Středa 10. května 1876 – čtvrtek 11. května 1876

na okrajinote de Marie sur la page de titre du Livre 60
Kniha 59 se ztratila!! Děsím se, že mi ji snad někdo ukradl. Ale kdo?? Právě jsem si toho všimla, když jsem pročítala (1882). Jde o můj odjezd z Neapole do Říma a z Říma do Nice, chybí to od 19. dubna do 10. května. Chvála Bohu, že jsem v té době neviděla Antonelliho, jinak by si člověk myslel, že se stalo něco ošklivého a že jsem ten sešit zničila. Ale je to tak zvláštní — kde se jen mohl ztratit?
na okrajinote de Marie sur la page de titre du Livre 60
napříč stránkou nalezena
Jak jsem říkala v úterý večer, odjela jsem včera ve tři hodiny. Bez nejmenší překážky a bez jakékoli scény — v čemž spatřuji dobrotu Boží a Panny Marie. Odjela jsem sama s tetou, veselá a spokojená. Až do Monte Carla jsme měly příjemnou společnost: máma, Tchernichoff, hrabě di Clavesana, Terlikoff a Laurenti. S tím posledním jsem rozmlouvala od Nice do Monte Carla, tedy asi hodinu. Ještě chvilku, a byla bych v Nice zůstala. Ten tmavý, suchý, malý, snivý, hluboký člověk, muž urozený a duchaplný, mě vždycky svým způsobem přitahoval.
na okrajiAnnotation de Marie
Vždyť to přece znamenalo přiznat přede všemi, že odjíždím kvůli Antonellimu, a moje rodina se k té vychytralosti propůjčovala. Ba co víc! Podporovala ji. Říkám vám: idioti!
na okrajiAnnotation de Marie, 1881
napříč stránkou Pánbůh a Panna Maria mi přece měli v odjezdu zabránit. 1881.
Ten soustředěný a melancholický charakter mému snad nerozumí, ale přinejmenším v něm vidí víc než každodenní všednost, a já sama mu sděluji své myšlenky téměř tak volně jako svému deníku — jemu, kterého vidím dvakrát do roka. Než se se mnou rozloučil, požádal o dovolení „dotknout se mé ruky“. Pak jsem políbila mámu, vzala si sto franků od Tchernichoffa, abych mu koupila italský kroj v Římě, a vyrážíme.
Opustit Nice je opravdu veliké potěšení. Pan di Clavesana je ženatý se slečnou de Laurenti-Roubandi, sestrou hraběte de Laurenti, o němž jsem právě mluvila. Je to půvabná žena a její dcera je rozkošná třináctiletá blondýnka. Cestovaly jsme spolu až do Janova, kde bydlí. Hraběnka mi zazpívala neapolské písně, a velmi dobře, a řekla mi, že mě viděla v opeře; hrabě dodal — „a obdivoval“. Nechali nám vizitku s janovskou adresou a velmi vlídné pozvání.
Od Janova, sama s tetou, jsem začala snít o celé řadě věcí, o Římě, o vysvětlení toho nečekaného a výstředního výletu. Snila jsem a občas se usmívala a krčila rameny nad svou tak zdařilou eskapádou.
Zdá se, že Pietrovi* dávám strašný důkaz lásky. Ach, nu což, ať si myslí, že ho miluji; pokud věří takové obludnosti, je to hlupák, stejně jako všichni, kdo kdy uvěří v moji lásku. Dnes ve dvě hodiny jsme v Římě, vrhám se do fiakru, teta mě následuje, průvodčí omnibusu hotelu de la Ville přebírá zavazadlový lístek a... a já jsem v Římě.
Bože, jaká radost!
Jsem z toho tak šťastná, že sotva se vrátím z procházky, vrhám se na sešit papíru a píšu tento dopis do Nice:
Opsaný dopisLettre de Marie à Nice, 10 mai 1876
„Propánakrále! Jsem v Římě! Ach, jaká radost! Nemůžete pochopit, o kolik lépe se tu člověk cítí než u vás! Poprvé po čtrnácti dnech dýchám! Ne, to je přece příliš hloupé!“
Naše zavazadla dorazí teprve zítra; abychom mohly jít sledovat návrat z dostihů, musely jsme se spokojit s cestovním oblečením — ostatně v šedém kostýmu a plstěném klobouku jsem vypadala velmi dobře. Vedu tetu na Corso — jak je rozkošné znovu vidět Corso po Nice! Zasypávám ji hloupými poznámkami a výklady, protože mi připadá, že nic nevidí. Ukazuji jí Pizzardiho, jak řídí break nacpaný Zucchinim, který vykulil oči, a celou spoustou dalších zvířat.
Poznámka editorů
[poznámka]
na okrajiAnnotation de Marie
Ale copak ten výlet, který jsem podnikla z pošetilosti, nemohl být přičítán vážným záměrům?
A hle — Caccia-Club, pod portikem to zašumělo, když jsem procházela; mnich zůstal stát s otevřenými ústy, pak smekl klobouk a usmál se od ucha k uchu; Saint-Joseph stojí vedle něj a zároveň zdraví, bez většího překvapení. A pak — milostivé nebe! — Larderel! Larderel docela sám!! Larderel sám, chápete! O kus dál Simonetti, Rossi, který zčervenal jako rak, když mě poznal, a konečně... Torlonia, který se náhle zastavil a usmál svým andělským úsměvem. Na slovo čestné ženy — má andělský úsměv.
A pak Bruschetti — zdálky, sám, špinavý, pěšky.
Poznámka editorů
[poznámka]
na okrajiAnnotation de Marie
To bych o milovaném muži nikdy neřekla.
Pietro* byl v šedém a velmi špinavý a bledý. Říkala jsem přece, že ho Cesaro a Antonio zkazí. Nu, doufám, že tomu už bude konec.
Ne, poslyšte — nejde o něj. Jde o Dona Clementeho*, který je rozkošný, stejně jako Larderel. Pak Beimonte, Pandola, princezna Markéta se čtyřspřežím a jezdci v červeném.
Teta se tak zamračila, když viděla Torloniův pozdrav, že jsem jí musela sáhnout na paži, jako bych ji nabádala ke vlídnosti.
Teta si Torloniho spletla s mladým příručím! Už dvě hodiny se ji do úmoru snažím přesvědčit, že Torlonia a Larderel jsou nejkrásnější muži na světě, a ona tomu nechce za nic uvěřit. Ach! Při těle Božím! — jsem v Římě!
Ubožáci! Všichni shnijete v Nice! Jak vás lituji! Málem jsem zapomněla říct, že jsem jen o vlas nezůstala v Nice! Kvůli Laurentimu, který má dětskou ruku. Prohlédněte si ho — přísahám vám, že je to urozený muž.
Konečně jdeme na Pincio a potkáme tam Larderela, který se přede mnou předvádí jako pes. Ach! Přísahám vám, že mezi Římem a Nice je rozdíl!
Tento dopis je třeba přečíst veřejně, aby potěšil všechny ty nešťastníky, kteří strádají ve vlasti Kateřiny Seguranové.
Tak tedy sbohem — ne, já se nikdy nevrátím, Nice je příliš hloupé! Když jsem se vrátila z procházky, sedla jsem si doprostřed schodiště — z radosti, přísahám vám — z radosti.
Ten dopis vysvětluje můj stav. Poslyšte — v Nice trpím pohrdáním špinavé nicejské společnosti, v Římě trpím jen lhostejností krásné římské společnosti. Raději tedy trpím v Římě. Ten hloupý Pietro* si bude namlouvat všelicos — to mě trochu mrzí. To on měl přijet do Nice. Jistě je teď hrdý, a to je velmi přirozené, ale také velmi nepříjemné. Kdyby mohl vidět, co si ve skutečnosti myslím, nebyl by tak hrdý.
Právě jsem se dozvěděla nanejvýš radostnou zprávu. Metcherská je zasnoubena s panem Ygnatieffem. Takže ne Torlonia.
Teta — či spíše tetina ješitnost — čeká dnes večer Antonelliho; já také, ale bez přílišné úzkosti. Nepřišel, a v jedenáct hodin jsem klidně odešla spát, smějíc se celé cestě do Říma. Teta mi bez ustání říká, že nevím, co chci.
„Chci vycházet do společnosti,“ říkám jí, „a protože nevycházím, dělám všechny tyhle pošetilosti, abych se omámila.“

Poznámky

Pozn. překl.: Mariin francouzský novotvar (od ruse, lest): „rusanité“ [sic]. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „we are off“. ↩
Pozn. překl.: V originále nicejsky: San Diou de Diou! – nicejské (provensálské) zvolání, doslova „Svatý Bože z Boha“; Marie ho zde jako nicejské nijak neoznačuje. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Corpo di Dio“ – „Tělo Boží“, silná přísaha. ↩
Pozn. překl.: Kateřina Seguranová — legendární hrdinka Nice, která podle tradice zahnala turecké útočníky roku 1543. ↩