❦
Čtvrtek 16. října 1884
Mám strašné horečky, které mě vyčerpávají. Trávím celé dny v salonu a přesouvám se z křesla na pohovku a z pohovky na křeslo.# Jeudi 16 octobre 1884
Bastien opět přišel. A Robert-Fleury.
Bastien est venu encore. Et Robert-Fleury.
Dina mi předčítá romány. Potain přišel včera, přijde zase zítra. Tenhle člověk už peníze nepotřebuje, a jestliže chodí tak často, je to proto, že se o mě trochu zajímá.
Dina me lit des romans. Potain est venu hier, il viendra encore demain. Cet homme n'a plus besoin d'argent et s'il vient plusieurs fois c'est qu'il s'intéresse un peu à moi.
Já nemohu vyjít vůbec. Ale ubohý Bastien vychází, a tak se dává dopravit sem, usadí se v křesle s nohama vyloženýma na polštářích, já hned vedle v jiném křesle a takto až do pěti, šesti hodin.
Je ne peux pas sortir du tout. Mais ce pauvre Bastien sort, alors il se fait porter ici, s'installe dans un fauteuil les jambes allongées sur des coussins, moi tout près dans un autre fauteuil et comme ça jusqu'à cinq, six heures.
Jsem oblečena do změti krajek a plyše, všechno bílé, ale různých odstínů bílé – Bastienovo oko se při tom rozšiřuje rozkoší: och, kdybych jen mohla malovat!
Je suis habillee d'un fouillis de dentelles, de peluche, tout ça est blanc mais de blancs divers, l'œil de Bastien s'en dilate de plaisir: oh ! si je pouvais peindre !
A já!
Et moi !
Konec letošního obrazu.
Fini le tableau de cette année.