❦
Pátek 12. května 1876
Vendredi, 12 mai 1876
Tady to není jako v Nice a nemohu se dočkat, až vyjdu. Potechinova okna jsou naproti, vidí nás, my vidíme jeho, a já mu říkám, ať přijde. Všichni tři jdeme k tomu drahému Spillmannovi, pak do Svatého Petra, abychom ho ukázaly tetě, ohromené tolika nádherou. Větší potěšení než vidět něco sám je ukázat druhým, co už člověk viděl.
Ce n’est pas comme à Nice et je suis toute impatiente de sortir. Les fenêtres de Potechine sont en face, il nous voit, nous le voyons et je lui dis de venir. Tous trois nous allons chez ce cher Spillmann, puis à Saint-Pierre pour le montrer à ma tante ébahie de tant de splendeur. Il y a un plus grand plaisir que celui de voir soi-même, c’est celui de montrer aux autres ce qu’on a déjà vu.
Pak jdeme do Borghese, kde je regionální zemědělská výstava atd. Procházíme výstavu pěšky, obdivujeme květiny a rostliny a potkáváme Zucchiniho, který — zapomněla jsem to říct — vycházel od Spillmanna, zrovna když jsme tam vcházely.
Ensuite nous allons à Borghese où il y a le concours régional d’agriculture, etc. Nous parcourons à pied l’exposition, admirons les fleurs et les plantes et rencontrons Zucchini qui, j’ai oublié de le dire, sortait comme nous entrions chez Spillmann.
Ještě je tu dost lidí. Všichni se velmi diví, že se v Římě objevuji už potřetí — jsem tu dobře známá. Potechine odchází domů na večeři a my se zastavujeme na Pinciu. Přichází k nám Simonetti, představuji ho madame Romanoffové a říkám mu, že jsem se sem dostala podivuhodnou náhodou. V Janově jsme potkaly tetu, která za námi jela do Říma. Co dělat! Už se kvůli tomu vypravila a nechtěla se vrátit, aniž by viděla Řím; rozhodlo se tedy, že zůstaneme několik dní v Janově u přátel, pak se vrátíme do Nice, zatímco teta pojede do Říma a vezme mě s sebou.
Il y a encore du monde. On est très surpris de me voir reparaître pour la troisième fois à Rome, je suis très connue. Potechine rentre dîner et nous arrêtons au Pincio. Simonetti s’approche et je le présente à Mme Romanoff et lui dis que c’est par un merveilleux hasard que je suis ici. Arrivés à Gênes nous y avons rencontré ma tante qui allait nous rejoindre à Rome. Comment faire ! Elle s’était dérangée et ne voulait pas retourner sans avoir vu Rome, aussi a-t-on décidé qu’on resterait plusieurs jours à Gênes avec des amis, puis qu’on rentrerait à Nice tandis que ma tante irait à Rome et me prendrait avec elle.
Simonetti odchází, přichází Bruschetti — opakování téhož příběhu. Nenávidím ho méně a možná mu dovolím přijet do Nice. Ale hle — před námi se pěšky prochází Larderel s Torloniou. Doufala jsem, že Clemente* přijde a vysvobodí mě z nenávisti, ale nic takového neudělal.
Simonetti parti, arrive Bruschetti, répétition du même récit Je le hais moins et peut-être lui permettrai-je de venir à Nice. Mais voici Larderel qui se promène devant nous à pied avec Torlonia. J’espérais bien que Clemente* viendrait me délivrer de ma détestation mais il n’en a rien fait.
Pietro* nepřišel ani na Pincio — ach! Tím lépe.
Pietro* n’est pas même venu au Pincio, ah ! fort bien.
Vidíme ho ve fiakru — sedí v klíně dvou jiných pánů. Naproti hotelu de Rome se s nimi rozloučí a já mu kynu, ať přijde. Celý září a dívá se na mě očima, které jasně dokazují, že vše bral vážně a všechno si pamatuje. Ubohý osel!
Nous le voyons en fiacre sur les genoux de deux autres messieurs. En face de l’hôtel de Rome il les quitte et je lui fais signe de venir. Il est tout rayonnant et me regarde avec des yeux qui prouvent bien qu’il a pris tout au sérieux et se souvient de tout. Pauvre âne !
Včera se ohlásil deset minut po jedenácté a řekli mu, že spíme.
Il s’est présenté hier à onze heures et dix minutes et on lui a dit que nous dormions.
„V kolik hodin mohu dnes večer přijít?“
— A quelle heure puis-je venir ce soir ?
„V deset hodin,“ říká teta.
— A dix heures, dit ma tante.
„A pokud se ohlásíte v jedenáct, nepřijmou vás,“ dodávám.
— Et si vous vous présentez à onze, on ne vous recevra pas, ajoutai-je.
Ne, vážně — copak si opravdu myslí, že ho miluji? To je ale zvíře!
Non, vraiment est-ce qu’il pense sérieusement que je l’aime. Quel animal !
Viděla jsem Gianetta Doriu, který je nyní knížetem Doriou.
J’ai vu Gianetto Doria, qui est à présent prince Doria.
Vznáší se nad ostatními jako orel. A ten pocit hrůzy smíšené s jistým podivným vzrušením, který ve mně vzbudil v Apollu, trvá dosud.
Il plane au-dessus des autres comme un aigle. Et le sentiment de terreur mêlé d’une certaine émotion étrange qu’il m’a inspiré à l’Apollo dure toujours.
Tetě připadá Antonelli ošklivý a mluví jen o Doriovi.
Ma tante trouve Antonelli laid et ne parle que de Doria.
„Prosím vás, madam, nevkládejte mi ho do hlavy, mám i tak dost práce, abych se do něj nezamilovala. Larderel, Torlonia a Doria. Tři! To je příliš na mou hlavu, která je i tak úplně zbujnělá.“
— Je vous en prie, madame, ne me le mettez pas en tête, j’ai sans cela assez de mal à ne pas devenir amoureuse de lui. Larderel, Torlonia et Doria. Trois ! c’est trop pour ma tête qui est sans cela toute dévergondée.
„Jaká hloupost, drahá! Dobře si pamatuješ, co ti řekl Moreno: nesmíš milovat, protože není nikoho hodného lásky.“
— Quelle bêtise, ma chère ! tu te souviens bien de ce que t’a dit Moreno : il ne faut pas aimer, car il n’y a personne de digne.
„Však já vím! Takže chápete, v jakém smyslu říkám: zamilovaná.“
— Eh je le sais bien ! aussi vous comprenez bien dans quel sens je dis : amoureuse.
Antonelli přišel a teta mi potom prohlásila, že je z něj nadšená, že je to rozkošný chlapec. Takový dojem dělá na každého. Hodně nás rozesmál, když vyprávěl o svém pobytu v klášteře. Souhlasil prý, že tam vstoupí na čtyři dny, a jakmile tam byl, drželi ho sedmnáct dní.
Antonelli est venu et ma tante m’a déclaré, après, qu’elle était enchantée de lui, que c’est un charmant garçon. Voilà l’effet qu’il fait à tout le monde. Il nous a fait beaucoup rire en racontant son séjour au couvent. Il avait consenti, dit-il, à y entrer pour quatre jours, et une fois là, on l’y a tenu pendant dix-sept jours.
„Proč jste lhal? Proč jste říkal, že jste byl v Terracině?“
— Pourquoi donc avez-vous menti ? Pourquoi avez-vous dit que vous avez été à Terracina ?
„Protože jsem se styděl říct pravdu.“
— Parce que j’avais honte de dire la vérité.
„A přátelé z klubu to vědí?“
— Et les amis du club le savent ?
„Ano, zpočátku jsem říkal, že jsem byl v Terracině, pak se mě začali ptát na klášter, a nakonec jsem to vyprávěl, smál jsem se a všichni se smáli. Torlonia byl zuřivý.“
— Oui, au commencement je disais que j’avais été à Terracina et puis après on a commencé à me demander du couvent et j’ai fini par raconter et j’ai ri et tout le monde a ri. Torlonia a été furieux.
„Proč?“
— Pourquoi ?
„Protože jsem mu to neřekl hned, protože jsem mu nedůvěřoval.“
— Parce que je ne lui ai pas tout dit d’abord, parce que je n’ai pas eu confiance en lui.
Pak vypráví, jak se chtěl zalíbit otci, a proto nechával z kapsy jakoby náhodou vypadnout růženec, aby to vypadalo, že ho nosí stále u sebe.
Ensuite il raconte comment, pour plaire à son père, il faisait semblant de laisser tomber par hasard un chapelet de sa poche, pour faire croire qu’il en portait toujours un sur lui.
Zkrátka vyprávěl celý ten příběh co nejprostěji a já ho zasypávala výsměchy a drzostmi, na něž odpovídal, to se musí nechat, velmi dobře.
Enfin il a raconté toute cette histoire de la façon la plus simple et je l’accablais de moqueries et d’impertinences auxquelles il répondait très bien, ma foi.
„Desátého května v šest večer se rozhodlo, že se dostihy budou konat nazítří, a hned jsem odeslal depeši vaší paní matce a pak napsal dopis.“
— C’est le 10 mai à six heures du soir que l’on a décidé que les courses auraient lieu le lendemain, et à l’instant même j’ai fait une dépêche à madame votre mère et puis j’ai écrit une lettre.
„Komu?“
— A qui ?
„A-... také madame,“ říká a usmívá se.
— A... à Madame aussi, dit-il en souriant.
Trochu mě dopalovalo, že mě má za ženu, která ho miluje, a litovala jsem, že jsem řekla a udělala, co jsem řekla a udělala onoho večera.
J’enrageais bien un peu de savoir qu’il me regardait comme une femme qui l’aime et me repentais d’avoir dit et fait ce que j’ai dit et fait l’autre soir.
Nechávám ho napsat dopis starému Audiffretovi, v němž mu jakási matka syna-hlupáka radí zavřít Emila* do kláštera.
Je lui fais écrire une lettre au vieil Audiffret dans laquelle c’est une mère d’un grand imbécile de fils qui lui conseille d’enfermer Emile* dans un couvent.
Nedokázala jsem mu nic říct mezi čtyřma očima a rozmístění pokojů není příznivé. Budu muset vymyslet nějakou kličku, protože se musím v očích toho malého očistit. Ostatně celá ta historie nikam nevede a nudím se tím, že ztrácím čas — příjemně, pravda, ale přesto ho ztrácím.
Je n’ai rien pu dire en particulier, et la disposition des chambres n’est pas complaisante. Il faudra trouver un expédient car j’ai à me réhabiliter aux yeux du petit. D’ailleurs toute cette histoire ne mène à rien et je m’ennuie à perdre, agréablement il est vrai, mais tout de même à perdre mon temps.
Mluvím dál o Larderelovi a Pietro se ptá, zda ho chci poznat.
Je continue à parler de Larderel et Pietro demande si je veux le connaître.
„Velmi, protože ho mám velmi ráda, jenže se obávám, že mě pohorší.“
— Beaucoup, car je l’aime beaucoup, seulement je crains qu’il ne me scandalise.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie
Ach, joj!
Oh, la, la !
na okraji · Annotation de Marie
a teta k tomu přidala dlouhou řeč o chování mladých mužů a o nemožnosti stýkat se s takovým uličníkem.
et ma tante ajouta à cela tout un discours sur la conduite des jeunes gens et sur l’impossibilité de connaître un pareil garnement.
Pietro brání mého přítele Alexandra a já se směji.
Pietro défend mon ami Alexandre et je ris.
To vše je velmi úsměvné, ale smutné. Antonelli si myslí, že ho budu věčně čekat, protože nepředpokládám, že by si troufl žertovat.
Tout ça est très drôle mais triste. Antonelli pense que je l’attendrai éternellement car je ne présume pas qu’il ait osé plaisanter.
Je třeba poslat pro Viscontiho.
Il faut envoyer chercher Visconti.
Musela bych toho spoustu komentovat, ale jsou dvě hodiny a nejsem v náladě.
J’ai un tas de choses à commenter mais il est deux heures et je ne suis pas en train.
Poznámka editorů
[poznámka]
[annotation]
na okraji · Annotation de Marie, 1881
1881. Jsem protivná.
1881. Je suis agaçante.
Ostatně doufám, že ti, kteří tento deník kdy budou číst, mají dost rozumu, aby všechno ocenili, aniž bych jim to musela strkat pod nos. Avšak... ne, doufám, že pochopíte vše, na co nemám trpělivost psát.
D’ailleurs j’espère bien que ceux qui liront jamais ce journal trouvent assez d’esprit pour apprécier chaque chose sans que je leur mette le nez dessus. Cependant... non, j’espère que vous comprendrez tout ce que je n’ai pas la patience d’écrire.
Chci vycházet do společnosti!!! Proč, dobrý Bože, neuděláš z lásky Bruschettiho a Antonelliho jedinou lásku Doriovu?
Je veux aller dans le monde ! ! ! Pourquoi Bon Dieu ne faites-vous pas des amours de Bruschetti et d’Antonelli un seul amour de Doria ?
Co je to za lásku? Nic pro mě nedělá, ten Pietro*. Nepohne ani prstem. Všechno dělám já. Je to absurdní. Miluje mě a nic nežádá, nic nechce a zůstává v klidu. Nic takového jsem nikdy neslyšela a ničemu nerozumím. Chce mě, nebo nechce? Chci to vědět — a mít ovšem volnost přijmout, nebo odmítnout.
Quel est cet amour ? Il ne fait rien pour moi, ce Pietro*. Il ne bouge pas son petit doigt. C’est moi qui fais tout. C’est absurde. Il m’aime et il ne demande rien, il ne veut rien et il reste tranquille. Je n’ai jamais rien entendu de pareil et je ne comprends rien. Me veut-il ou ne me veut-il pas ? Je demande à le savoir, libre sans doute d’accepter ou de refuser.
Ta závislost, ten otec... Fuj! Ráda bych věděla, zda si ti proklatí kněží myslí, že je to pro mě takové štěstí. Neznají mě, ti pedanti.
Cette dépendance, ce père.... Fi ! Je voudrais bien savoir si ces maudits prêtres pensent que c’est un si grand bonheur pour moi. Ils ne me connaissent pas, les cuistres.
Ráda bych, aby mi někdo řekl, zda se mýlím, nebo mám pravdu, když své postavení pokládám za falešné. Bohužel se obávám, že mám pravdu, a byla bych ráda, kdybych se trápila zbytečně. Kdybych se aspoň mohla šíleně zamilovat, věděla bych, co chci — jinak je všechno jen otázkou peněz. Musím být bohatá: chudá bych dala manžela oběsit a oběsila bych se i sama.
Je voudrais que quelqu’un me di[se] si j’ai tort ou raison de penser ma position fausse. Hélas ! je crains bien d’avoir raison, et je voudrais bien avoir tort de me tourmenter. Si au moins je pouvais devenir follement amoureuse, alors je saurais ce que je veux, sans cela tout est dans la question d’argent. Je dois être riche : pauvre, je ferais pendre mon mari et me pendrais moi-même.
Samozřejmě jsem dnes večer opakovala báchorku o svém pobytu v Janově.
Il va sans dire que j’ai répété ce soir la fable de mon séjour à Gênes.
Jaká škoda, že Pietro je tak lstivé zvíře a drží se tak dobře! Ne, je to dobře — jinak bych jím pohrdala. Ostatně je takový, protože nemiluje, nebo spíše protože se považuje za milovaného. Ráda bych dokázala* jím pohrdat, abych viděla, jak by se tvářil. Říkám „dokázala“ ne proto, že bych k němu měla slabost, ale protože se bojím ztratit ctitele a možná (pokud Visconti říká pravdu) i něco více. Nejsem si sebou jistá. Je to hloupé. Kdybych měla čas, zkusila bych to. Zkusme to přesto. Uvidíme. Dnes večer nedokážu psát.
Quel dommage que Pietro soit un animal si rusé et se tienne si bien ! Non, c’est bien, sans cela je le mépriserais. D’ailleurs il est ainsi parce qu’il n’aime pas, ou plutôt parce qu’il se croit aimé. Je voudrais pouvoir* le mépriser pour voir quelle figure il ferait. Je dis pouvoir non parce que mon cœur soit faible pour lui, mais parce que je crains de perdre un adorateur et peut-être (si Visconti dit vrai) quelque chose de plus. Je ne suis pas sûre de moi. C’est bête. Si j’avais le temps j’essayerais. Essayons toujours. Nous verrons cela. Je ne sais pas écrire ce soir.