donc est digne d’être aimé si je suis dédaignée ?
Nemohu nikoho vystát — Stiopu, jeho ženu, Smirnoffa — všichni mě dráždí. Jsem nešťastná. Potřebuji nějakou činnost; dokud ji nebudu mít, budu myslet na svou porážku a budu se trápit.
Je ne peux supporter personne, Stiopa, sa femme, Smirnoff, tous m’énervent. Je suis misérable. Il me faut une occupation tant que je n’en aurai pas je penserai à ma défaite et je me tourmenterai.
napříč stránkou
Jaká porážka? Celá ta porážka je vymyšlená. Co jsem vlastně chtěla?
en travers Quelle défaite ? Toute cette défaite est imaginée. Que voulais-je donc ?
Ach, kdyby bylo zítra hezky, jela bych do Bois, ale ne — nebe se proti mně spiklo a týrá mě!
Ah ! s’il faisait beau demain j’irais au Bois, mais non, le ciel conspire contre moi et me maltraite !
Ať se ví, že si přeji pěkné počasí, abych viděla toho nicejského netvora. Ach, jsem zbabělá!
Je veux qu’on sache que je désire le beau temps pour voir ce monstre Niçois. Oh ! je suis lâche.
Jsou chvíle, kdy na toho muže myslím něžně a pomalu směřuji k: miluji ho, ale když dojdu k těm třem slovům, ustoupím a vidím, že ho nemiluji — takže sama nevím, co si myslím, co chci, co mám.
Il y a des moments où je pense tendrement à cet homme et me conduis doucement vers: je l’aime, mais arrivée à ces trois mots je recule et vois que je ne l’aime pas, de sorte que je ne sais moi-même ce que je pense, ce que je veux, ce que j’ai.
Zdejší společnost mě dráždí. Zuřím, že k ní nepatřím.
Je suis énervée par le monde d’ici. Je rage de n’en faire pas partie.
Vidím všechny ty lidi, všechny ty titulované a bohaté ženy, všechny ty elegantní muže. V uších mi znějí velká jména a oči mi oslňují erby znaky a třpytivé livreje.
Je vois tous ces gens, toutes ces femmes titrées et riches, tous ces hommes élégants. A mes oreilles résonnent les grands noms et mes yeux sont éblouis par les armoiries blasons et les livrées étincelantes.
Bože můj, proč jsi mi dal jen chápání a touhu!!
Mon Dieu, pourquoi ne m’avoir donné que la compréhension et l’envie !!
Bože můj, slituj se nad mou rozervanou duší.
Mon Dieu, prenez en pitié mon âme qui se déchire.
Bože můj, odpusť mou šílenou ctižádost!
Mon Dieu, pardonnez ma folle ambition !