❦
Pondělí, 15. května 1876
Lundi, 15 mai 1876
Hned jdu do Katorbinského ateliéru; přišel včera a dohodli jsme se, že budeme pracovat dnes, zítra a pozítří a dokončíme ženu na oranžovém pozadí. Ale mám velmi špatnou náladu. Vyčítám si své nedůstojné chování a lámu si hlavu, jak si počíná Metcherská a ostatní vůbec... Eh, má drahá, dělala jsi velmi dobře a vše šlo velmi dobře, dokud ten člověk nekličkoval a neměl za patami stádo kněží a mnichů. Konečně! Vidím, kde je chyba. Zde je. Když jsem se vrátila z Neapole a on vyšel z kláštera, neměla jsem vycházet na chodbu — a vše by šlo tak nějak, protože před klášterem jsem vždy odpovídala: „Ne, nemiluji vás,“ smála jsem se a nic jsem neslibovala. Je to opravdu jistá útěcha — pochopit, jak na tom člověk je. V tom je tedy moje chyba. To je sice dobré, ale vůbec ho to neospravedlňuje a nijak nezlepšuje můj stav, a tedy ani náladu.
A l’instant je vais dans l’atelier de Katorbinsky, il est venu hier et nous nous sommes arrangés pour travailler aujourd’hui, demain et après demain, et finir la femme au fond orange. Mais je suis de très mauvaise humeur. Je me reproche ma conduite indigne et me tue pour imaginer comment fait la Metchersky et les autres en général... Eh ma chère, tu as fait très bien et tout allait très bien tant que l’homme ne biaisait pas et n’avait pas à ses trousses un troupeau de prêtres et de moines. Enfin ! Je vois où est la faute. La voici. A mon retour de Naples et à sa sortie du couvent il ne fallait pas sortir dans le corridor et tout marcherait tant bien que mal car avant le couvent j’ai toujours répondu : Non, je ne vous aime pas, j’ai ri et je n’ai rien promis du tout. C’est une espèce de consolation vraiment que de comprendre où on en est. Voilà donc mon tort. C’est fort bien mais cela ne le justifie pas du tout et n’améliore en rien mon état, partant mon humeur.
Dělá dobře, ta práce. Malovala jsem až do pěti hodin a přitom vypravovala Luisettě příběhy o světci, o němž jsem se divila, že ho nezná: San Zucchini1. Toto jméno má v sobě cosi magického, neboť se dívka dala do smíchu a nepřestávala ho opakovat. V šest hodin jedeme na Corso, neboť o Pinciu nemůže být ani řeči — leje jako z konve. Na Corsu potkáme Antonelliho hned několikrát a já — po několika minutách váhání — nechám zastavit a ptám se, zda chce přijít k nám na večeři.
Cela fait du bien, le travail. J’ai peint jusqu’à cinq heures tout en racontant à Luisetta des histoires d’un saint que je m’étonnais qu’elle ne connût pas : San Zucchini. Ce nom a quelque chose de magique car la fille s’est prise à rire et à le répéter sans cesse. A six heures nous allons tourner sur le Corso, car au Pincio il ne faut pas songer, il pleut à verse. Sur le Corso, Antonelli se rencontre plusieurs fois et après quelques minutes d’hésitation je fais arrêter et demande s’il veut venir dîner chez nous.
„Ale jak mám dát vědět matce?“ ptal se nerozhodně.
— Mais comment faire pour prévenir ma mère ? demanda-t-il indécis.
„Když nevíte jak, tak nechoďte,“ pravila jsem a jen stěží potlačovala pohrdání, nebo spíše lítost, kterou ve mně vzbuzoval.
— Si vous ne savez comment faire, ne venez pas, dis-je, contenant à peine le mépris ou plutôt la pitié qu’il m’inspirait.
„To ne,“ řekl, „napíši jako posledně.“
— Ça non dit-il, j’écrirai comme l’autre fois.
A odvezeme ho s sebou.
Et nous l’emmenons.
„Viděla jste ženu se třema nohama?“ ptá se Antonelli.
— Avez-vous vu la femme aux trois jambes ? demande Antonelli.
„Ne.“
— Non.
„Pojďme se na ni podívat.“
— Allons la voir.
„Pojďme.“
— Allons.
Je to opravdu jeden z nejpodivuhodnějších jevů, ta žena — nebo spíše dvě ženy až po pás a jeden trup a jedna hlava. Je celá přikryta přehozem jako kus nábytku. Jeden lékař, Antonelliho přítel, ji viděl úplně nahou.
C’est vraiment un phénomène des plus extraordinaires que cette femme, ou plutôt deux femmes jusqu’à la ceinture et un seul buste et une seule tête. Elle est toute couverte d’une housse, comme un meuble. Un médecin des amis d’Antonelli l’a vue toute nue.
Rád by se dotýkal mé nohy, ale já to nechci, neboť dnes nejsem otupělá jako včera.
Il voudrait bien rencontrer mon pied mais je ne le veux pas car je ne suis pas abrutie aujourd’hui comme hier.
Nous devons aller ce soir à une soirée donnée par la société musicale de Rome, sous la présidence du prince Altieri : (noir comme on sait) dans la salle du palais Doria de la place Navona. On chante Le Messie de Haëndel, sous la direction du célèbre Mustapha, maître de la chapelle Sixtine.
Večeře skončila v osm hodin a teta se jde oblékat a nechává mě dělat společnost Antonellimu, který si jde pro šálek kávy.
Le dîner finit à huit heures et ma tante va s’habiller, me laissant tenir compagnie à Antonelli qui va prendre une tasse de café.
Jakmile jsme byli sami a seděli na kanapé — já na pravém konci a on na levém — začal se na mě dívat a mlčet, pro začátek.
Aussitôt que nous fûmes seuls et assis sur le canapé, moi à l’extrémité droite et lui à l’extrémité gauche, il se mit à me regarder et à se taire, pour commencer.
K tomu si vzpomínám, co mi jednou vyprávěl. Začal jedné dámě líbat ruce; „Proč to děláte,“ řekla mu, „je to tak hloupé.“ „To vím,“ odpověděl, „ale tak se to dělá pro začátek.“
A ce propos je me rappelle de ce qu’il m’a raconté un jour. Il se mit à embrasser les mains à une dame ; Pourquoi faites-vous cela, lui dit-elle, c’est si bête. Je le sais bien, répondit-il, mais c’est comme cela qu’on fait pour commencer.
Pak se marně pokoušel vzít mě za ruku a začal si naříkat a říkat, že jsem ještě krásnější než dřív a že mě miluje víc než kdy jindy.
Puis il essaya, mais en vain, de me prendre la main, et commença à se plaindre et à dire que je suis devenue plus belle qu’avant et qu’il m’aime plus que jamais.
„Ostatně,“ řekl, „je to u mě věc zvyku — nyní jsem zvyklý vás vídat a budu nešťasten, až odjedete.“
— D’ailleurs, dit-il, c’est question d’habitude chez moi, à présent je suis habitué de vous voir et je serai malheureux quand vous partirez.
„Poslyšte, pane,“ pravila jsem zpola se smějíc, „nemohu zabránit, aby si to někdo myslel, ale mohu zakázat, aby mi to říkal — a já vám to zakazuji.“
— Écoutez, Monsieur, dis-je moitié-riant, je ne puis pas empêcher qu’on pense cela mais je puis défendre qu’on me le dise et je vous le défends.
„Ale co je na tom špatného?“ začal.
— Mais qu’est-ce qu’il y a de mal ? commença-t-il.
„Je na tom hodně špatného — dost!“
— Il y a beaucoup de mal, assez !
V tu chvíli bylo z předsíně slyšet chřestění plného tácu a znova jsme se ocitli — on na jižním pólu a já na severním pólu kanapé — a smáli jsme se tomu manévru.
En ce moment le bruit d’un plateau chargé se fit entendre dans l’antichambre et nous nous sommes de nouveau retrouvés, lui au pôle Sud et moi au pôle Nord du canapé, en riant de la manœuvre.
„Tolik vás miluji,“ řekl, když sluha vyšel.
— Je vous aime tant, dit-il quand le domestique fut sorti.
„Už o tom nemluvme, prosím vás — měla jsem vám to říct dávno.“
— Ne parlons plus de cela, je vous en prie, j’aurais dû vous le dire bien avant.
„A proč? Když vám říkám, že vás miluji...“
— Et pourquoi ? Quand je vous dis que je vous aime..
„To je mi láska! Odjíždím a vám je to lhostejné!“
— Quel amour ! Je pars et cela vous est égal !
„Oh! ne — ale co mohu dělat! Jak bych mohl znova jít proti své rodině, proti otci, proti bratrům!“
— Oh ! non, mais seulement que puis-je faire ! Comment voulez-vous que j’aille de nouveau contre ma famille, mon père, mes frères !
„Co to říkáte, pane, a v čem by to bylo jít proti rodině?“
— Que dites-vous, Monsieur, et comment est-ce aller contre votre famille ?
„Řeknu vám to — četla jste Goetheho?“
— Je vais vous le dire, vous avez lu Goethe ?
„Ano.“
— Oui.
„Nuže, vzpomínáte si...“
— Eh bien, vous vous souvenez...
V tu chvíli měla teta tu hloupost, že vešla a pobízela mě, abych se šla obléct.
En ce moment ma tante eut la bêtise de rentrer en me pressant d’aller faire ma toilette.
„Dobře,“ pravila jsem, „chcete zůstat, abyste mě viděl v toaletě?“
— Bien, dis-je, voulez-vous rester pour me voir en toilette ?
„S radostí.“
— Avec plaisir.
Po půl hodině jsem se objevila s tak dlouhou vlečkou, že všichni překvapeně vykřikli a Potechine, jenž přišel za mé nepřítomnosti, zdvihl ruce k nebi.
Au bout d’une demi-heure je parus avec une traîne si longue que ce fut un cri général de surprise et Potechine, qui était venu pendant mon absence, leva les bras au ciel.
Má bílá letní pelerína se hodně podobá kněžskému rouchu, a než si ji obléknu, podávám ji Antonellimu a zpívám mu úryvky z pohřební mše — a on zuří. A v devět hodin odjíždíme — já a teta.
Ma pelisse blanche d’été ressemble beaucoup à un habit de prêtre et avant de la mettre je la fais passer à Antonelli et lui chante des morceaux de messe funèbre, ce dont il enrage. Et à neuf heures nous partons, moi et ma tante.
Dokonce i předsíň je plná a my dvě samy jsme v dost trapné situaci, ale pořadatelé se ochotně činí a posadí nás výborně do druhé řady. Je to dokonce příliš blízko, neboť sbor má sto padesát členů a doprovází ho obrovský orchestr.
L’antichambre même est pleine et nous nous trouvons passablement embarrassées toutes seules, mais les commissaires s’empressent et nous placent très bien au second rang. C’est même trop près, car le chœur est composé de cent cinquante personnes et accompagné d’un immense orchestre.
Celé obecenstvo je černé a ty velké dámy jsou ve svých pestrých hadrech oblečené tak ošklivě, až je jich líto.
Tout le public est noir et ces grandes dames sont habillées si laidement avec leurs chiffons multicolores que cela fait pitié.
Sbor stojí na jakémsi stupňovitém balkoně a ženy tvoří příjemnou směs bílé, růžové a modré.
Quant au chœur il est placé sur une espèce de balcon en amphithéâtre, et les femmes présentent à la vue un agréable mélange de blanc, de rose et de bleu.
Je to velmi zvláštní hudba, zkomponovaná roku 17144. Po dvou hodinách, na konci první části, když už jsem byla úplně omámená, přišel Simonetti a posadil se k nám.
C’est une très curieuse musique, composée en 1714. Au bout de deux heures à la fin de la première partie, et quand j’étais tout à fait étourdie, arriva Simonetti et se plaça près de nous.
Celé obecenstvo je klerikální, jak jsem již řekla; jsou to tedy pro mě samé neznámé tváře.
Tout le public est clérical, comme je l’ai déjà dit, par conséquent ce sont tous des figures nouvelles pour moi.
Cestou ven sklízím — jako ostatně vždy — hojné jak je rozkošná!5 Simonetti nás posadí do vozu a hotovo.
En sortant je recueille sur mon passage, comme d’habitude d’ailleurs, des com’è carina ! en profusion. Simonetti nous met en voiture, et voilà.
Dnes večer jsem klidnější — dokonce skoro úplně klidná. Díky Bohu — a díky polibku na pravou ruku. Dřív se jí jen zlehka dotkl, ale dnes večer přitiskl rty tak, jak to mám ráda, a nechal je na té nestoudné pravé ruce tak dlouho přilepené, že jsem ji násilím vytrhla a chvěla jsem se od hlavy k patám — jako Audiffretův strýc ve chvíli, kdy se k němu mniši přišli vyptávat na Emilovu duši.
Je suis plus tranquille ce soir, je suis presque tout à fait tranquille, même. Merci à Dieu, et grâce à un baiser sur la main droite. Avant il ne faisait que l’effleurer, mais ce soir il attacha ses lèvres tout à fait comme j’aime et les tint si longtemps collées sur cette dévergondée main droite, que je la retirai par force en frissonnant de la tête aux pieds, comme l’oncle d’Audiffret au moment où les moines sont venus chez lui s’enquérir de l’âme d’Émile.
Chudák Pietro* — z ničeho ho neviním; je to ubohý chlapec, a kdybych měla trpělivost napsat vše, co mi vyprávěl o své rodině a jejich způsobu života, neuvěřili byste mi.
Pauvre Pietro*, je ne l’accuse de rien, c’est un malheureux garçon, et si j’avais la patience d’écrire tout ce qu’il m’a raconté de sa famille et de leur genre de vie, vous ne me croiriez pas.
Každou neděli přichází rektor kláštera San Giovanni e Paolo6; líbají mu ruku a on káže dvě hodiny. Ale to je ještě to nejmenší.
Tous les dimanches le recteur du couvent de San Giovani e Paolo, vient ; on lui baise la main et il prêche pendant deux heures. Mais ça c’est encore la moindre des choses.
„Ach! Kdybych se nebál vydědění!“ vykřikuje ubohý Pietro* při každém oddechovém znaménku ve svém vyprávění. „Jak bych se dal všemu k čertu! Nemůžete si představit ten život a všechna ta pronásledování!“
— Ah ! si ce n’était la crainte d’être déshérité ! s’écrie le malheureux Pietro* à chaque point et virgule des histoires qu’il raconte, comme je m’en irais au diable ! Vous ne pouvez pas vous donner l’idée de cette vie et de toutes ces persécutions !
Odjíždím ve středu. A jak! Zas odjet a nechat věci ve stejném stavu!! Ne, ne, musím něco vymyslet. Ta teta, která vstoupila právě ve chvíli, kdy jsem se chystala... Ach! U sta hromů!7
Je pars mercredi. Et comment ! Encore partir et laisser les choses dans le même état ! ! Non, non, il faut aviser. Cette tante qui est entrée juste au moment où j’allais... Ah ! bigre !
Bože můj, zařiď to, prosím Tě.
Mon Dieu, arrangez cela je vous en supplie.
Poznámky
Pozn. překl.: Vymyšlený světec — Marie si dělá legraci ze zbožnosti: „zucchini“ je italsky cuketa. ↩
Pozn. překl.: „Černý, jak se ví“ — politická narážka: noir označovalo klerikální/papežské kruhy, na rozdíl od bianchi (liberálové, monarchisté). Palazzo Doria patřilo rodině Doria-Pamphilj, jedné z nejváženějších papežských šlechtických rodin. ↩
Pozn. překl.: Domenico Mustafà (1829–1912), ředitel (maestro di cappella) Sixtinské kaple, proslulý kastrato a dirigent. ↩
Pozn. překl.: Händelův Mesiáš ve skutečnosti vznikl roku 1741 (premiéra 1742); Mariin letopočet 1714 je mylný. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „com’è carina !“ – kompliment od přihlížejících. ↩
Pozn. překl.: Klášter u baziliky Santi Giovanni e Paolo na Caeliu v Římě, od roku 1773 sídlo pasionistů. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre !“. ↩