Čtvrtek 12. srpna 1875

Jak hloupé je být pověrčivý. Věřit se má jen v Boha!
A kdyby mi karty věštily něco dobrého, řekla bych, že kartám se věřit má.
Ty egyptské taroty nám předpovídají spoustu černých věcí. Pro mé matky vězení, pro nás všechny obecně smrt blízké osoby — udělala jsem výklad pro každého z nás a u každého vychází smrt té blízké osoby, a to několikrát.
Pro mě tam jsou hrůzy. Po svatbě mě unesou.
A zvláštní věc: když jsem vykládala karty pro Audiffreta, řekly, že unese vdanou ženu. Jsou to hlouposti — nikdo mě neunese, protože to nebudu chtít.
Vážně, postarám se o nějaká opatření. Naše jmění je ohroženo. Taroty to říkají a já se třesu. Možná je to směšné, ale je to pravda.
Předpovídají též revoluci v Rusku; ta karta, která ohlašuje pád tyranie, vychází několikrát a vytrvale. Jaké neštěstí!
Zdá se mi, že se vše změní, padne, skončí!
Konec světa pro mě. Zejména náš proces, naše jmění! Bože můj, smiluj se nad mou hrůzou!
Bylo by zvláštní, kdyby se to, co mi ty věštby ohlašují, opravdu splnilo.
Bylo by to strašné — leda by se to zmírnilo nebo týkalo jen maličkostí.
Chtěla bych co nejdříve být se svými, abych jim řekla o svých obavách. Takhle sama je mi smutno.
S pomocí Boží přijmu co nejvíce opatření proti katastrofě, která nám hrozí — ba několika katastrofám, neboť není-li to proces, je to vzpoura v Rusku, kde hlavním bohatstvím je půda — a co vynese půda v dobách nepokojů? A pak, získá-li lůza navrch, zkonfiskuje všechen náš majetek.
Bůh, který byl ke mně vždy dobrý, mě kartami varuje před těmito různými nebezpečími. Je na mně, abych se chránila — jsem varována.
Odjíždíme v půl osmé. Už dva dny lituji, že jsem přijala tu komornou — nelíbí se mi, a na nádraží už natolik, že ji propustím, dám jí třicet franků a jízdenku platnou měsíc. Byla to odporná bytost.