❦
Neděle 14. května 1876
Dimanche 14 mai 1876
Včera, když jsem naříkala, že jsem promeškala příležitost poznat Larderela, řekl mi Antonelli:
Hier, comme je me lamentais d’avoir perdu l’occasion de connaître Larderel, Antonelli me dit :
„Je to vaše vina — nechala jste si ujít chvíli, kdy na Pinciu nebyl nikdo.“
— C’est votre faute, vous avez laissé passer le moment où il n’y avait personne au Pincio.
Jak se po takové větě odhodlat ho poznat?
Comment se decider à le connaître après une pareille phrase ?
V poledne je Antonelli u nás; vypadá — nebo mi připadá — celý malátný a nerozhodný, co se mne týče, mluvím málo a jsem velmi ráda, že jdeme obědvat ke Spillmannovi. A Bože, jaké překvapení — Larderel a Massa obědvají u vedlejšího stolu. Larderel je tak krásný. Dala jsem si jen šálek vývaru, ale mluvila jsem celou dobu, jak pro tetu a Antonelliho, tak i pro Larderela, jenž se na mě hodně díval.
A midi Antonelli est chez nous, il a l’air ou il me semble tout languissant et indécis, quant à moi je parle peu et suis bien contente d’aller déjeuner chez Spillmann. Et Dieu, quelle surprise, Larderel et Massa déjeunent à une table voisine. Larderel est si beau. Je n’ai rien pris qu’une tasse de bouillon mais je parlai tout le temps, tant pour ma tante et Antonelli que pour Larderel qui me regardait beaucoup.
Cestou nabereme Potechina a jedeme na planinu Torre di Quinto1, kde jsou dostihy. Antonelli sedí naproti mně, jsem velmi otupělá, nevím, jak si počínat a co říkat, a nakonec si nechám — nejsprostším způsobem na světě — tisknout nohu. To ještě zbývalo. Ale řekla jsem si toto: ať se stane cokoli, o tom, co tu dělám, nikdo neví a nezanechá to ani stopu, ani škodu; život je tak krátký a tak zřídka krásný, že je třeba brát z něj, co lze. Ostatně jsem teď otupělá a nastalo úplné zatmění ducha, rozumu, paměti i hrdosti. V takovém stavu se z ničeho neviním a nic od sebe nežádám.
En passant nous prenons Potechine et allons dans la plaine de Torre di Quinto où sont les courses. Antonelli est en face de moi, je suis très hébétée, je ne sais comment faire et dire et finis par me laisser, le plus vulgairement du monde, presser le pied. Il ne manquait plus que ça. Mais je me suis dit ceci : quoiqu’il arrive, ce que je fais là n’est connu de personne et ne laisse ni marque ni dommage, la vie est si courte et si rarement belle qu’il faut en prendre ce qu’on peut. D’ailleurs je suis en ce moment abrutie et il y a éclipse totale d’esprit d’intelligence et de mémoire, et de fierté. Je ne m’accuse de rien une fois dans cet état, et ne demande rien de moi.
Prší. Mluví se málo, jenom o špatném počasí.
Il pleut. On parle peu, sinon du mauvais temps.
Tribuny jsou skoro prázdné. Princezna Markéta2 je ve své lóži, oblečena v bílém — ostatně to je nyní móda. Larderelův žokej padá a Larderel ho běží zvednout, za ním početný dav a také Pietro*, který se k nám vrací podat zprávu o nehodě právě ve chvíli, kdy vidím, jak Larderel sám vede svého žokeje za paži. Připadalo mi to tak milé, že jsem do něj bez rozumu zamilována. Jel dostih sám a — opravdu — v tom tak směšném a tak málo koketním žokejském kostýmu je stokrát hezčí než v obyčejném obleku.
Les tribunes sont presque vides. La princesse Marguerite est dans la sienne, habillée en blanc, d’ailleurs à présent c’est la mode. Le jockey de Larderel tombe et Larderel court le ramasser suivi d’une foule nombreuse et de Pietro* qui revient nous rendre compte de l’accident au moment où je vois Larderel conduisant lui-même son jockey par le bras. Cela m’a semblé si gentil que je suis folle de lui. Il a couru lui-même et, vraiment, en costume de jockey si ridicule et si peu coquet, il est cent fois mieux qu’habillé.
Antonelli si stěžoval, že je nemocen; nabízela jsem, abychom ho nechaly odjet, vysadily ho, kde chce, ale zůstal až do konce a šel s námi na Pincio. U Farnesiny stál celý Řím, pěšky i v kočárech, neboť bylo pěkně a všichni, kteří na dostihy nešli ze strachu před deštěm, přišli se podívat na ten ubohý návrat.
Antonelli se plaignait d’être malade, j’offrais de le laisser partir, de le déposer où il voudrait mais il resta jusqu’à la fin, et alla avec nous au Pincio. Près de la Farnesina, tout Rome était stationné à pied et en voiture, car il faisait beau et tous ceux qui n’étaient pas allés aux courses craignant la pluie, vinrent voir le misérable retour.
Na pravé noze jsem celou tu dobu cítila jemný tlak a levá spočívala na jeho pravé botě. Nic jsme neříkali, ale chvílemi tlak zesílil.
Mon pied droit subissait une douce pression tout le temps et mon gauche était appuyé sur sa botte droite. On ne disait rien mais de temps en temps la pression devenait plus forte.
Takže když jsem v sedm večer vystupovala z vozu, zábly mě nohy, protože mi ta opora a to němé pohlazení chyběly. Na Corsu byl dav a Bruschetti s pohledy zuřivého šílence snažícího se vypadat důstojně a přísně. Mrzelo mě, že se tak promenujeme s Antonellim — o nás se dost mluví i bez toho. Vyprávěl o všech svých dobrodružstvích z doby před klášterem a končil tím, že ho klášter za sedmnáct dní napůl otupil, a že kdyby ho tam byli drželi ještě tak dlouho, zůstal by tam navždy.
De sorte qu’en sortant de voiture à sept heures du soir j’eus froid aux pieds lorsque cet appui et cette caresse muette me manquèrent. Il y avait foule au Corso et Bruschetti avec des regards de fou furieux voulant paraître digne et sévère. J’étais mécontente de nous promener ainsi avec Antonelli, on en parle assez sans cela. Il racontait toutes ses aventures avant le couvent et finissait en disant que le couvent l’avait à moitié abruti pendant dix-sept jours, et que si on l’y avait tenu encore autant il y resterait pour toujours.
Torlonia mu přiznal svou lásku k Metcherské, z čehož dovozuji, že Antonelli Torloniovi vyprávěl o své lásce ke mně. Ostatně Torloniou se už nezabývám. Mám Larderela velmi ráda a Antonelli mě velmi dráždí a ponižuje, tím spíše, že vidím, že jím — postavením ani ničím jiným — rozhodně nelze pohrdat. A pak se člověk nesmí nechat unášet do oblak — naskytuje se příležitost, jež může ukončit mé trápení, je tedy třeba ji využít. Ano, využít — jenže právě to je nemožné. Ostatně tomu vůbec nerozumím, a dráždím se, a trýzním se, a zuřím!
Torlonia lui a dit son amour pour la Metchersky, d’où je conclus qu’Antonelli a raconté le sien pour moi à Torlonia. D’ailleurs je ne m’occupe plus de Torlonia. J’aime beaucoup Larderel et je suis très agacée et humiliée par Antonelli d’autant plus que je vois qu’il est loin d’être à dédaigner comme position et tout. Et puis il ne faut pas se laisser entraîner dans les nuages, il se présente une occasion qui peut faire cesser mon tourment, il faut donc la prendre. Oui, la prendre mais c’est justement ce qui est impossible, d’ailleurs je n’y comprends rien et m’agace et me tourmente et m’enrage !
Ze všeho nejdřív jsem si prohlédla nohy: s nimi to není jako se rty a změnily barvu — neboť to byly střevíčky ze žluté kůže.
Mon premier soin fut de regarder mes pieds, il n’en est pas comme des lèvres et ils ont changé de couleur, car c’étaient des bottines en cuir jaune.
Jsem otupělá a rozrušená; hledám příležitost vybuchnout na Antonelliho, říct mu všechno, co mě už dlouho dusí, a podle jeho odpovědi ho buď vyhnat, nebo se mu vrhnout do náruče.
Je suis abrutie et énervée, je cherche une occasion pour éclater contre Antonelli, lui dire tout ce qui m’étouffe depuis longtemps et, selon sa réponse, le chasser ou me jeter dans ses bras.
Na střevíčcích nezůstaly stopy — bylo to jen bláto ze závodiště, celého promočeného deštěm.
Les bottines n’ont pas gardé de traces ce n’était que de la terre ramassée sur le champ de course tout trempé par la pluie.
Byla jsem dnes večer tak unavena, že... ne, počkejte — opřu se na chvíli o kanapé a budu snít; jen stěží se nutím toto psát.
J’étais si fatiguée ce soir que... non, attendez, je vais m’appuyer un instant sur le canapé et rêver, c’est à grand-peine que je me force à écrire ceci.
Tak, jsem připravena. Byla jsem tedy dnes večer tak unavena, že jsem neměla ani sílu se učesat a zůstala jsem v salonu s rozpuštěnými vlasy po zádech.
Bien, me voilà prête, j’étais donc si fatiguée ce soir que je n’eus pas le courage de me coiffer et restai au salon avec mes cheveux tous défaits sur le dos.
O deváté přišel Simonetti s lístky na představení římské hudební společnosti a s pozdravy od rytíře Rossiho. Konverzovala jsem a připravovala čaj, jak nejlépe jsem uměla, až do půl jedenácté, kdy přišel Antonelli — poprvé, a patrně kvůli letní sezóně, bez fraku.
Simonetti vint à neuf heures apportant des billets pour une représentation de la société musicale romaine, et les compliments du chevalier Rossi. J’ai causé et fait du thé de mon mieux jusqu’à dix heures et demie, alors arriva Antonelli pour la première fois et à cause de la saison d’été sans doute, pas en frac.
Simonetti brzy odešel a zůstali jsme ve třech. Mluvilo se o mém deníku — tedy o otázkách, jimiž se v něm zabývám — a Antonelli mě požádal, abych mu přečetla cosi — již nevím co — o duši nebo o Bohu. Šla jsem tedy do předsíně, klekla si k proslulé bílé krabici a začala hledat příslušné místo, zatímco Pietro držel svíčku. Ale jak jsem při hledání narážela na místa, která zajímala nás oba, četla jsem je se smíchem a trvalo to skoro půl hodiny; jednu chvíli jsem cítila jeho dech ve vlasech, neboť jsem četla se skloněnou hlavou. A místo abych uprchla, nepohnula jsem se — ani on ne.
Simonetti s’en alla bientôt et nous sommes restés en trois. On parla de mon journal, c’est-à-dire des questions que j’y traite, et Antonelli me pria de lui lire je ne sais plus quoi sur l’âme ou sur Dieu, alors j’allai dans l’antichambre et m’agenouillant auprès de la fameuse boîte blanche me mis à chercher le passage en question pendant que Pietro tenait la bougie. Mais alors, comme, en cherchant, je rencontrais des passages d’un intérêt commun, je lisais en riant et cela a duré presque une demi-heure ; un instant j’ai senti son haleine dans mes cheveux car je lisais tête baissée. Et, loin de fuir, je n’ai pas bougé, lui non plus.
Když jsme se vrátili do salonu, dal se do vyprávění nejrůznějších anekdot z doby od svých osmnácti let. Jak jako voják zahalený ve velkém plášti chodíval „dělat velkého pána“ do spolku ševců. Jednoho večera si všiml krásné ženy a poručil jí, aby tančila jen s ním; ševci se rozběsnili a usmyslili si, že ho druhý den spolu s jeho druhy ztlučou. Druhý den tam nešel a jeho druhy hned po příchodu strašlivě zmlátili ti okouzlující ševci, kteří při jejich vstupu převrhli lampy.
Ensuite il se mit en revenant au salon à raconter toutes sortes d’anecdotes depuis l’âge de dix-huit ans. Comment, étant soldat, enveloppé d’un grand manteau il s’en allait faire de la « prépondérance » dans un cercle de cordonniers. Un soir ayant distingué une jolie femme il lui ordonna de ne plus danser qu’avec lui, les cordonniers devinrent furieux et résolurent de battre le lendemain lui et ses compagnons. Le lendemain il n’y alla pas et ses compagnons en arrivant furent assaillis par de terribles coups de la part des charmants cordonniers qui avaient à leur entrée renversé les lampes.
Bylo by to velmi nechutné, kdyby přitom nechodíval k dceři princezny Bandini a k jiným podobným.
C’eût été fort sale si en même temps il n’allait pas chez la fille de la princesse Bandini et chez d’autres de ce genre.
Tolik bych to chtěla napsat, ale nikdy bych to nedokázala zopakovat tak, jak to vyprávěl ten, kdo vyprávěl sám o sobě — ostatně Antonelli vypráví všechny své historky půvabně.
Je voudrais tant écrire, mais je ne saurais jamais répéter comme a raconté celui qui racontait de lui-même, d’ailleurs Antonelli raconte toutes ses histoires d’une façon charmante.
Při revoluci roku 703 odjel jeho otec s celou rodinou strávit tři měsíce v Monaku a v Nice, aby nebyl svědkem královských ohavností. Tam začal mistr Pietro opravdu žít, a když ho zavírali do malého pokoje, objevil jednoho dne — když se bavil tím, že bušil holí do zdí — tajné dveře, které vedly do pokoje matčiny komorné. Domluvil se s tou dívkou a ona ho nechávala volně odcházet. Ale jeho bratři, kteří byli vždy zlomyslní a proti němu, se mu snažili dělat potíže, jimž unikl jen tak, že jim hrozil, že otci prozradí jejich dluhy.
Lors de la révolution de 70, son père avec toute sa famille s’en alla passer trois mois à Monaco et à Nice pour ne pas être témoin des abominations royales. C’est là que maître Pietro a commencé à vivre et, comme on l’enfermait dans une petite chambre, il découvrit un jour, en s’amusant à frapper de sa canne contre les murs, une porte secrète qui donnait dans la chambre de la femme de chambre de sa mère. Il s’arrangea avec la fille qui lui laissait la sortie libre. Mais ses frères, qui ont toujours été malicieux et contre lui, essayèrent de lui faire des misères qu’il n’évita qu’en les menaçant de dénoncer leurs dettes à Papa.
Zpočátku byl velmi klerikální a s velkou horlivostí se účastnil všech manifestací. Jednoho dne klerikálové slavnostně oznámili, že se bude zpívat Te Deum4 v kostele sv. Jana Lateránského, a liberálové pochopitelně obklíčili kostel, aby je při odchodu vypískali.
Dans le commencement il était très clérical et assistait à toutes les démonstrations avec beaucoup d’ardeur. Un jour, les cléricaux annoncèrent en grande pompe qu’on allait chanter un Te Deum à l’église de Saint-Jean de Latran et les libéraux ne manquèrent pas d’entourer l’église pour les siffler à la sortie.
Pískali tedy, a když jeden pán dost nahlas pronesl urážku, Antonelli — tehdy devatenáctiletý — k němu přistoupil a dal mu mocnou ránu pěstí. Nastala všeobecná rvačka a mladého kohouta odnesli do paláce rakouského velvyslanectví, odkud ho s tisíci laskavostmi a ohleduplnostmi propustili zpátky do otcovského domu5. Otec se rozhněval, a když se Pietro ukázal u kardinála, ten ho pokáral za takovou přemíru horlivosti, takže se teď rozzlobil chlapec a odešel rovnou k pluku — k velikému pohoršení všech.
On sifflait donc et comme un monsieur dit assez haut une injure, Antonelli qui avait dix-neuf ans alors, vint droit à lui et lui donna un grand coup de poing. Il s’ensuivit une bataille générale et le jeune coq a été porté au palais de l’ambassade d’Autriche d’où on le renvoya avec mille bontés et prévenances dans la casa paterna. Le père a été furieux, et lorsque Pietro se présenta chez le cardinal celui-ci le gronda pour cet excès de zèle de sorte que le garçon furieux à son tour s’en alla droit au régiment au grand scandale de tous.
na okraji · Annotation de Marie
[poznámka]
[annotation]
Když jsem to psala, cítila jsem k tomu chlapci odpor, ale nic jsem neřekla, abych nezničila román.
Tout en écrivant ceci je sentais du dégoût pour le garçon, mais je n’ai rien dit pour ne pas détruire le Roman.
Otec i všichni otcovi přátelé mu psali dopis za dopisem, aby ho odvrátili od tohoto špatného kroku. On však přesto žil vojenský život, dělal dluhy a spáchal hromadu extravagancií, které by, kdybych je tu vyprávěla, ztratily půvab i barvu.
Son père et tous les amis de son père lui écrivirent lettre sur lettre pour le détourner de ce mauvais pas. Mais il n’en fit pas moins la vie militaire et des dettes et un tas d’extravagances qui, racontées ici, perdraient et leur charme et leur couleur.
Když se asi před rokem vrátil, šel rovnou za kardinálem, jenž ho přijal velmi dobře, a vše, kromě dluhů, se začínalo vyvíjet příznivě, když ho přemluvili, aby vstoupil do Caccia-Clubu6. Samo by to nic nebylo a kardinál by byl ochoten to přejít mlčením, kdyby se toho nechytily noviny, zvlášť teď lačné skandálů a dychtivé kardinála popíchnout; ze všech koutů Itálie mu posílali novinové články, v nichž se psalo o hraběti Pierru Antonellim, kardinálově synovci, jenž vstoupil do Caccia-Clubu, jehož čestným předsedou je princ Umberto.
Au retour, il y a de cela un an à peu près, il alla droit chez le cardinal qui le reçut fort bien, et tout, hormis les dettes, commençait à bien marcher lorsqu’on le poussa à entrer au Caccia-Club. Ce ne serait rien et le cardinal consentirait à le passer sous silence si les journaux avides, en ce moment surtout, de scandale et pour chicaner le cardinal, ne s’étaient emparés du fait et on lui envoya de tous les coins de l’Italie des articles de journaux où il était question du comte Pierre Antonelli, neveu du cardinal qui était entré au Caccia-Club dont le prince Humbert est le président honoraire.
Vatikán se rozhněval a bratři — Dominique a Paul — přispěchali, aby Pietra* zastrašili a vyprávěli mu, že kardinál zuří; namluvili mu toho tolik, že se chlapec polekal a neodvážil se postavit před hrozného Antonelliho — který ho, jak vidíte, ani nevyhnal, ani neproklel. Od té doby se věci zhoršily a Pietro sám říká, že se ke svému strýci zachoval velmi hloupě.
Le Vatican se mit en colère et les frères, Dominique et Paul, accoururent, pour effrayer Pietro*, lui raconter que le cardinal était en rage, ils en dirent tant que le petit s’effraya et n’osa se présenter en face du terrible Antonelli qui, comme vous le voyez, ne l’avait ni chassé ni maudit. Depuis ce temps cela s’est gâté et Pietro lui-même dit s’être très bêtement conduit à l’égard de son oncle.
na okraji · Annotation de Marie
[poznámka]
[annotation]
Protože mi ten člověk nic nebyl, ráda jsem psala slavná jména, vzpomínajíc na paměti, jež jsem četla.
L’homme ne m’étant rien, j’aimais à écrire des noms illustres me souvenant des Mémoires que j’ai lus.
Aby se docela napravil, zbývá mu už jen tohle smíření, a za každou cenu ho chce — jenže otec musí přijít s ním a otec se k tomu zatím nemůže odhodlat: „Protože věří, že jsem to vše udělal jen tak! Nevěří, že jsem se obrátil.“
Il ne lui reste plus que cette réconciliation à faire pour être tout à fait sage et il le veut absolument, seulement il faut que son père vienne avec lui et le père ne se décide pas encore : « Car il croit que j’ai fait tout cela comme ça ! Il ne croit pas à ma conversion. »
Otec sepsal závěť, v níž je Pietrův podíl menší než podíl jeho dvou bratrů, a stanovil, že kdyby řečený Pietro* prohospodařil veškerý svůj majetek, jsou bratři povinni ho ubytovat, živit a oblékat. Platí zákon o volné polovině7 — to jest jedna polovina se neměnně dělí na rovné díly a druhou, volnou, lze odkázat komukoli.
Son père fait un testament dans lequel la part de Pietro est plus petite que celle de ses deux frères et il y a stipulé qu’au cas où le dit Pietro* mangerait tout son avoir ses frères sont obligés de le loger, nourrir et habiller. Il y a la loi de la libre moitié, c’est-à-dire qu’une moitié est invariablement partagée en parties égales, et l’autre, celle qui est libre peut être donnée à qui on veut.
Bratři zdvihli křik, když se dozvěděli, že Louis Antonelli hodlá zaplatit Pietrovy dluhy, a nejstarší přispěchal z Terraciny, aby tomu zabránil — nebo přinejmenším dosáhl od Pietra písemného uznání8, že tato částka bude později odečtena z jeho podílu.
Les frères jetèrent les hauts cris en apprenant que Louis Antonelli allait payer les dettes de Pierre et l’aîné accourut de Terracina pour s’y opposer ou du moins pour en [sic] obtenir de Pierre une reconnaissance par écrit que cette somme serait décomptée de sa part plus tard.
Dali ho tedy do kláštera a sám říká, že prvních pět dní byl velmi nešťasten; pak začal zjišťovat, zda jsou dluhy zaplaceny, ale vždy mu odpovídali, že je třeba ještě počkat. Konečně jednoho krásného dne mu poslali rodinného advokáta, ale v klášteře ho neznali, a tak ho nepustili dovnitř — tím spíše, že ho bratr vrátný bůhvíproč pokládal za zednáře.
On le mit donc au couvent et il dit lui-même que pendant les cinq premiers jours il a été très malheureux, puis il a commencé à s’informer si les dettes étaient payées mais on répondait toujours qu’il fallait encore attendre. Enfin un beau jour on lui envoya l’avocat de la famille mais n’étant pas connu au couvent il ne put entrer, d’autant plus que le moine portier l’avait pris, on ne sait pourquoi, pour un franc-maçon.
Od té doby ho zpovědník trýznil kvůli zednářství a přikazoval mu přiznat, že je zednářem. Zpověď trvala tři dny; kněz chtěl všechny podrobnosti, dokonce i návštěvu u somnambuly, z čehož byl poděšen a prohlašoval, že to byl ďábel.
Depuis ce temps son confesseur le tourmenta à propos de la franc-maçonnerie, lui ordonnant de confesser qu’il en était. La confession dura trois jours, le prêtre voulait tous les détails, même la visite à la somnambule, et de cela il fut horrifié disant que c’était le diable.
„Ale otče, jestliže nevěděla nic, tedy ani ďábel nic neví!“
— Mais mon père puisqu’elle ne savait rien, le diable ne sait donc rien aussi !
Quoique [sic] l’aimable pénitent m’ait dit de la douceur, de la bonté à son égard des moines et du supérieur grâce auquel principalement le payement s’effectua, car c’est un vieux très estimé et auquel tout le monde baise... la main, quoi qu’il ait dit, c’est affreux.
Nyní chce hrabě Louis, aby Pietro do Klubu už nechodil, ale zůstal jeho členem. Ostatně ví všechno, co se tam děje, a stejně tak kardinál, který tam má špiony — takže ve Vatikánu se hned dozvědí každé slovíčko pánů liberálů.
A présent le comte Louis veut que Pietro n’aille plus au Club tout en restant membre. D’ailleurs il sait tout ce qui s’y passe ainsi que le cardinal qui y a des espions, de sorte que les moindres propos de messieurs les libéraux sont connus de suite au Vatican.
„Nemohu chodit zároveň do Klubu i do Vatikánu,“ řekl Pietro*, „protože by mě pokládali za špióna... a i nechtěně bych mohl v Klubu opakovat strýcova slova a u strýce slova z Klubu, a z toho bych měl nepříjemnosti.“
— Il est impossible, dit Pietro*, que j’aille et au Club et au Vatican, car on me prendrait pour un espion et... et même sans le vouloir je pourrais répéter des mots de mon oncle au Club et des mots du Club chez mon oncle, ce qui me ferait des ennuis.
Poslouchala jsem to všechno i mnoho dalších úvah s jistou hrůzou a jistou žárlivostí. Především mě mrazí tato naprostá závislost. Zakázali by mu mě milovat — a on by poslechl: tím jsem si teď jistá. A pak mi připadá, že všechna ta moudrost, všechny ty tak správné a dalekosáhlé úvahy vyhánějí lásku z jeho srdce. Raději bych chtěla rozuzděného ducha — jen aby mě opravdu miloval. Poslouchala jsem to všechno s živým uspokojením, zkaleným všelijakými obavami. Nevím proč, ale zdá se mi, že mě již nemiluje; už mi o tom nemluví; ostatně neměl nejmenší příležitost. Jsme stále s tetou. Byla bych nadšena tím, co jsem slyšela, kdyby mi zároveň řekl: „Ano, takový jsem teď a to všechno je pro vás a doufám, že tu změnu oceníte a budete mě milovat, jak já miluji vás.“
J’ai écouté tout cela et bien d’autres raisonnements encore avec une certaine terreur et une certaine jalousie. D’abord cette dépendance absolue me glace. On lui défendrait de m’aimer et il obéirait, à présent j’en suis certaine. Et puis toute cette sagesse, tous ces raisonnements si justes, et de si longue portée, me semblent chasser de son cœur. Je voudrais plutôt un esprit dévergondé pourvu qu’il m’aimât bien. J’ai écouté tout cela avec une vive satisfaction, gâtée par des craintes de toute sorte. Je ne sais pourquoi il me paraît qu’il ne m’aime plus ; il ne m’en parle plus ; d’ailleurs il n’a pas eu la moindre occasion. Nous sommes toujours avec ma tante. J’aurais été ravie de ce que j’ai entendu si, en même temps, il m’avait dit — Oui, je suis ainsi à présent et tout cela est pour vous et j’espère que vous apprécierez ce changement et m’aimerez comme je vous aime.
Ale neměl ani příležitost, ani snad ani přání mi to říci, a mě to znepokojuje. Jeho rodina, kněží, mniši mě děsí. Ať mi říkal cokoli o jejich dobrotě, když slyším o takových ohavnostech a tyraniích, zmocňuje se mě úžas a hrůza. Ano, bojím se jich — a těch dvou bratrů také. Ale o to nejde: vždycky mohu přijmout, nebo odmítnout; bouří se mé hrdé sebevědomí, cit ušlechtilé pýchy, který musí pociťovat každá dobře narozená duše!
Mais il n’a eu ni l’occasion ni peut-être le désir de me dire cela et je suis inquiète. Sa famille, les prêtres, les moines m’effrayent. Quoi qu’il m’ait dit de leur bonté, je suis saisie d’étonnement et d’effroi en entendant ces énormités et ces tyrannies. Oui, ils me font peur, et ces deux frères aussi. Mais ce n’est pas de cela qu’il s’agit, je suis toujours libre d’accepter ou de refuser, c’est mon amour-propre, le sentiment du noble orgueil que doit éprouver chaque âme bien née, qui se révolte !
Čekám a trýzním se! A prosím Boha, aby mě vyvedl z tohoto úskalí. Za tři čtyři dny jedu do Nice; představa odloučení, dříve lhostejná, mě nyní děsí. A jak zůstat a proč zůstat? Není na mně čekat a prosit — fuj! fuj! fuj!
J’attends et je me tourmente ! Et je supplie Dieu de me tirer de ce mauvais pas. Dans trois ou quatre jours, je vais à Nice, l’idée de l’absence, indifférente avant, m’effraye à présent. Et comment rester, et pourquoi rester ? Ce n’est pas à moi d’attendre, d’implorer, fi ! fi ! fi !
Děkuji Bohu, že mi rozvázal pero; včera to byla muka — nedokázala jsem se vyjádřit.
Je remercie Dieu de m’avoir délié la plume, hier était un supplice, je ne pouvais pas m’expliquer.
Vše, co jsem dnes večer slyšela, a vše, co z toho vyvozuji, a všechny dřívější věci mi leží těžce na hlavě — a pak je tu i prostě lítost, že dnes večer odešel; do zítřka je tak daleko. Takže sotva jsem osaměla, sedla jsem si celá rozrušená, se znepokojením a podivným smutkem v srdci, se zvednutou hlavou a svěšenými pažemi, a dostala jsem velkou chuť plakat z nejistoty — a snad... z lásky.
Tout ce que j’ai entendu ce soir et tout ce que j’en conclus, et toutes les choses d’avant sont lourdes pour ma tête et puis il y a aussi simplement le regret de le voir partir ce soir, c’est si long jusqu’à demain, de sorte qu’à peine seule, je m’assis tout agitée et le cœur inquiet et étrangement triste, la tête relevée et les bras pendants je sentis une grande envie de pleurer d’incertitude et peut être... d’amour.
Pak jsem si opřela pravý loket o levou ruku a bradu o pravou, se svraštěným obočím a pohrdlivými rty, a začala jsem se zamýšlet nad... vším — nad tím, co potřebuji, co mám, a především co nemám. Pak jsem začala psát, ale pak jsem pocítila neodolatelnou touhu snít, sladce se omámit, a tak jsem na chvíli přestala a teprve potom se znova pustila do psaní tohohle všeho.
Puis appuyant le coude droit dans la main gauche et le menton dans la main droite, le sourcil froncé et les lèvres dédaigneuses je me mis à songer à... à tout, à ce qu’il me fallait, à ce que j’avais et surtout à ce que je n’avais pas, puis j’ai commencé à écrire, mais ayant senti un irrésistible désir de rêver, de m’étourdir doucement, je cessai un instant et me remis alors à écrire tout ceci.
Cestou do toaletního pokoje11 jsem učinila objev a honem o něm spěchám zpravit deník. Objevila jsem jakousi dřevěnou mříž, jež zahrazuje dveře malého točitého schodiště. Vzala jsem svíčku, odsunula mříž, sestoupila šest schodů a našla ještě jedny malé dveře; když jsem je otevřela, uviděla jsem první podestu našeho schodiště. Tak tu máme volný průchod — tím spíše, že malé schodiště je bezprostředně za dveřmi mého pokoje, ty malé dveře skryté v závěsu z červeného damašku12, ubohém zbytku minulé slávy. Nevěděla jsem, k čemu by mi ten průchod mohl sloužit, ale šla jsem pro deník a říkala si: nyní stačí, aby Antonelli požádal o tajný rozhovor — a dostane ho! Ale nepožádá o něj, nemá mi co říci a zakázali mu myslet na mě.
Tout en allant dans mon cabinet de toilette j’ai fait une découverte et je viens en toute hâte en avertir mon journal. J’ai découvert une espèce de grille en bois qui barre la porte d’un petit escalier tournant. Je pris la bougie et, écartant la grille, descendis six marches, et trouvai encore une petite porte qui en s’ouvrant me montra le premier palier de notre escalier. Voilà un passage libre, d’autant plus que le petit escalier est immédiatement derrière la porte de ma chambre, cette petite porte dissimulée dans la tenture de damas rouge, pauvre reste d’une grandeur passée. Je ne savais pas à quoi ce passage pourrait me servir mais j’allai prendre ce journal en me disant : à présent Antonelli n’a qu’à demander une conversation secrète et il l’aura ! Mais il ne la demandera pas, il n’a rien à me dire et on lui a défendu de penser à moi.
Ať tak či onak — v každém případě mě nemrzí, že jsem objevila způsob, jak sama vyjít na schodiště nebo přivést toho muže do toaletního pokoje, kam ústí malé dveře a točité schodiště — protože si jistě nemyslíte, že zamýšlím nechat ho tajně přijít nahoru ke mně. Nebojte se, milí tvorové, kteří mě nikdy nebudete číst13. Bojíte se? Tím lépe — trocha strachu je potřeba, aby zájem neochabl; ale ujišťuji vás, že se mýlíte. Čím více ujišťuji, tím více pochybujete — a právě to si přeji.
N’importe, dans tous les cas je ne suis pas fâchée d’avoir découvert le moyen de sortir sur l’escalier moi-même ou de faire venir l’homme dans le cabinet où donne[nt] la petite porte et l’escalier tournant, car vous pensez bien que je ne pense pas à le faire monter secrètement chez moi. Ne craignez rien chers animaux qui ne me lirez jamais. Vous craignez ? Tant mieux, il faut un peu de crainte pour soutenir l’intérêt mais je vous assure que vous avez tort, plus j’assure, plus vous doutez, c’est ce que je désire.
Ústa, pak noha... postupuji rychle, to je pravda, ale jdu jen tak daleko, jak sama chci jít.
La bouche, puis le pied... je vais vite, c’est vrai, mais je ne vais que jusqu’où je veux bien aller.
Je mi zřejmě souzeno nespát! Otevírám znovu bílou krabici, abych řekla toto: několikrát za poslední dva dny Antonelli pravil, že příští zimu půjde do společnosti. Půjde do společnosti — jako mladý muž, sám — to je jasné.
Il est dit que je ne dormirai pas ! J’ouvre encore la boîte blanche pour dire ceci, plusieurs fois depuis deux jours Antonelli a dit que l’hiver prochain il irait dans le monde. Il ira dans le monde, en jeune homme, seul, c’est clair.
V takovém případě — jaký ničemný a ohavný člověk! Modlila jsem se, když mi tato věc přišla na mysl, a vyběhla jsem14 svěřit svému jedinému důvěrníkovi tuto urážku mé pýchy a mého srdce.
Dans ce cas quel homme scélérat et abominable ! Je priais quand cette chose s’est présentée à mon esprit et je suis courue [sic] faire part à mon unique confident de cette insulte faite à mon orgueil et à mon cœur.
Bože můj, tentokrát se nade mnou smiluj! Necháš mě v tom stavu! Poté, co ze mne vydral přiznání a polibek, ukloní se mi a odejde! Proboha, to musí dopadnout jinak!
Mon Dieu ayez pitié de moi cette fois ! Me laisserez-vous dans cet état ! Après m’avoir arraché un aveu et un baiser, il me fait la révérence et se retire ! Pour Dieu il faut que cela s’arrange autrement !
Dobrá Panno Mario, Matko Pána našeho Ježíše, ochraňuj mě! Nemodlím-li se tu k Tobě déle, je to proto, že jsou skoro čtyři hodiny ráno a bojím se, že když bdím tak dlouho, onemocním.
Bonne Vierge Marie, mère de Notre Seigneur Jésus, protégez-moi ! Si je ne vous fais pas ici une prière plus longue c’est qu’il est près de quatre heures du matin et que je crains de tomber malade en veillant si tard.
Poznámky
Pozn. překl.: Planina severně od Říma užívaná pro dostihy v 70. letech 19. stol., než byl v roce 1881 otevřen hipodrom Capannelle. ↩
Pozn. překl.: Princezna Markéta Savojská (1851–1926), manželka korunního prince Umberta (pozdější královna italská). Její přítomnost na dostizích potvrzuje, že šlo o vysoce společenskou událost. ↩
Pozn. překl.: Dobytí Říma italskými vojsky dne 20. září 1870, jímž skončila světská moc papeže. Pro rodinu Antonelli, úzce spjatou s papežstvím, šlo o katastrofální událost. ↩
Pozn. překl.: Slavnostní chvalozpěv (lat. Te Deum laudamus = Tebe Bože chválíme), zpívaný při slavnostních příležitostech. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „casa paterna“. ↩
Pozn. překl.: Circolo della Caccia (Lovecký klub), založený 1869 v Římě jako exkluzivní šlechtický klub. Členství korunního prince Umberta (pozdějšího krále Umberta I.) z něj činilo politicky citlivé místo — vstoupit do klubu znamenalo de facto uznat italskou monarchii, což bylo pro rodinu Antonelli, věrnou Vatikánu, nepřijatelné. ↩
Pozn. překl.: Italský dědický zákon o quota disponibile (volný podíl): polovina pozůstalosti se rovnoměrně dělí mezi dědice (quota riservata), druhou polovinou může zůstavitel disponovat volně. ↩
Pozn. překl.: Marie píše „pour en [sic] obtenir“ (nadbytečné „en“). ↩
Pozn. překl.: Marie píše „Quoique“ [sic] (místo „quoi que“). ↩
Pozn. překl.: Záměrná pauza před slovem „ruku“ vytváří v originále dvojsmyslný efekt; Marie si pohrává s tím, co by čtenář mohl doplnit před nevinným zakončením věty. ↩
Pozn. překl.: Franc. cabinet de toilette – pokojík k oblékání a úpravě zevnějšku, šatna (nikoli koupelna v moderním smyslu). ↩
Pozn. překl.: Damašek — luxusní vzorovaná tkanina, užívaná k výzdobě stěn. ↩
Pozn. překl.: Marie oslovuje své budoucí čtenáře s hravým pohrdáním (franc. animaux = zvířata, tvorové), přičemž předstírá, že neexistují. Klasická Mariina hra s metanarativem. ↩
Pozn. překl.: Marie píše „je suis courue“ [sic]. ↩