Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 20. října 1884

Navzdory nádhernému počasí přichází Bastien sem místo do Boulogneského lesíku. Nedokáže skoro vůbec chodit – bratr ho podpírá pod každou paží, takřka ho nese. A jakmile se ocitne v křesle, ubohé dítě je zcela vyčerpáno.
Bída nás. A kolik vrátných je přitom úplně zdravých!
Emile je obdivuhodný bratr. Je to on, kdo Julese nese na ramenou nahoru a dolů do jejich třetího patra.
Ale já mám v Dině stejně oddanou přítelkyni.
Již dva dny mám lůžko v salonu, ale protože je salon velmi prostorný a rozdělen paravány, taburety a pianem, není to znát. Vylézt po schodech je pro mě příliš obtížné.

Poznámky

Pozn. red.: Mariina hořká ironie: nejprostší a bezvýznamní lidé vzkvétají, zatímco génius jako Bastien-Lepage umírá v šestatřiceti letech. ↩
Pozn. red.: Toto je poslední záznam deníku Marie Bashkirtseffové. Zemřela 31. října 1884, jedenáct dní po napsání těchto slov. Bylo jí pětadvacet let. Jules Bastien-Lepage zemřel 10. prosince 1884. ↩