Čtvrtek 18. září 1884

Viděla jsem Juliána! Scházelo mi to. Ale tak dávno jsme se neviděli, že si nemáme co říci: připadá mu, že vypadám jako hotová umělkyně – klidně, jedině umění, vše ostatní není hodno pozastavení; zdá se prý, že stojím na nezničitelném piedestalu a s povýšeným soucitem hledím na smrtelníky. Můj kresebný návrh pro „Figaro" se mu líbí a je mu líto, že ho dávám do ilustrovaného časopisu místo z toho udělat obraz... Do prkna.
Kolem Julia je celá rodina, matka a dcery, [Škrtnuto: ženy, které jsou velmi] zůstávají tam až do konce, ale vypadají jako dobré ženy, velmi povídavé.
Ten netvor Jules mě chce léčit, chce, abych do měsíce byla zbavená kašle; zapíná mi kabátek a stále se stará, zda jsem dobře zahřátá.
Zkrátka jsem mu dobrým bratříčkem, dnes odpoledne se cítím docela dobře a hovořím hlavně díky těm hodným dámám – a hle, teď si uvědomuji, že jsem zapomněla, že ten tvor Bojidar dnes ráno přijel se svou matkou; odjíždí dokonce dnes večer do Étretatu na deset dní a jeho milá maminka tu těch deset dní zůstane u nás, aby nebyla sama – ve skutečnosti však kvůli úsporám.
Už rok si zavedla zvyk večeřet u nás každý den... a Bojidar dnes říká:
— Udělali jste dobře, že jste trvali na tom, aby maminka zůstala, ona je taková vybíravá...
Vybíravá... já v každém případě nejsem, a jakmile uložili Julia, všichni si přisedli k posteli zleva jako vždy, kdežto já jsem si šla sednout napravo a přímo na postel samotnou, takže se jeho včerejší sen uskutečnil, nebo skoro; pak se odvrátil od ostatních, pohodlně se usadil a dal se do tichého hovoru – o umění.
Řekli by, že to byl rozmar nemocného. Ale – uklidněte se – seděla jsem cudně, nohy na zemi, lokty na pokrývce a hlava v dlaních, naslouchajíc s hlubokou pozorností. A ostatní přítomní mi prokazovali laskavost hlasitým hovorem.
Ano, jistě ke mně chová přátelství, a dokonce přátelství sobecké; když jsem mu říkala, že od zítřka budu pracovat, odpověděl mi:
— Ach, ještě ne! Nesmíte mě opustit–
Tohle dítě mám velmi ráda.
Ale do čerta, kde je vlastně paní Mac-Kay?
Musím se hlídat před svými, kteří jsou tak hloupí! Budou si myslet, že nahrazuji paní Mac-Kay v srdci Julia. To je nesmysl.

Poznámky

Pozn. překl.: „façonnière" – přehnaně obřadná, úzkostlivě dbalá formalit; Bojidar zde slovo užívá s těžkou ironií.