Komáři mě v noci probudili desetkrát; vstávám trochu pobledlá, ale při síle a je mi dobře.
Obědvám jako už dávno ne a zdá se mi, jako bych nic nesnědla.
Deset minut po jedné znovu nasedáme do vagónu s italským markýzem a markýzou a jejich nemluvnětem.
Tak, ať si trochu srovnám myšlenky! Čím víc mám co vyprávět, tím méně píšu. To proto, že jsem netrpělivá, podrážděná, když mám mnoho co říci.
Celou tu dobu mě svědila špička nosu, a vida, co se nedozvíme! Smrt baronky de Delvig, dámy, kterou jsme poznaly ve Schlangenbadu.
Ve dvanáct jdeme do galerie degli Uffizi, která je ostatně spojená s Pitti a kterou jsem včera viděla, ovšem jen tak mimochodem.
Opouštíme nádhernou Florencii, tu ==lehkou a velmi hbitou levhartici, jež byla pokryta skvrnitou [nečitelné]==, jak říká Dante s tím svým dlouhým...
V půl šesté nás budí a opět do vagónu. Jak škoda, že za Dantových dob neexistovaly železnice; jistě by z nich udělal jedno z muk svého pekla. Ten...
Tak! Dva dny jsem nic nenapsala, zapomněla jsem na deník, ale on sténal ve své bílé krabici a je tu zase.
Včera jsem sotva deset minut ležela v posteli, když se začala rojit spousta rýmů a nedala mi pokoj, dokud jsem nevstala, nerozsvítila svíčku a...