❦
Čtvrtek, 18. května 1876
Jeudi, 18 mai 1876
V poledne ke mně přišla teta a řekla, že u dveří hotelu stojí starý pán, který se podobá Viscontimu, jak jsem jí ho popsala; a protože jsem mu včera dala vzkázat, nepochybovala, že je to on. Skutečně jsem sotva stačila vyskočit z postele a navlhčit si špičku nosu, když ohlásili barona Viscontiho. Za dvě minuty jsem vstoupila do salonu, představila tetu a vyprávěla o našem setkání v Janově a o mém nečekaném návratu.
A midi ma tante est entrée chez moi me dire qu’il y avait à la porte de l’hôtel un vieux monsieur ressemblant à Visconti que je lui avait décrit, et comme je l’ai fait prévenir hier, elle ne doutait pas que ce fût lui. En effet j’eus à peine le temps de sauter à bas du lit, et de me mouiller le bout du nez, qu’on annonça le baron Visconti. Au bout de deux minutes j’entrais au salon, présentais ma tante et racontais notre rencontre à Gênes et mon retour inattendu.
Hodně si cením Viscontiho — za prvé proto, že je to pozoruhodná osobnost, učenec a slavný člověk, v papežských dobách všemocný; za druhé proto, že je to světaznalý muž, duchaplný a všestranný.
Je tiens beaucoup à Visconti d’abord parce que c’est un personnage remarquable, savant et célèbre et tout-puissant au temps du pape ; et ensuite parce que c’est un homme du monde, d’esprit et de tout.
„Víte, madam,“ řekl tetě o mně, „máme v úmyslu ji získat pro Řím.“
— Vous savez, Madame, dit-il à ma tante en parlant de moi, nous avons l’intention d’en faire l’acquisition pour Rome.
Pak ke mně:
Puis à moi :
„Viděla jste některé své přátele?“
— Vous avez vu quelques-uns de vos amis ?
„Víte, barone, v Římě je jich málo.“
— Vous savez, baron, qu’ils sont peu nombreux à Rome.
„Právě proto byste je měla navštívit.“
— Justement, et c’est pour cela que vous devriez les voir.
„Ano, několik jsem jich viděla,“ pravila jsem — a víc jsem neřekla.
— Oui, j’en ai vu quelques-uns, dis-je, et je me bornai là.
Jak by člověk nevěřil snům. Včera se mi zdálo, že mám špinavou košili, která páchne, a že v košili, celá zmatená, všude pobíhám. To znamená — nikoli podle snáře, ale podle mých vlastních pozorování: stud, urážka, pohrdání. A jak víte, sen mluvil pravdu. Sen z dnešní noci byl jen legrační. Včera jsem nemohla napsat, že jsme včera večer — já a Antonelli — před zraky všech, ale aniž bychom ji komukoli přečetli, odeslali tuto depeši:
Peut-on ne pas croire aux rêves. Hier j’ai rêvé que ma chemise était sale et sentait mauvais et que je courais partout, en chemise et toute confuse. Ce qui veut dire, non pas selon la clef des songes, mais d’après mes propres remarques : honte, insulte, mépris. Or vous savez que le rêve a dit vrai. Quant à celui de cette nuit, il a été seulement drôle. Je n’ai pas pu dire hier que nous, moi et Antonelli, que nous avons expédié hier soir, devant tout le monde mais ne la lisant à personne, la dépêche suivante :
Hraběti Alexandru de Larderelovi, Florencie.
Comte Alexandre de Larderel, Florence.
Pošlete svou fotografii první poštou — žádá o ni Bílá dáma.
Envoyez votre photographie par premier courrier, elle est demandée par la Dame Blanche.
Pierre Antonelli.
Pierre Antonelli.
A zdálo se mi, že za mnou Larderel přišel osobně prosit, abych ho nechala na pokoji, a že mi jeho traviata1 dělala scénu. Potom že jsme běhali v zahradě a Antonelli tam byl.
Et j’ai rêvé que Larderel était venu lui-même me prier de le laisser tranquille et que sa traviata me faisait une scène. Puis que nous courions dans un jardin, qu’Antonelli était là.
Co jsem to chtěla říci předevčírem?... Ach! Ano — představte si, že od předevčíra mám posedlost kněžími. Před dvěma lety to byli psi, loni rostliny, teď kněží. Ach! Ale opravdové šílenství. Chci být katolička, abych se mohla dlouze a úplně zpovídat, abych mohla mluvit s mužem duchaplným, zlomyslným a pokryteckým. Tuto potřebu cítím už dlouho — mám pochybnosti, chci, aby mě někdo utěšil a uklidnil.
J’avais à dire avant-hier ?... Ah ! oui, figurez-vous que, depuis avant-hier, j’ai une manie pour les prêtres. Il y a deux ans c’étaient les chiens, l’année passée les plantes, à présent les prêtres. Oh ! mais une vraie rage. Je veux être catholique pour me confesser longuement, entièrement, pour parler avec un homme d’esprit, de malice et d’hypocrisie. Depuis longtemps déjà je sens ce besoin, j’ai des doutes, je veux être consolée et rassurée.
Když už jsme u kněží! Před dvěma dny byla hraběnka Antonelli na večeři ve Ville Mattei2 — na večeři samých monsignorů a kněží. Byl tam jeden monsignor, jenž o mně mluvil — zná mé jméno, zná mě z vidění a řekl, že jsem dobrá, zbožná, nábožensky smýšlející osoba, s klerikálními myšlenkami, že chodím ke Svatému otci a často vídám Viscontiho.
A propos de prêtres ! Il y a de cela deux jours la comtesse Antonelli a dîné à la villa Mattei, un dîner de monseigneurs et de prêtres. Il se trouvait là un monseigneur qui a parlé de moi, qui sait mon nom, me connaît de vue, et a dit que j’étais une personne bonne, pieuse, religieuse, que j’avais des idées cléricales, que j’allais chez le Saint-Père et voyais souvent Visconti.
„Chápete,“ řekl mi Antonelli, „matka, ta byla tak šťastna, když to slyšela.“
— Vous comprenez, me dit Antonelli, ma mère, elle était si contente d’entendre ça.
„Ráda bych věděla, který monsignor se o mě tolik zajímá,“ pravila jsem se smíchem — a to bylo vše.
— Je voudrais bien savoir quel est le monseigneur qui s’occupe tant de moi, dis-je en riant et ce fut tout.
Už tři dny mám novou myšlenku — že umřu. Kašlu a naříkám. Předevčírem jsem seděla v salonu — byly dvě hodiny; teta mě pobízela jít spát a já se nehýbala a říkala, že to nestojí za to a že umřu.
Depuis trois jours, j’ai une nouvelle idée, c’est que je vais mourir. Je tousse et me plains. Avant hier je me suis assise au salon, il était deux heures ma tante me pressait d’aller dormir, et je ne bougeais pas disant que ce n’était pas la peine et que j’allais mourir.
„Ostatně,“ dodala jsem, „to je to nejlepší, co mi ještě zbývá. Nemohu takto dál žít — a jestli mě nebudete vodit do společnosti, za šest měsíců budu mrtvá.“
— D’ailleurs, ajoutai-je, c’est ce qui me reste de mieux à faire. Je ne peux plus vivre ainsi, et si vous ne me menez pas dans le monde, dans six mois je serai morte.
„Ach!“ vykřikla teta, „když to takhle poženeš, o tom nepochybuji — umřeš!“
— Oh ! s’écria ma tante, de la manière dont tu y vas, je n’en doute pas, tu mourras !
„Eh, tím lépe pro vás — budete mít méně výdajů; nebudete muset tolik platit Laferrièrovi3.“
— Eh tant mieux pour vous, vous aurez moins de dépenses, il ne faudra plus payer tant à Laferrière.
Chytil mě záchvat kašle a zvrátila jsem se na kanapé — k velkému zděšení tety, která vyběhla ven, aby to vypadalo, že se zlobí.
Et prise d’un accès de toux je me renversai sur le canapé au grand effroi de ma tante qui sortit en courant pour faire croire qu’elle était fâchée.
Ne — poslyšte — teprve nyní si začínám uvědomovat včerejšek.
Non, écoutez, je commence seulement à présent à me rendre compte d’hier.
Teta, jež nic neví a nic netuší, mluví se smíchem o Pietrucciovi* jako o mé oběti. A každou chvíli se mi včerejší scéna, abych tak řekla, zaryje do srdce, a pokaždé mi trvá dvě minuty, než se tak nějak vzpamatuji — a to ještě sotva!
Ma tante qui ne sait rien et qui ne soupçonne rien me parle en riant de Pietruccio*, comme d’une victime à moi. Et à chaque instant la scène d’hier se jette dans mon cœur, pour ainsi dire, et après chaque fois je prends deux minutes pour me remettre tant bien que mal et encore !
Jen bych chtěla vědět, zda jsem se tolik nechala unést proto, že toho člověka miluji, nebo zda každý hlupák, jenž mi mluví o lásce, může u mě dosáhnout právě tolik.
Je voudrais seulement savoir si je me suis tellement laissée aller parce que j’aime cet homme, ou bien si chaque imbécile en me parlant d’amour peut en obtenir tout autant de moi.
To druhé je pravděpodobnější.
C’est ce dernier qui est le plus vraisemblable.
Jsem rozumná nebo bláhová, puritánská nebo libertinská, hloupá nebo duchaplná? Sama nevím.
Suis-je sage ou folle, prude ou libertine, bête ou spirituelle ? Je n’en sais rien moi-même.
Ptám se sama sebe, zda miluji tuto bytost hluboce zkaženou, zpustlou, ztracenou.
Je me demande si j’aime cet être profondément dépravé, perverti, perdu.
Stojím v rozjímání — rozjímání plném hrůzy a úžasu — před tímto mužem, jenž nevěří v nic, pro něhož není nic posvátného, jenž nemá žádné zásady dobré ani špatné; a jenž je se všemi svými neřestmi, se svým tak zkrouceným a zpustlým duchem tak hluboce ubohý a nešťastný. Neboť jedno i druhé je. Kdybyste ho byli včera slyšeli mluvit, litovali byste ho. Není to tím, že bych byla zaslepená — ne, neboť ho nemiluji. Ani tím, že by lhal — také ne, neboť ho upřímně pokládám za neschopného cokoli skrývat. A to je jeho chyba: není nic, s čím by ke mně nepřišel vyprávět — velké ani malé.
Je suis en contemplation, une contemplation pleine de terreur et d’étonnement, devant cet homme qui ne croit en rien, qui n’a rien de sacré, qui n’a aucun principe, bon ou mauvais ; et qui est avec tous ses vices, avec son esprit si perverti et si contourné, si profondément misérable et malheureux. Car il est l’un et l’autre, il fallait l’entendre parler hier, vous en auriez eu pitié. Ce n’est pas que je fusse aveuglée, non, car je ne l’aime pas. Ce n’est pas non plus qu’il eût menti, encore non, car je le crois sincèrement incapable de rien dissimuler. Et c’est son tort, il n’y a pas telle chose qu’il ne vienne me raconter, grande ou petite.
Lituji ho...
J’ai pitié de lui...
Ach! Ale včera! Proč se tak špatně zachoval!
Oh ! mais hier ! Pourquoi a-t-il si mal agi !
Ještě teď se uvnitř celá chvěji a šílím při pouhé představě, co by se bylo mohlo stát, kdybych nebyla četla ty nejhorší Dumasovy romány.
J’en suis encore toute tremblante à l’intérieur et je deviens folle à la seule idée de ce qui aurait pu arriver si je n’avais pas lu les plus mauvais romans de Dumas.
Ach! Ale — ach! Ale — píši a ruce se mi třesou. Jsem zraněna a tak bolestně překvapena, že si sama sobě nerozumím.
Oh ! mais, oh ! mais j’écris et mes mains tremblent. Je suis blessée et si douloureusement surprise, que je ne me comprends plus.
A tak drzý byl někdo právě ke mně! Ke mně — ke mně, k tomu flakónku zkoncentrované hrdosti! Ke mně — kterou máma a teta pokládají za anděla duchaplnosti a pevnosti a za ďábla tuhosti a hrdosti!
C’est bien avec moi qu’on [a] été aussi impertinent ! Avec moi, moi, mon flacon de fierté concentrée ! Moi, que maman et ma tante regardent comme un ange d’esprit et de fermeté et un diable de rigidité et de fierté !
Bože, kdybych mohla plakat! Není snad můj život ubohý? Není snad lepší zemřít! Podívejte se, kam až jsem došla.
Mon Dieu si je pouvais pleurer ! N’est-ce pas une misérable vie que la mienne ! N’est-ce pas qu’il vaut mieux mourir ! Voyez où j’en suis arrivée.
Jak miluji sama sebe! Nic mě nedojme tak jako vlastní neštěstí. Slovo je špatně zvoleno — neštěstí ještě není... Ach! Smilování! Bože, dej, ať zapomenu — neboť jsem již odpustila.
Comme je m’aime ! Je ne m’attendris autant à rien comme à mon propre malheur. Le mot est mal choisi, il n’y a pas encore de malheur... Ah ! miséricorde ! Dieu, faites que j’oublie, car j’ai déjà pardonné.
Hruď mám sevřenou, hlas vyhaslý, tvář mrtvou. Ještě štěstí, že je to teta, a ne slečna Collignon4.
Ma poitrine est oppressée, ma voix éteinte, ma figure morte. C’est bien heureux que ce soit ma tante et non Collignon.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Nejsem snad idiotka?
Ne suis-je pas idiote ?
Slečna Collignon by hned viděla, že je něco v nepořádku; před tetou vydávám svou sklíčenost za pokračování svých nářků na náš život.
Collignon verrait de suite qu’il y a quelque chose, et avec ma tante je fais passer mon abattement pour une suite de mes lamentations sur notre vie.
Ach! Ale! Bože, Bože, Bože, dej, ať zapomenu! Bylo to špinavé, bylo to hanebné, bylo to odporné! Na jedné straně jsem spokojená, neboť mi to dává právo pohrdat celým světem.
Ah ! Mais ! Dieu, Dieu, Dieu, faites que j’oublie ! C’était sale, c’était honteux, c’était dégoûtant ! D’un côté je suis contente car cela me donne raison de mépriser tout le monde.
Ach! Ale — každou chvíli se mi ta strašná vzpomínka zarývá do srdce jako ocelový hrot. Hrůza! Hrůza! Hrůza!
Ah ! mais, à chaque instant ce souvenir affreux s’enfonce comme une pointe d’acier dans mon cœur. Horreur ! Horreur ! Horreur !
Spálím svrchní sukni od těch šatů.
Je vais brûler la tunique de la robe.
Jak milovat takového člověka! Člověka! Jsem až příliš dobrá, že ho tak nazývám. Ach — pohleďte na toho „člověka“! Ne — vskutku by to bylo ponižující pro lidský rod, špinavý, jaký je.
Comment aimer un pareil homme ! Homme ! je suis bien bonne de le nommer ainsi. Oh ! voyez donc un homme ! Non en vérité, ce serait dégradant pour le genre humain, tout sale qu’il soit.
Nerozumí ničemu z toho, co říkám! Člověka se opravdu zmocní závrať, když vidí tu bezednou propast zkažení. A říká, že je to velmi dobré, velmi přirozené a vždy tak bývá — když mu říkám, že jsem nikoho nikdy nepolíbila a že dělat to je hanebné.
Il ne comprend rien de ce que je dis ! On a le vertige vraiment à voir cet abîme sans fond de dépravation. Et il dit que c’est très bien, que c’est très naturel et que c’est toujours comme cela, quand je lui dis que je n’ai jamais embrassé personne et que c’est honteux de le faire.
„Ve společnosti,“ říká, „to dělají každý den — a každý den s někým jiným.“
— Dans le monde, dit-il, ça se fait tous les jours et chaque jour avec une personne différente.
Na takovou drzost a tak samozřejmou nestoudnost se nedá nic odpovědět. Nejraději bych ho vyhodila — ale nepochopil by proč. Je jako mladý pes, kterého bijí a vyhodí ven, protože zlobil, a on nechápe, proč ho bijí — neboť si myslí, že jednal přirozeně. Nechápe! O tyto popudlivé věty si každou chvíli narazím čelo.
A tant d’audace et tant d’impertinence naturelle on ne trouve rien à répondre. Je l’aurais bien mis à la porte, mais il ne comprendrait pas pourquoi. Comme un jeune chien qu’on bat et jette dehors parce qu’il s’est mal conduit, ne comprend pas pourquoi on le bat, car il croit avoir agi naturellement. Il ne comprend pas ! C’est sur ces paroles énervantes que je viens à chaque instant me cogner le front.
Ach! Ach! Ach! Srdce se mi z toho ještě teď chvěje — a nemohu plakat!
Oh ! Oh ! Oh ! Mon cœur en tremble encore, et je ne peux pas pleurer !
A trois heures nous allons à la galerie de Saint-Luc, puis à la via di Ripetta à l’exposition du tableau de Semiradowski que j’ai déjà une fois vu dans son atelier. Une immense toile représentant une exécution de chrétiens devant Néron.
Tam potkáme Doriu — už se ho nebojím. Potom jdeme za Porta Pia7 — je velmi horko, vzduch je těžký.
Là nous trouvons Doria, il ne me fait plus peur. Ensuite nous allons hors de la Porta Pia, il fait très chaud, l’air est lourd.
Teta mě nutí vrátit se a vyměnit si klobouk; pak jdeme na Corso, kde kupuji velký černý růženec pro dědečka a bílý pro sebe — potom na Pincio; je čtvrtek, a proto tam je plno. Dívala jsem se na všechny ty lidi a každou chvíli se mi při vzpomínce na včerejšek svíraly pěsti. Zaplatila jsem za ty růžence dvacet osm franků, ale nelituji jich — jsou velmi pevné.
Ma tante me fait rentrer et changer de chapeau et nous allons au Corso où j’achète un grand chapelet noir pour grand-papa et un blanc pour moi, puis au Pincio, c’est jeudi et par conséquent foule. Je regardais tout ce monde et à chaque instant mes poings se crispaient au souvenir d’hier. J’ai payé vingt-huit francs pour ces chapelets mais je ne les regrette pas, ils sont très solides.
Stály jsme u hudby a hovořily se Simonettim, když přišel Antonelli, kterého jsme už viděly na Corsu, a s ním Saint-Joseph. Ten laskavý mladý muž se po návratu z Neapole zastavil v hotelu de la Ville, ale my už jsme byly pryč. K Antonellimu se chovám prostě a zdvořile — on úporně hledá můj pohled, ale já mu uhýbám.
Nous étions arrêtés à la musique et en train de causer avec Simonetti quand Antonelli que nous avions déjà vu sur le Corso, arriva avec Saint-Joseph. Cet aimable jeune homme a été à l’hôtel de la Ville à son retour de Naples et nous étions déjà partis. Je suis simple et polie avec Antonelli et il cherche mes yeux avec obstination mais je l’évite.
„Víte — zítra odjíždíme,“ pravila jsem Antonellimu, když se ukláněl k odchodu.
— Vous savez, nous partons demain, dis-je à Antonelli, comme il saluait pour s’en aller.
„Tedy přijdu dnes večer?“ ptal se. Mírně jsem sklonila hlavu a zároveň říkala Saint-Josephovi, že v Nice určitě vyřídím jeho poklony a pozdravy.
— Alors, je viendrai ce soir ? demanda-t-il. J’inclinai légèrement la tête tout en disant à Saint-Joseph que je ne manquerais pas de transmettre ses compliments et ses salutations à Nice.
Pak začne pršet a jedeme na Corso.
Puis il commence à pleuvoir et on va au Corso.
„Pozvu Mnicha* na večeři,“ řekla teta, „necháš zastavit.“
— Je vais inviter le Moine* à dîner, dit ma tante, tu feras arrêter.
„Neučiním tak, madam — udělejte to sama.“
— Je n’en ferai rien, Madame, faites vous-même.
Právě jsme projížděly kolem Klubu a Mnich* stál pod portikem; nepohnula jsem se. Při druhém kole — přes naléhání tety, jež ho pokládá za mou oběť — bylo totéž.
En ce moment nous passions le Club et le Moine* sous le portique et je ne bougeai pas, au second tour malgré les instances de ma tante qui le regarde comme une victime, ce fut la même chose.
A při třetím kole, když ho chtěla zavolat, už tam nebyl. Naštěstí.
Et au troisième tour quand elle voulut l’appeler il n’y était plus. Heureusement.
Koupila jsem si noty Traviaty8 a pořád ji zpívám.
J’ai acheté La Traviata et je la chante toujours.
Sedla jsem si ke stolu a říkala si, že se mi to jen zdálo. A kdybych včera nebyla nic napsala, byla bych přesvědčena, že to byla noční můra.
Je me suis mise à table en me disant que j’avais rêvé. Et si je n’avais rien écrit hier je serais persuadée que ça a été un cauchemar.
Nemohu říci nic tetě, nikomu — nechci skandál; ostatně nikdy nebudu mít odvahu přiznat takovou hanbu.
Je ne puis rien dire à ma tante, à personne, je ne veux pas d’éclat, d’ailleurs je n’aurai jamais l’audace d’avouer une pareille honte.
Říkal mi, že příští rok začne vycházet do společnosti, a to hned soubojem, anebo půjde do kláštera; a pak:
Il m’a dit que l’année prochaine il irait dans le monde en débutant par un duel, ou bien dans un couvent puis :
„Princezna Markéta je pro mě předmětem zbožňování,“ řekl předevčírem.
— La princesse Marguerite est une adoration pour moi, a-t-il dit avant-hier.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Nuže — co to znamená! Kde byla moje důstojnost? Byla jsem šílená? Byla jsem to vůbec já? Tento pán si dovolil hnusné gesto, dobře jsem chápala, že je to hanebné a hnusné — a přesto jsem s ním pak mluvila: Je to možné?
Eh bien, qu’est-ce que ça signifie ! Où était ma dignité ? Étais-je folle ? Étais-je moi ? Ce monsieur s’est permis un geste ignoble, je comprenais bien que c’était honteux et ignoble et je lui ai parlé après : Est-ce possible ?
Tohle jsou dvě věci, které mě naplňují žárlivostí, velikou žárlivostí. Na měšec se hledí jen při sňatku, a Antonelli má víc, než je třeba k velkému úspěchu; je totiž velmi pohledný — já si to nemyslela, ale teta to neustále opakuje, a všichni ostatní také, až jsem tomu nakonec uvěřila.
Voilà deux choses qui me rendent jalouse, très jalouse. On ne regarde la bourse que pour se marier et Antonelli a plus qu’il faut pour avoir beaucoup de succès ; car il est très beau, je ne le pensais pas, mais ma tante le répète sans cesse et tout le monde aussi, et j’ai fini par le croire.
Nezdálo se mi to snad? Ne, nezdálo se mi to! Ó, Svatá Panno, dej, ať zapomenu.
N’est-ce pas que j’ai rêvé ? Non, je n’ai pas rêvé ! Oh ! Sainte Vierge faites que j’oublie.
Ale co jsem, dobrý Bože, že se mnou někdo takhle jedná! Věděla jsem sice, že jsem ubohá vyvrženka, ale myslela jsem, že mě aspoň pokládají za počestnou dívku!
Mais que suis-je, Bon Dieu, pour qu’on en agisse ainsi ! Je savais bien que j’étais une misérable proscrite, mais je pensais qu’on me regardait au moins comme une honnête fille !
Smilování, Bože můj! Čím jsem se provinila, že jsem takhle ponížena! To má jistě být lekce, abych poznala, co je ponížení, protože jsem to slovo zneužívala kvůli Audiffretovi.
Miséricorde, mon Dieu ! Qu’ai-je fait pour être humiliée ainsi ! Ceci est sans doute pour m’apprendre ce que c’est que l’humiliation car j’ai abusé du mot pour Audiffret.
Ach! Ale — ach! Ale — ach! Ale! Ne, to není možné, zdálo se mi to, anebo jsem šílená! Bože můj, slitování, smiluj se nade mnou.
Ah ! mais, ah ! mais, ah ! mais ! Non, c’est impossible, j’ai rêvé ou je suis folle ! Mon Dieu, pitié, ayez pitié de moi.
Ach! Nikdy nezapomenu na Larderela ve světlém svrchníku a světlém klobouku, docela samotného ve fiakru uprostřed pustého náměstí, jak čeká na Antonelliho.
Ah ! je n’oublierai jamais Larderel en paletot et chapeau clairs, tout seul en fiacre au milieu de la place déserte, attendant Antonelli.
Ach! Nikdy si neodpustím, že jsem se tak špatně zachovala, ale tenkrát jsem se tolik nasmála.
Ah ! je ne me pardonnerai jamais d’avoir si mal agi mais j’ai tant ri alors.
Právě jsem si znovu četla o dni dostihů, když jsem si opět vzpomněla na včerejšek! Nejraději bych všechny uškrtila! Ach, jaká potupa, ach! jaká hanba!
Je relisais le jour des courses quand je me suis de nouveau souvenue d’hier ! Je voudrais étrangler tout le monde ! Ah quel outrage, ah ! quelle honte !
Nejsem hrdá, nýbrž naivní! Moje pevnost není nic než necitelnost. Jsem slabá a zbabělá! Bláznivá a krutá!
Je ne suis pas fière mais naïve ! chez moi la fermeté c’est de l’insensibilité. Je suis faible et lâche ! Folle et cruelle !
Myslím si, že jsem silná, když všichni oplakávají něčí smrt nebo nemoc a já zůstávám nevzrušená — a přitom jsem jen bez srdce!
Je crois que je suis forte quand tout le monde pleure une mort ou une maladie, en restant impassible, et je ne suis que sans cœur !
Všechny pasáže, které jste četli a které jsou v této knize vyznačeny, dostal dnes večer k přečtení Antonelli. A aby nemohl přečíst víc, než jsem chtěla, zakrývala jsem písmo dvěma bílými listy a odkrývala jen to, co bylo třeba. Pasáž, kde říkám, že jsem to nikomu neřekla, ani tetě, protože nikdy nebudu mít odvahu přiznat takovou hanbu, tu pasáž jsem mu dala přečíst dvakrát a zdůraznila jsem slova: neboť nechci skandál.
Tous les passages, que vous avez lus, marqués dans ce livre, ont été donnés à lire ce soir à Antonelli. Et pour qu’il ne pût lire plus que je ne voulais, je couvrais l’écriture par deux feuilles blanches ne découvrant que ce qu’il fallait. Le passage où je dis que je ne l’ai dit à personne, pas même à ma tante car je n’aurais jamais l’audace d’avouer une pareille honte, ce passage je le lui ai fait lire deux fois, en soulignant les mots : car je ne veux pas d’éclats.
„Proto s vámi, pane, mluvím a směji se,“ řekla jsem.
— C’est pour cela, Monsieur, dis-je, que je vous parle et je ris.
„Proto?“ pravil zmateně.
— C’est pour cela ? fit-il confus.
„Ano, přečtěte si to ještě jednou, pochopíte.“
— Oui, relisez encore cela, vous comprendrez.
„Dobře tomu rozumím.“
— Je comprends bien.
„Tím lépe.“
— Tant mieux.
Seděli jsme všichni kolem jednoho stolu, teta, Potechine, Antonelli a já. Smála jsem se, když jsem mu ty pasáže dávala číst, ale docela tiše jsem dodávala:
Nous étions tous assis autour de la même table, ma tante, Potechine, Antonelli et moi. Je riais en lui donnant à lire ces passages mais j’ajoutais tout bas :
„Doufám, pane, že dobře chápete, proč jsem k vám zdvořilá. Nechci skandál. Teta nic neví a já se nemohu chovat jinak. Rozumíte?“
— Vous comprenez bien j’espère, Monsieur, pourquoi je suis polie avec vous. Je ne veux pas de scandale. Ma tante ne sait rien et je ne peux pas me conduire autrement. Comprenez-vous ?
„Inu! Dobře rozumím.“
— Hé ! Je comprends bien.
„To je všechno, co potřebuji.“
— C’est tout ce qu’il me faut.
Při čtení byl celý rudý a velmi rozpačitý.
Il était très rouge en lisant et très embarrassé.
„Tím hůř!“ řekla jsem. „Vždyť odjíždím.“
— Tant pis ! dis-je, puisque je pars.
„Doufám aspoň,“ řekl a snažil se smát, „že jste mě nejmenovala, protože o mně píšete tak špatně, že kdyby se ta kniha náhodou ztratila...“
— J’espère au moins, dit-il en essayant de rire, que vous ne m’avez pas nommé, car vous parlez si mal de moi que si ce livre venait à se perdre...
„Ale pane, ta hanba by nepadla na vás, ujišťuji vás.“
— Hé Monsieur, la honte n’en serait pas pour vous, je vous assure.
„Ale jak může někdo psát takové věci!“
— Mais comment peut-on écrire de pareilles choses !
„Kdybych byla počkala tři hodiny, nebyla bych nic napsala, ale mám ve zvyku vrhnout se na svůj sešit a svěřit mu všechny své myšlenky; takhle z nich9 dělám přesné fotografie svých myšlenek.“
— Si j’avais attendu trois heures je n’aurais rien écrit, mais j’ai l’habitude de me jeter sur mon cahier et d’y mettre toute ma pensée, de cette façon j’en [sic] fais des photographies exactes de mes pensées.
„Mýlíte se, když si myslíte to, co si myslíte.“
— Vous avez tort de penser ce que vous pensez.
„To je moje věc, pane, ujišťuji vás.“
— C’est mon affaire, Monsieur, je vous assure.
Nikdy bych mu nedokázala říct to, co si přečetl. Teď je mi lépe, myslím, že pochopil. Stěžovala jsem si na horko.
Je ne pourrai jamais lui dire ce qu’il a lu. A présent je me sens mieux, je crois qu’il a compris. Je me plaignais de la chaleur.
„Ve vedlejším pokoji je chladněji,“ řekl, „pojďte.“
— Il fait plus frais dans l’autre chambre, dit-il, venez.
„Ne, tady je mi mnohem lépe, děkuji.“
— Non, je suis beaucoup mieux ici, merci.
Potechine odešel o půl jedné. Pak jsem skoro celou dobu mlčela a nechala tetu s Antonellim, ať si spolu povídají o římské společnosti.
Potechine partit à douze et demi. Alors je me suis tue pendant presque tout le temps, laissant ma tante et Antonelli ensemble, à parler du monde de Rome.
„Teď jsem si udělal plán,“ řekl, „příští rok začnu vycházet do společnosti.“
— A présent, dit-il, j’ai fait un plan, l’année prochaine j’irai dans le monde.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Šašek, ochlasta, hnusný pán.
Un comique, un pochard, un sale monsieur.
„A mezi všemi těmi dámami si najdete nějakou milou,“ řekla teta, která se s ním takhle sblížila, jako by ho znala léta.
— Et vous trouverez une bonne amie parmi toutes ces dames, dit ma tante qui s’est ainsi familiarisé avec lui comme si elle le connaissait depuis des années.
„Doufejme,“ řekl s úsměvem.
— Il faut l’espérer, dit-il en souriant.
Ve dvě hodiny se s námi loučí. Podávám mu ruku, studenou a ochablou, a on ji stiskne, ale já mu stisk neopětuji.
A deux heures il nous dit bonsoir. Je lui tends la main, une main froide et molle et il la presse, mais je ne réponds pas à cette pression.
— Buena sera, dit-il avec un rire forcé, stia bene.
Jen jsem nepatrně kývla hlavou.
Je n’ai fait qu’incliner légèrement la tête.
„Proč jste toho ubohého Mnicha tak potrestala?“ zeptala se teta.
— Pourquoi avez-vous tellement puni le pauvre Moine ? demanda ma tante.
„Jak potrestala?“
— Comment puni ?
„Ale ano, zůstala jste v salonu a sotva jste promluvila.“
— Mais oui, vous êtes restée au salon, vous avez à peine parlé.
„Nudím se, madam, on mě nudí. Mám toho dost, už to vyčpělo.“
— Je m’ennuie, Madame, il m’ennuie. J’en ai assez, c’est usé.
„Už?“
— Déjà ?
„Chci vycházet do společnosti!“
— Je veux aller dans le monde !
„On také.“
— Lui aussi.
„Ano, ten se má — jemu stačí jen chtít!“
— Oui, il est bien heureux lui, il n’a qu’à le vouloir, lui !
„Budete tam chodit spolu.“
— Vous irez ensemble.
„Ach, teto, to je ošklivé smát se, když vidíte, jak mě to trápí,“ řekla jsem vážně a na pokraji pláče.
— Ah ! ma tante, c’est mal de rire quand vous voyez quelle peine cela me fait, dis-je gravement et prête à pleurer.
„Nikdo se nesměje,“ odpověděla teta zmateně, „já se nesměji.“
— Personne ne rit, répondit ma tante, troublée, je ne ris pas.
Zavřela jsem se u sebe a šla se trápit: teď je to myšlenka, že mě nemiluje!
Je m’enfermai et allai me tourmenter : à présent, c’est la pensée qu’il ne m’aime pas !
Ach! Chci vycházet do společnosti, do té společnosti, která mě nechce! Co jsem jí udělala, dobrý Bože! Bože můj, přijmi mou ubohou duši na milost. Jsem těžce potrestána. Nepřísluší mi to soudit, a tak nesoudím, modlím se, modlím se, modlím se!
Ah ! je veux aller dans le monde, ce monde qui ne veut pas de moi ! Que lui ai-je fait Bon Dieu ! Mon Dieu, prenez ma pauvre âme en miséricorde. Je suis bien punie. Ce n’est pas à moi d’en juger, aussi je ne juge pas, je prie, je prie, je prie !
Pak začnu chodit ze svého pokoje do salonu, ze salonu do předsíně, líbám křížek svého růžence, žehnám se a modlím se k Bohu. Chci se vrhnout do zbožnosti! To je moje jediné útočiště. Jediné útočiště nešťastných duší!
Puis je me mets à marcher de ma chambre au salon, du salon dans l’antichambre, baisant la croix de mon chapelet, me signant et priant Dieu. Je veux me jeter dans la dévotion ! C’est mon seul refuge. C’est le seul refuge des âmes malheureuses !
Žádná marnivost, žádné světské zábavy, žádná láska!
Ni vanité, ni amusements mondains, ni amour !
Ach! Veliký Bože! Dosáhnu u Tebe něčeho, když se budu bít v prsa, prosit Tě a plakat!
Ah ! Grand Dieu ! Obtiendrai-je quelque chose de vous en me frappant la poitrine, en vous priant, en pleurant !
Ne, Ty, svatá Maria, jejíž jméno já, nehodná, nosím! Ty mi pomůžeš, ve jménu milosrdenství, ve jménu Tvého Syna, ve jménu mého Boha!
Non, Vous, Sainte Marie, celle dont moi, indigne, je porte le nom ! Vous m’aiderez, au nom de la charité, au nom de votre Fils, au nom de mon Dieu !
Odpusť mi, že se k Tobě modlím písemně. Ale takhle se modlím lépe a chci, aby se vědělo, že v Tebe věřím; chci, abys to věděla a slitovala se nade mnou.
Pardonnez-moi de vous prier en écrivant. Mais je prie mieux ainsi et je veux qu’on sache que je crois en Vous, je veux que Vous sachiez cela et me preniez en pitié.
Doma si chci pokoj zaplnit obrázky a sochami Panny Marie, kříži a růženci. Každou neděli budu chodit rozmlouvat s matkou představenou kláštera Dobrého Pastýře. Budu chodit denně do kostela, ne do ruského, tam se chodí jen v neděli, a ti Rusové, ta společnost mě příliš trýzní. Stanu se pobožnou. Začala jsem k tomu směřovat už před rokem — i když se smíchem.
A la maison je veux emplir ma chambre d’images et de statues de la Vierge, des croix et des chapelets. J’irai chaque dimanche causer avec la Mère supérieure du couvent du Bon Pasteur. J’irai tous les jours à l’église, pas à l’église russe, là on ne va que dimanche, et ces Russes, cette société me martyrisent trop. Je vais me faire dévote. Depuis un an, tout en riant, j’ai commencé à le devenir.
Svěřuji se Bohu, Ježíši a Panně Marii! Ať pro mě něco udělají.
Je me confie à Dieu, à Jésus et à la Vierge ! Qu’ils fassent quelque chose pour moi.
Poznámky
Pozn. překl.: Traviata — zde: vydržovaná milenka (viz pozn. k 060.0278). ↩
Pozn. překl.: Villa Mattei — dnešní Villa Celimontana na pahorku Celiu; její zahrady byly oblíbeným útočištěm římské společnosti. ↩
Pozn. překl.: Laferrière — slavný pařížský módní dům (couturier), jenž oblékal aristokracii a dvorní dámy; zde narážka na nákladné Mariiny toalety. ↩
Pozn. překl.: Collignon — Mariina bývalá vychovatelka, dnes blízká přítelkyně rodiny, která ji doprovází na cestách a zná ji příliš dobře, než aby se dala oklamat. ↩
Pozn. překl.: Galleria dell’Accademia di San Luca, Římská akademie krásných umění, jejíž galerie byla veřejně přístupna. ↩
Pozn. překl.: Via di Ripetta — ulice v Římě poblíž Tibery. Semiradowski je Mariin zápis jména polského malíře Henryka Siemiradzkého (1843–1902); jeho monumentální plátno Pochodně Neronovy (1876) bylo toho roku v Římě vystaveno. ↩
Pozn. překl.: Porta Pia — brána v aureliánských hradbách Říma, proslulá tím, že jí dne 20. září 1870 vstoupila italská vojska do Říma. ↩
Pozn. překl.: Noty Verdiho opery La Traviata (1853). ↩
Pozn. překl.: Marie píše „j’en [sic] fais“ (nadbytečné „en“). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Buena sera“ (Marie píše „buena“) a „stia bene“ – zhruba „dobrý večer“ (při loučení) a „mějte se dobře“. ↩