Zatímco uložili Julia, prošli jsme do ateliéru jeho bratra a protože jsem ho trochu dráždila kvůli jeho architektuře, ukázal mi krásný nový zápisník...
Dovedete si na chvíli představit, že jsem do Bastiena zblázněná?? Ne, chodím tam, ale *je to, jak to je.*
A každý den je krásné počasí!
Tehdy jsem měla vůči němu křivdy, které mě oslepily. Měla jsem odjet a pečovat o něj až do konce. Nic neřekl, protože byl jako já; ale mou...
Kolem Julia je celá rodina, matka a dcery, [Škrtnuto: ženy, které jsou velmi] zůstávají tam až do konce, ale vypadají jako dobré ženy, velmi povídavé.
Odejít znamená dát najevo, že je velmi špatně, a zůstat jako na podívané, zatímco se svíjí bolestí –
Vracím se s koňskou horečkou. Přijde návštěva, kterou zázrakem nezdrží na večeři. Kdybyste věděli!
Byl tam lékař a to dítě chtělo, abych se s ním poradila. Toho jsem se pečlivě vystříhala.
mám čest vám oznámit, že váš kresebný návrh byl přijat „Figaro Illustré" a zvláště si ho povšiml náš spolupracovník pan Albert Wolff.
Teta odjela v pondělí, přijede v jednu v noci a hned druhého rána přichází ta věc. A přitom! Kdybyste věděli – myslela jsem, že je vše domluveno, a...
Přicházím odtud. Ach, ale to jen proto, že architekt přišel ráno v devět, nazvala jsem ho prasetem, načež se věci urovnaly a šli jsme tam na oběd.
Není třeba vás zatěžovat svými nemocemi. Jenže je to tak, že nemohu vůbec nic dělat!
— On, on, opravdový, čestné slovo!
Doktor přichází ob den od doby, co mě navštívil Potain, který mi posílá svého pod-Potaina.
Bastien opět přišel. A Robert-Fleury.
Potain přišel včera. Není mi lépe.
Bída nás. A kolik vrátných je přitom úplně zdravých!