❦
Středa 10. května 1876 – čtvrtek 11. května 1876
Mercredi 10 mai 1876 - jeudi 11 mai 1876
na okraji · note de Marie sur la page de titre du Livre 60
Kniha 59 se ztratila!! Děsím se, že mi ji snad někdo ukradl. Ale kdo?? Právě jsem si toho všimla, když jsem pročítala (1882). Jde o můj odjezd z Neapole do Říma a z Říma do Nice, chybí to od 19. dubna do 10. května. Chvála Bohu, že jsem v té době neviděla Antonelliho, jinak by si člověk myslel, že se stalo něco ošklivého a že jsem ten sešit zničila. Ale je to tak zvláštní — kde se jen mohl ztratit?
[Le] livre 59 est égaré ! ! Je suis épouvantée qu’on ne me l’ait volé. Mais qui ? ? Je viens de m’en apercevoir en lisant (1882). Il s’agit de mon départ de Naples à Rome et de Rome à Nice, il manque du 19 avril au 10 mai. Grâce à Dieu, pendant ce temps là je n’ai pas vu Antonelli, autrement on penserait que, quelque chose de vilain s’étant passé, j’ai supprimé le cahier. Mais c’est si drôle, où cela peut-il être perdu ?
na okraji · note de Marie sur la page de titre du Livre 60
napříč stránkou nalezena
[en travers] retrouvé
Jak jsem říkala v úterý večer, odjela jsem včera ve tři hodiny. Bez nejmenší překážky a bez jakékoli scény — v čemž spatřuji dobrotu Boží a Panny Marie. Odjela jsem sama s tetou, veselá a spokojená. Až do Monte Carla jsme měly příjemnou společnost: máma, Tchernichoff, hrabě di Clavesana, Terlikoff a Laurenti. S tím posledním jsem rozmlouvala od Nice do Monte Carla, tedy asi hodinu. Ještě chvilku, a byla bych v Nice zůstala. Ten tmavý, suchý, malý, snivý, hluboký člověk, muž urozený a duchaplný, mě vždycky svým způsobem přitahoval.
Comme je l’ai dit mardi soir, je suis partie hier à trois heures. Sans aucun empêchement et sans aucune scène, ce dans quoi je vois la bonté de Dieu et de la Sainte Vierge. Je suis partie seule avec ma tante, gaie et contente. Jusqu’à Monte-Carlo nous avons eu agréable compagnie, maman, Tchernichoff, le comte di Clavesana, Terlikoff et Laurenti. C’est avec ce dernier que j’ai causé depuis Nice jusqu’à Monte-Carlo, c’est-à-dire pendant une heure à peu près. Encore un peu et je restais à Nice. Cet être noir, sec, petit, rêveur, profond, homme de race et d’esprit, m’a toujours en quelque sorte attirée.
na okraji · Annotation de Marie
Vždyť to přece znamenalo přiznat přede všemi, že odjíždím kvůli Antonellimu, a moje rodina se k té vychytralosti1 propůjčovala. Ba co víc! Podporovala ji. Říkám vám: idioti!
Car enfin c’était avouer devant tout le monde que je partais pour Antonelli et ma famille se prêtait à cette rusanité [sic]. Plus ! Elle l’encourageait. Je vous le dis : des idiots !
na okraji · Annotation de Marie, 1881
napříč stránkou Pánbůh a Panna Maria mi přece měli v odjezdu zabránit. 1881.
[en travers de la page] Le Bon Dieu et la Sainte Vierge auraient bien dû m’empêcher de partir. 1881.
Ten soustředěný a melancholický charakter mému snad nerozumí, ale přinejmenším v něm vidí víc než každodenní všednost, a já sama mu sděluji své myšlenky téměř tak volně jako svému deníku — jemu, kterého vidím dvakrát do roka. Než se se mnou rozloučil, požádal o dovolení „dotknout se mé ruky“. Pak jsem políbila mámu, vzala si sto franků od Tchernichoffa, abych mu koupila italský kroj v Římě, a vyrážíme2.
Ce caractère concentré et mélancolique sinon comprend le mien, du moins y voit plus que de la banalité de tous les jours et moi-même je lui communique mes idées presque aussi librement qu’à mon journal, à lui que je vois deux fois par an. Avant de me quitter il demanda la permission de me « toucher la main ». Puis j’embrassai maman et pris cent francs à Tchernichoff pour lui acheter un costume italien à Rome et we are off.
Opustit Nice je opravdu veliké potěšení. Pan di Clavesana je ženatý se slečnou de Laurenti-Roubandi, sestrou hraběte de Laurenti, o němž jsem právě mluvila. Je to půvabná žena a její dcera je rozkošná třináctiletá blondýnka. Cestovaly jsme spolu až do Janova, kde bydlí. Hraběnka mi zazpívala neapolské písně, a velmi dobře, a řekla mi, že mě viděla v opeře; hrabě dodal — „a obdivoval“. Nechali nám vizitku s janovskou adresou a velmi vlídné pozvání.
C’est un bien grand plaisir vraiment de quitter Nice. M. di Clavesana est marié à Mlle de Laurenti-Roubandi, sœur du comte de Laurenti dont je viens de parler. C’est une femme charmante et sa fille est une adorable blonde de treize ans. Nous avons voyagé ensemble jusqu’à Gênes, où ils demeurent. La comtesse m’a chanté des chansons napolitaines, et très bien, et m’a dit m’avoir vue à l’opéra, le comte a dit admirée. Ils nous ont laissé leur carte avec leur adresse à Gênes et une très aimable invitation.
Od Janova, sama s tetou, jsem začala snít o celé řadě věcí, o Římě, o vysvětlení toho nečekaného a výstředního výletu. Snila jsem a občas se usmívala a krčila rameny nad svou tak zdařilou eskapádou.
A partir de Gênes, restée seule avec ma tante, je me mis à rêver à un tas de choses, à Rome, à l’explication de ce voyage inattendu et extravagant. Je rêvais et souriais de temps en temps en haussant les épaules sur mon escapade si bien réussie.
Zdá se, že Pietrovi* dávám strašný důkaz lásky. Ach, nu což, ať si myslí, že ho miluji; pokud věří takové obludnosti, je to hlupák, stejně jako všichni, kdo kdy uvěří v moji lásku. Dnes ve dvě hodiny jsme v Římě, vrhám se do fiakru, teta mě následuje, průvodčí omnibusu hotelu de la Ville přebírá zavazadlový lístek a... a já jsem v Římě.
C’est une terrible preuve d’aimer que j’ai l’air de donner à Pietro*. Ah ! ma foi tant pis s’il croit que je l’aime ; s’il croit une pareille énormité il n’est qu’une bête ainsi que tous ceux qui croiront jamais à un amour de moi. A deux heures aujourd’hui nous sommes à Rome, je me jette dans un fiacre, ma tante me suit, le conducteur de l’omnibus de l’hôtel de la Ville prend le bulletin et... et je suis à Rome.
Bože, jaká radost!
Dieu quelle joie !
Jsem z toho tak šťastná, že sotva se vrátím z procházky, vrhám se na sešit papíru a píšu tento dopis do Nice:
J’en suis si heureuse que rentrée de promenade je me précipite sur un cahier de papier et écris cette lettre à Nice :
Opsaný dopis · Lettre de Marie à Nice, 10 mai 1876„Propánakrále!3 Jsem v Římě! Ach, jaká radost! Nemůžete pochopit, o kolik lépe se tu člověk cítí než u vás! Poprvé po čtrnácti dnech dýchám! Ne, to je přece příliš hloupé!“
« San Diou de Diou ! je suis à Rome ! Ah ! quelle joie. Vous ne pouvez comprendre combien on se sent mieux ici que chez vous ! Depuis quinze jours je respire pour la première fois ! Non c’est trop bête ! »
Naše zavazadla dorazí teprve zítra; abychom mohly jít sledovat návrat z dostihů, musely jsme se spokojit s cestovním oblečením — ostatně v šedém kostýmu a plstěném klobouku jsem vypadala velmi dobře. Vedu tetu na Corso — jak je rozkošné znovu vidět Corso po Nice! Zasypávám ji hloupými poznámkami a výklady, protože mi připadá, že nic nevidí. Ukazuji jí Pizzardiho, jak řídí break nacpaný Zucchinim, který vykulil oči, a celou spoustou dalších zvířat.
Nos bagages n’arriveront que demain, pour aller voir le retour des courses nous étions obligées de nous contenter de nos hardes de voyage, d’ailleurs j’étais très bien avec mon costume gris et mon feutre. Je mène ma tante au Corso, quelle chose adorable que de revoir le Corso après Nice, je l’abasourdis de bêtises et d’explications, car il me semble qu’elle ne voit rien. Je lui montre Pizzardi conduisant un break tout rempli de Zucchini, qui a ouvert de grands yeux, et d’une multitude d’autres animaux.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Ale copak ten výlet, který jsem podnikla z pošetilosti, nemohl být přičítán vážným záměrům?
Mais ce voyage que je faisais par folie ne pouvait-il pas être attribué à des projets sérieux ?
A hle — Caccia-Club, pod portikem to zašumělo, když jsem procházela; mnich zůstal stát s otevřenými ústy, pak smekl klobouk a usmál se od ucha k uchu; Saint-Joseph stojí vedle něj a zároveň zdraví, bez většího překvapení. A pak — milostivé nebe! — Larderel! Larderel docela sám!! Larderel sám, chápete! O kus dál Simonetti, Rossi, který zčervenal jako rak, když mě poznal, a konečně... Torlonia, který se náhle zastavil a usmál svým andělským úsměvem. Na slovo čestné ženy — má andělský úsměv.
Et voilà le Caccia-Club, il y a un frémissement sous le portique à mon passage et le moine reste bouche béante puis ôte son chapeau et sourit jusqu’aux oreilles, Saint-Joseph est à côté de lui et salue en même temps, sans trop s’étonner. Puis, bonté du ciel ! Larderel ! Larderel tout seul ! ! Larderel seul, comprenez-vous ! Plus loin Simonetti, Rossi, qui a fait le homard en me reconnaissant et enfin.... Torlonia qui s’arrête court et sourit de son sourire angélique. Foi d’honnête femme, il a un sourire angélique.
A pak Bruschetti — zdálky, sám, špinavý, pěšky.
Puis Bruschetti au loin seul, sale, à pied.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
To bych o milovaném muži nikdy neřekla.
Je n’aurais jamais dit cela d’un homme aimé.
Pietro* byl v šedém a velmi špinavý a bledý. Říkala jsem přece, že ho Cesaro a Antonio zkazí. Nu, doufám, že tomu už bude konec.
Pietro* était en gris et très sale et pâle. Je vous ai bien dit que Cesaro et Antonio le dévergonderaient. Enfin j’espère que cela va finir.
Ne, poslyšte — nejde o něj. Jde o Dona Clementeho*, který je rozkošný, stejně jako Larderel. Pak Beimonte, Pandola, princezna Markéta se čtyřspřežím a jezdci v červeném.
Non, écoutez donc ce n’est pas de lui qu’il s’agit. Il s’agit de Don Clemente* qui est adorable ainsi que Larderel. Puis Beimonte, Pandola, la princesse Marguerite à quatre chevaux et piqueurs en rouge.
Teta se tak zamračila, když viděla Torloniův pozdrav, že jsem jí musela sáhnout na paži, jako bych ji nabádala ke vlídnosti.
Ma tante a fait une mine si renfrognée en voyant le salut de Torlonia que j’ai dû lui toucher le bras comme pour l’exhorter à la bonté.
Teta si Torloniho spletla s mladým příručím! Už dvě hodiny se ji do úmoru snažím přesvědčit, že Torlonia a Larderel jsou nejkrásnější muži na světě, a ona tomu nechce za nic uvěřit. Ach! Při těle Božím!4 — jsem v Římě!
Elle a pris Torlonia pour un petit commis ! Depuis deux heures je me tue à lui persuader que Torlonia et Larderel sont les plus beaux hommes du monde, elle n’en veut rien croire. Ah ! Corpo di Dio, je suis à Rome !
Ubožáci! Všichni shnijete v Nice! Jak vás lituji! Málem jsem zapomněla říct, že jsem jen o vlas nezůstala v Nice! Kvůli Laurentimu, který má dětskou ruku. Prohlédněte si ho — přísahám vám, že je to urozený muž.
Pauvres malheureux ! Vous pourrirez tous à Nice ! Que je vous plains ! J’allais oublier de dire que peut s’en fallut à ce que je restasse à Nice ! A cause de Laurenti qui a une main d’enfant. Examinez-le, je vous assure que c’est un homme de race.
Konečně jdeme na Pincio a potkáme tam Larderela, který se přede mnou předvádí jako pes. Ach! Přísahám vám, že mezi Římem a Nice je rozdíl!
Enfin, nous allons au Pincio et y trouvons Larderel qui pose comme un chien devant moi. Ah ! je vous assure qu’il y a une différence entre Rome et Nice !
Tento dopis je třeba přečíst veřejně, aby potěšil všechny ty nešťastníky, kteří strádají ve vlasti Kateřiny Seguranové.5
Cette lettre doit être lue publiquement, pour consoler tous ces malheureux qui languissent dans la patrie de Catherine Segurana.
Tak tedy sbohem — ne, já se nikdy nevrátím, Nice je příliš hloupé! Když jsem se vrátila z procházky, sedla jsem si doprostřed schodiště — z radosti, přísahám vám — z radosti.
Enfin voilà, au revoir, non, je ne retournerai jamais, c’est trop bête Nice ! En rentrant de promenade je me suis assise au milieu de l’escalier., de joie, je vous assure de joie.
Ten dopis vysvětluje můj stav. Poslyšte — v Nice trpím pohrdáním špinavé nicejské společnosti, v Římě trpím jen lhostejností krásné římské společnosti. Raději tedy trpím v Římě. Ten hloupý Pietro* si bude namlouvat všelicos — to mě trochu mrzí. To on měl přijet do Nice. Jistě je teď hrdý, a to je velmi přirozené, ale také velmi nepříjemné. Kdyby mohl vidět, co si ve skutečnosti myslím, nebyl by tak hrdý.
Cette lettre explique mon état. Écoutez, à Nice je souffre le mépris de la sale société de Nice, à Rome je ne souffre que l’indifférence de la belle société de Rome. J’aime donc mieux souffrir à Rome. Cette bête de Pietro* va s’imaginer un tas de choses, cela m’ennuie un peu. C’est lui qui aurait dû venir à Nice. Il doit être fier et c’est très naturel, mais c’est aussi très vexant. S’il pouvait voir le fond de ma pensée il ne serait pas si fier que ça.
Právě jsem se dozvěděla nanejvýš radostnou zprávu. Metcherská je zasnoubena s panem Ygnatieffem. Takže ne Torlonia.
Je viens d’apprendre une nouvelle des plus réjouissantes. La Metchersky est fiancée à M. Ygnatieff. Ce n’est donc pas Torlonia.
Teta — či spíše tetina ješitnost — čeká dnes večer Antonelliho; já také, ale bez přílišné úzkosti. Nepřišel, a v jedenáct hodin jsem klidně odešla spát, smějíc se celé cestě do Říma. Teta mi bez ustání říká, že nevím, co chci.
Ma tante ou plutôt la vanité de ma tante attend ce soir Antonelli, moi aussi d’ailleurs mais sans trop d’anxiété. Il n’est pas venu et à onze heures je suis allée bien tranquillement me mettre au lit tout en riant de mon voyage à Rome. Ma tante me dit sans cesse que je ne sais pas ce que je veux.
„Chci vycházet do společnosti,“ říkám jí, „a protože nevycházím, dělám všechny tyhle pošetilosti, abych se omámila.“
— Je veux aller dans le monde, lui dis-je et comme je n’y vais pas je fais toutes ces folies pour m’étourdir.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin francouzský novotvar (od ruse, lest): „rusanité“ [sic]. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „we are off“. ↩
Pozn. překl.: V originále nicejsky: San Diou de Diou! – nicejské (provensálské) zvolání, doslova „Svatý Bože z Boha“; Marie ho zde jako nicejské nijak neoznačuje. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Corpo di Dio“ – „Tělo Boží“, silná přísaha. ↩
Pozn. překl.: Kateřina Seguranová — legendární hrdinka Nice, která podle tradice zahnala turecké útočníky roku 1543. ↩